Zde můžete zanechat váš vzkaz formou komentáře.

(Redakce si vyhrazuje právo odstranit nevhodné příspěvky.)

4 thoughts on “DISKUZE”

  1. Dobrý den,
    ráda si občas přečtu něco z Tabity, moc se mi mnohé články líbí. Chci ale reagovat na článek Mýty o vztazích, ze kterého už jsem takovou radost ve všem neměla. Autor článku tam mimo jiné píše, že s partnerovými rodiči musíme udržovat alespoň nějaké vztahy, apod. Mrzí mě, že tohle sdělujete lidem. Nikde, ani v Bibli není napsané, že bychom vztahy k příbuzným MUSELI udržovat za každou cenu. Pokud se k vám příbuzní nebo rodiče chovají trvale s despektem, aroagancí, nebo jinak ničivě, jedovatě, za své ničivé jednání se neomlouvají a naopak si myslí, že na něj mají právo, s klidným svědomím s nimi MŮŽETE vtahy přerušit. Není to nic proti lásce. Je to pro lásku, pro ochranu lásky. To bych chtěla vzkázat všem čtenářům. Bohužel, vyslechla jsem v životě příliš mnoho lidí, kteří takové příbuzné mají a které vztah s nimi ničí. V mnoha případech jsem jasně viděla, že není jiné řešení, než s takovými lidmi úplně přerušit kontakt. Neříkám navždy takové příbuzné zavrhnout, navždy s nimi styky ukončit. Ale přerušit, pokud vaší rodině nebo vašemu emocionálnímu zdraví škodí. Zachovat si postoj milosrdenství. Odpustit, ale vztahy znovu obnovit terpve, až to bude pro vás bezpečné, až uvidíte z jejich strany změnu (lítost, omluva, náprava). Jste chrámy Ducha Svatého! Ať vás nikdo neničí! Ať vás nikdo neponižuje! Stanovte hranice! Pokud vás kvůli vašim hranicích zavrhnou, vztah s vámi si nazaslouží. Modlím se za vás. Buďte svobodní a odvážní. Chraňte lásku. A vy, kdo máte příbuzné, kteří se k vám chovají hezky a s respektem, děkujte za ně Bohu. Je radost, když má člověk i širší rodinu. A nezapomeňte na krásná Ježíšova slova: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a podle něho jednají. “ Nashlednou!

    1. Děkujeme za komentář.
      Jednak bych chtěla podotknout, že o problému, o němž píšete, článek není. Ve zmiňovaném „mýtu“ se mluví o představě, že rodiče našeho partnera náš vztah nijak neovlivní. Posléze lidé zjistí, že to tak není a že opravdu k našemu partnerovi patří i jeho rodina a že prostředí, ve kterém vyrostl, na něj mělo vliv, který si do vztahu přináší.
      To, o čem píšete je jiná, jistě bolavá situace. Pro odpověď na Vaši otázku se obrátím na lidi, kteří v tom mají zkušenosti a najdete ji v dalším komentáři. Já sama jsem byla velmi vděčná, že jsme s mým manželem dokázali najít způsob, jak dobře vycházet s některými mými „velmi problematickými“ příbuznými. Dnes, když jsou již po smrti vím, že si nic nemusíme vyčítat.

      1. Děkuji, paní Šťastná, za reakci, ale nehledám odpověď na žádnou otáku – žádnou otázku jsem nevznesla 🙂 Jen jsem chtěla upozornit, že to vždy nemusí být tak, jak píše autor článku pan Karel Řežábek, Tabita Jaro 216, cituji: „Naši a partnerovi rodiče jsou ale součástí balíčku, nejen tím, že s nimi musíme udržovat alespoň nějaké vztahy.“ Jistě můžete mít jiný názor, ale můj je pořád stejný, že pokud máte rodiče „psychopata“ (nemyšleno duševní nemoc), který se nehodlá měnit, žádný vztah s ním udržovat nemusíte a nemusíte mít ani výčitky svědomí. Toto jsem chtěla čtenářům vzkázat (viz můj první komentář).
        Vím, že článek byl v celku o něčem trochu jiném, v něčem pravdu mít může, přesto jsem se rozhodla na některá autorova slova reagovat, protože lidem s úzkostným svědomím, kteří byli vychováni v zákonickém prostředí, a třeba se ještě nenaučili bránit, rozhodovat a zaujímat vlastní stanovisko, by taková slova mohla uškodit.
        Děkuji za možnost, že jsem zde svůj názor mohla zveřejnit.
        Radostné Vánoce prožité v pokoji všem čtenářům i autorům 🙂

  2. Ráda se připojuji svým pohledem na toto úzké téma z článku, který se mi líbí a je daleko obsáhlejší.
    Pokud to jen trochu jde, je opravdu dobré udržovat vztahy s rodinami obou manželů. Je to velkým přínosem pro další generaci našich dětí, kteří nás pozorují a pozorně poslouchaní, co pozitivního říkáme o svých blízkých.
    Máme tři syny a pamatuji si, že jsem je před svatbou prosila, aby byli spravedliví s dělením své přízně mezi rodiče, protože žena častěji táhne na svou rodinnou stranu. A je to přirozené.
    Rozumím však čtenářce Pavle o čem mluví, protože jsem sama musela na několik let rozetnout vztah se svým manipulativním otcem. I když jsem cítila, že mne i nás má svým způsobem rád, jeho manipulace vždy vyústila v kopec výčitek a kritiky, co bychom měli dělat a neděláme. Omezili jsme vztah jen na telefonáty k jeho narozeninám a svátku. A s klidným svědomím jsem zavěsila, když začal zase vyčítat.
    Prožívala jsem lítost nad naším vztahem, modlila jsem se za jeho spasení, ale viděla jsem, že v jeho životě se projevují síly, které by nás rády zničily a že jiná možnost, než oddělení se, není možná.
    Když jsem se dozvěděla, že je vážně nemocný, jeli jsme ho s manželem navštívit. Chtěla jsem se přesvědčit, zda jsem mu opravdu odpustila. Při setkání byl v mém srdci pokoj a radost, že si táta rád četl písně z křesťanského zpěvníku a dal nám svolení, abychom se za něj při odchodu modlili.
    Vzhledem ke své zkušenosti prožívám, že jako rodič mám být ve vytváření dobrých a kvalitních vztahů s rodinami svých dětí zodpovědná a vědomě je budovat.
    Přeji všem pěkné rodinné vztahy lásky a úcty.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *