Saša Štěpánovský

            Zkoušely jste se, děti, za něco modlit? Pán Ježíš k tomu své přátele vybízel. Říkal jim: „Proste a bude vám dáno, tlučte a bude vám otevřeno, hledejte a naleznete.“ Co když se však nevyplní to, za co prosíme? Někdy to může být tím, že si necháme v srdíčku něco špatného. A je potřeba Pánu Ježíši vše říci a omluvit se. Jindy se nic nestane, protože Bůh nám nedává věci, které by nám mohly ublížit. Někdy nám Bůh říká „počkej, teď ještě není vhodný čas.“ A jindy vůbec nevíme, proč nepřichází žádná odpověď.

           Povím vám příběh. V jedné zemi žilo děvčátko, které se jmenovalo Amy Carmaichaelová. Milovala barvu moře a ráda se dívala do očí své maminky, které byly krásně modré jako mořská hladina. Amy měla však oči hnědé a to ji trápilo. Již jako malá holčička si všimla, že rodiče se na konci dne spolu modlí a s důvěrou se obracejí k Pánu Bohu. A tak se rozhodla, že se pomodlí, aby měla modré oči. „Pane Ježíši, prosím tě, ať mám stejně modré oči jako moje maminka“, zašeptala večer svou dětskou modlitbu. Ráno běžela plná očekávání k zrcadlu a ke svému velkému zklamání zjistila, že má oči stále hnědé. Když přišla maminka a viděla, jak se jí po tvářích kutálejí veliké slzy, ptala se, co se stalo. Amy vysvětlila své zklamání a maminka tehdy řekla: „Amy, když nám Pán Bůh řekne NE, tak je to také odpověď.“

          Uběhlo mnoho let, Amy vyrostla a na celou záležitost zapomněla. Vystudovala a rozhodla se odcestovat do daleké země za mořem, která se jmenuje Indie, aby tam pomáhala chudým a nemocným lidem. Jednoho dne tam spatřila malé vyděšené děti, které doprovázely vůz vezoucí ošklivou sochu do velikého domu. Amy netušila, co je to za děti a proč tam musejí jít. Nikdo jí na to neuměl nebo nechtěl odpovědět. Celá záležitost jí však nedala spát a moc si přála těmto dětem pomoci.

              Přestrojila se tedy za indickou ženu. Protože Indové mají tmavou pleť, potřela si kávovou sedlinou tváře a ruce, aby nebylo poznat, že je cizinka. Jinak by ji do toho tajemného domu nevpustili. Když ji uviděly její kamarádky, užasle řekly: “Amy, ty vypadáš, jako by ses tady narodila. Ještě, že máš hnědé oči, takto nikdo nepozná, že nejsi místní.“ Amy si v tu chvíli vzpomněla, že když byla malá holčička, prosila Ježíše o modré oči. A teď mu děkovala, že ji stvořil hnědookou a nevyslyšel dětskou modlitbu za oči modré. V přestrojení Amy zjistila, že malým vystrašeným dětem se v tajemném domě nedaří vůbec dobře. Byly tam bez rodičů a musely tvrdě pracovat. Amy si je vzala k sobě a se svými přáteli pro ně vybudovala domov. Místní lidé si jí pro její lásku a práci vážili a začali ji přezdívat Amma, což znamená „maminka“.

                Je to velký dar a výsada Božích dětí, že se můžeme modlit skrze Ježíše k nebeskému Otci. A když se věci nedějí podle našich představ, nevzdávejme se, ale důvěřujme Bohu.