Co se psalo/nepsalo v Betánii před sto lety?

V souvislosti s pandemií koronaviru se nabízí připomenutí pandemie španělské chřipky, která zachvátila doslova celý svět téměř přesně před sto lety (1918 – 1920). České země spolu s Rakouskem patřily mezi nejpostiženější část Evropy. V Čechách řádila nákaza nejvíce v Praze a Plzni, na Moravě zasáhla silně Valašsko, zatímco jiné oblasti zůstaly téměř nedotčené. (…) Celkem podlehlo španělské chřipce v českých zemích až 75 tisíc lidí ……

Dobrovolně bez signálu

Lucie Krumphanzlová (19 let) Generace tzv. dvoutisícovek (jinak taky označovaných jako Generace Z) se narodila do digitálního světa. Odmala je v kontaktu s technologiemi, ať už se jedná o počítače, mobilní telefony nebo třeba chytré hodinky. Už v útlém věku jsou děti přirozeně seznamovány s virtuálním prostorem prostřednictvím počítačových her a videí. S přibývajícím věkem přichází různé blogy, Youtube kanály a samozřejmě i sociální sítě. Já sama jsem se…

Dobrovolně bez signálu

Daniel Voldřich „Tati? A smí se tohle vůbec dětem dělat?“ zeptal se opatrně třináctiletý syn poté, co jsem pro celou rodinu vyhlásil třídenní vánoční půst od mobilu, tabletu a počítače. Chvíli jsme pak ještě diskutovali na téma práv dítěte, ale když byl syn ubezpečen, že omezení se nevztahuje na poskytnutí stravy a přístřeší, tak vzal vzniklou situaci na vědomí. A skutečnost, že se mobilu vzdají…

Muži na hraně – první osudová roztržka

Petr Plaňanský Byli jednou dva bratři. Je docela dobře možné, že se narodili jako dvojčata. Trošku jako by tomu nasvědčovalo zaznamenané svědectví o jejich rodící matce. Ale není to jisté. O jejich dětství nevíme zhola nic. Dokonce i s významem jejich jmen to je značně nahnuté. O starším synovi maminka říkala, že „… získala muže a tím Hospodina…“. A ačkoli byl zřejmě matčinou radostí a miláčkem,…

Krokusy, které nesou zaslíbení

Luba Šťastná Když píši tento úvodník, je polovina února. Správně by měla být zima v plném proudu. Měl by fičet vítr po zasněžených stráních a my škrábat námrazu z oken aut. Letos to tak ale vůbec nevypadá. Venku kvetou kočičky, sněženky, rozkvetla i první prvosenka. V zahrádce za mými okny je fialovo od prvních krokusů. Jsou to jednoduché krokusy, které se zdaleka nemohou rovnat těm velkým, barevným, plnokvětým…

Betanie – „střípky“ z časopisu Betánie, tentokrát z roku 1917

Buď vůle tvá! Šel jsem cestou. Před sebou, v mírné dálce spatřil jsem starší ženu, podomní obchodnici. Šla, nesouc košík na ruce a v rozpacích, kudy by se měla dáti. V pravo vedla cesta k vesnici, v levo lesem k šlechtickému zámku. Žena postavila košík na zem a pojednou jala se házeti holí k zemi. Nejméně dvanáctkrát zvedla ji a opět hodila na zem. Konečně dala se cestou k vesnici. Dohonil jsem ji…

Fejeton o myšlence

Hana Pinknerová Tak si sedím a přemýšlím. Dumám o tématu fejetonu, který bych měla dneska napsat. Nic mě nenapadá. Tedy ne že by v mé hlavě bylo prázdno, to ne! Nápadů se tam rodí hejno, ale žádný z nich se mi nějak nehodí pro fejeton. Většinou píšu o tom, co sama nějak řeším, co vidím kolem sebe, co mi někdo vyprávěl nebo co jsem si přečetla. Inspiruje…

Užitek z Písma

Dan Drápal Spolu s modlitbou a obecenstvím je četba Písma jedním ze tří základních pilířů křesťanova života a podmínkou jeho duchovního růstu. Věřím tomu, že Písmo je jedním z „dotykových bodů“, na nichž se nebesa dotýkají země. Pokud ovšem čteme a studujeme Písmo, stojíme i před otázkou, zda mu správně rozumíme.                 Popravdě řečeno, v dnešní době mám větší obavy z toho, zda budou křesťané Písmo vůbec číst,…

Když nevíš, zeptej se

  Lucie Zídková Bohoslužby jsou místem, kde má člověk možnost potkat lidi, se kterými by se za normálních okolností nejspíš nesetkal. Jednou z nich je i Jana. Nejmladší dcera kazatele, se kterou mám společného asi tolik jako kakao s kečupem. Zatímco já mám své dny pevně sešněrovány životem středoškolské učitelky matematiky, ona opustila jistotu trvalého příjmu v reklamní agentuře, aby se mohla věnovat umění na…

Jen jedno přání mám…

Jana Frantíková Pracuji v ženském kolektivu a tak byly moje kolegyňky trochu zaskočené tím, že já, přírodní typ, nastupuji do nemocnice na plastiku. No, jednalo se o plastiku ušního bubínku, což byla záležitost ryze praktická, nikoliv estetická. Bylo třeba zacelit díru, která kde se vzala, tu se vzala. Do nemocnice jsem se vysloveně těšila. Chvíli to vypadalo, že mě snad ani nevezmou, měla jsem zánět,…