Říkali jí Amma

Saša Štěpánovský             Zkoušely jste se, děti, za něco modlit? Pán Ježíš k tomu své přátele vybízel. Říkal jim: „Proste a bude vám dáno, tlučte a bude vám otevřeno, hledejte a naleznete.“ Co když se však nevyplní to, za co prosíme? Někdy to může být tím, že si necháme v srdíčku něco špatného. A je potřeba Pánu Ježíši vše říci a omluvit se. Jindy se nic nestane,…

Stavím hrad

 Saša Štěpánovský Stavím hrad. Tedy přesněji – opravuji hrad. Vlastně tak trochu s tím někomu neznámému a pro mě neviditelnému pomáhám. Skutečně netuším, kdo tam pracuje, nikdy jsem tam nikoho neviděl, ale kdykoliv do těchto míst zavítám, vidím, že práce pomalu, ale jistě postupuje. Zní to podivně? Tak tedy pěkně popořádku… V malebné krajině nedaleko Kutné Hory, tam kde se potok Jestřebnice vlévá do řeky Sázavy, stojí…

Čtvrtá proměna

Pohádka Marie Macková                 Začalo to tím, čím jiné pohádky obvykle končívají. Svatbou. Veselou, bohatou a krásnou svatbou. Po světě bylo všechno tak, jak bývá. Princ se stal králem a usedl na trůn, princezna se stala královnou a povila syna.                 Nejvíce se z narození nového člena rodiny radovala královská babička. Myslela si, že už ji nic pěkného nečeká, a hleďme, ta radost ze spokojeného…

Pohádkový dědeček – pohádka

Marie Macková V jedné vesnici žil starý chalupník. Žena mu umřela, děti vyrostly a odstěhovaly se. Sám obdělával skromné hospodářství. Když mu bylo tuze smutno, chodíval se trochu projít. Někdy do vsi, někdy za humna, ale samota ho tížila. „To bylo dneska dusno,“ myslel si dědeček, když se jednoho červnového odpoledne vracel domů. Cestou potkal mladou selku, jak pospíchá se svými dětmi na konec vesnice. „Kam…

Tři náramky

Marie Macková Kuchařka Bětka neví, kam dřív skočit, a to tu má dost pomocných rukou. Ale proč se tu zrovna dneska usadil stařeček z lesní samoty, který na tvrz docházel tak zřídka? „Copak tě k nám přivedlo, stařečku?“ „Ta královská vůně, která se line z vaší kuchyně, Bětko.“ Stařečkovi se smějí oči: „Děláš tu kuchařku už hezkých pár let, ale tak pěkně to tu ještě nevonělo.“ Bětku ta…

Pejsek a lízátko

Náš pes se jmenuje Ája. Tedy správně A-ya-she (čti Ajaše), což v nářečí indiánů z kmene Odžibvejů znamená „Maličká“. Ája vlastně není pes, ale čuba. Je velmi klidná, většinu dne se válí doma v pelechu a stále o něčem přemýšlí. Když jdeme spolu ven a potkáme třeba kočku, vypadá Ája velice znuděně a nevšímavě. Jako by ani nevěděla, že je psem. Vlastně čubou. Všechno se však rázem…

Krásně to vypadá, že?

Milé děti, pokud byste někdy jely na výlet do Kutné Hory (což vám a vašim rodičům vřele doporučuji) a vracely se zpět vlakem směrem na Prahu, tak pojedete přes Kolín. Nejlepší bude, když si sednete vlevo po směru jízdy. Neuvidíte sice na řeku Labe, ale odměnou vám bude pohled na velice pěkně opravený modře svítící pivovar. Řemeslníci si dali na práci záležet, aby vše hezky…

O loutkách a lidech – pohádka

Bylo – nebylo. Vlastně bylo, a dokonce ještě je, protože to, co je v pohádce, je napořád. V daleké zemi za Růžovým kopcem žila princezna Zdobilka Tvrdohlavá. Potrpěla si na parádu. Neustále se otáčela před zrcadlem v nových šatech. Řídila si nové závoje, pláště, boty a rukavice. Dokonce i korunky musela mít pořád nové. Že to něco stálo, to si jistě dovedete představit. Královský tatínek…

Čertovo kvítko – pohádka

Lukáš byl mladý chasník. Měl malou chaloupku, malé pole a malou zahrádku. Dědictví po rodičích. Hospodářství ho sotva uživilo. Když si do chalupy přivedl ženu Lidušku, musel za prací do světa, aby si vydělal trochu peněz na větší kus pole. Lidka byla šikovné děvče. Věřila, že malé hospodářství dobře zastane. Lukáš odešel. Lidunka měla stále mnoho práce, ale přesto se jí začalo stýskat. Všiml si…