Saša Štěpánovský, kazatel Křesťanského společenství Kutná Hora Pokračujeme opatrně tmavou chodbou. Světla baterek olizují vlhké stěny středověkého důlního díla a dychtivě pátrají po vzácné hornině. S každým dalším krokem nás voda upozorňuje, že všechno má své meze, naše holiny nevyjímaje. Vydáváme se raději zpět k východu, který zvenčí střeží Káťa. Žije se svým manželem na východní Ukrajině. Kolja si tolik přál přivézt z návštěvy v Čechách na památku…
Setkání s potřebným
Pavlína Zahradníková, sociální pracovnice Střediska Racek Oblastní charity Kutná Hora Jistě se to stalo každému z nás. Na ulici, nádraží nebo před supermarketem nás zastaví neupravený člověk, který nás žádá o drobné: „Paní, můžu vás poprosit o laskavost? Stala se mi taková nemilá věc. Ve vlaku mi ukradli batoh se všemi mými doklady a penězi a já se teď nemám jak dostat domů, do Ústí.“…
Přijetí vlastního kříže?
Kateřina Šťastná Ne, Pane! Tohle se mi teda vůbec nelíbí. Vracím Pánovi svůj kříž. Připadá mi moc těžký. Nepohodlný. Navíc se mi z něj zadírají třísky do ramen. Někdy i do oka. Občas mám pocit, jako by byl k neunesení. Padám pod ním a klopýtám. A vyčítám Pánu, jaký kříž mi to naložil. „Vyměň si ho se mnou, chceš?“ Podává mi ten svůj. Vidí v mých očích hrůzu…
Jen ať je to krátké!
Luba Šťastná Mám před sebou nové číslo Tabity a uvědomuji si, že je tam tentokrát víc článků, které jsou rozsáhlejší. I když často opakujeme autorům příspěvků „nepiš to dlouhé“, i když se snažíme články nějakým způsobem redakčně upravit, někdy to prostě nejde. Nelze, aby se do krátkého textu vměstnalo všechno sdělení, pocity a okolnosti zarámované do určitého času a prostředí. Často nejde vypsat svědectví a přitom…
Slavme
Luba Šťastná Světýlka, lesk ozdob, vůně, svíčky, melodie… to jsou vše atributy blížících se svátků. Obklopují nás ze všech stran. A k tomu naše (nebo nám importované) představy co a jak by mělo být. Starosti, stres, únava… Stoupající nervozita mnohdy způsobí, že v nás takzvaně „bouchnou saze“ a rozhodneme se: Jakékoliv slavení je špatné. Ale je to tak? Samozřejmě záleží na tom, co, s kým a jak…
Dar lásky
Petr Rýgl Jistá žena si dala za cíl, že ztloustne tak, až nebude moci chodit. Upozorňuji, že se nejedná o vtip. Řekla, že chce dosáhnout takové obezity, aby byla imobilní. Její manžel byl akorát. Ani tlustý, ani hubený. Připravoval své ženě, která seděla na gauči v obýváku, nějaký koktejl. V tu chvíli vážila asi 180 kg. Ale podle toho, co říkala, byla pouze na začátku…
Kdo bude v nebi žít… (úvodník)
Luba Šťastná Mnohé otázky, obavy a nejistota lidí okolo nás vedly k tomu, že jsme se v minulém čísle zabývali tématem „posledních věcí člověka“. Ve chvíli, kdy jsme začali přemýšlet nad stářím, péčí o nemohoucí, umíráním a smrtí, jsme zjistili, že je to tak rozsáhlé téma, že se k němu musíme vrátit i v dalším čísle. A tak i v této Tabitě najdete mimo jiné svědectví lidí, kteří byli ochotni…
Driftování
Hana Pinknerová pinknerova.blogspot.cz Každý, kdo viděl divadelní hru Járy Cimrmana Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem, si jistě vzpomene na rozkošnou scénu s driftováním. Účastníci výpravy vysvětlují jednomu ze členů, co to driftování je (magnetismem přitahované ledové kry se pohybují poháněny proudem vody směrem k pólu). Ten jim to moc nevěří, tváří se pochybovačně: „Kdybychom jeli, rozráželi bychom vítr, drncalo by to nebo by se aspoň míhala okolní…
Bůh je dobrý…
Marek Prosner Milí čtenáři, byl jsem požádán, abych sepsal zamyšlení nad Božím slovem do vašeho časopisu. Musím se přiznat, že pokaždé, když slyším jméno Tabita, tak se mi připomene příběh, se kterým je toto jméno spojeno. Je to příběh o Božím zásahu a vlastně o Boží dobrotě. Příběh se nachází ve Skutcích apoštolských v 9. kapitole. O Tabitě nebo řecky Dorkas se dozvídáme, že byla zbožnou…
ZE ŽIVOTA VČEL – STRACH, KTERÝ ZACHRAŇUJE
Petr Plaňanský, pastýř včel Motto: „Z včelařství naučil jsem se přírodu více znáti a více milovati, než z mnoha knih učených.“ Jan Amos Komenský Nedávno se mě kdosi ptal, co si myslím o tom, že včely, tak jako my, lidé, pociťují strach. Na to neumím odpovědět. Mám však za to, že včely určitě netrpí fobiemi jako my. Alespoň jsem o tom nikdy nic od starých…