Saša Štěpánovský
Stavím hrad. Tedy přesněji – opravuji hrad. Vlastně tak trochu s tím někomu neznámému a pro mě neviditelnému pomáhám. Skutečně netuším, kdo tam pracuje, nikdy jsem tam nikoho neviděl, ale kdykoliv do těchto míst zavítám, vidím, že práce pomalu, ale jistě postupuje. Zní to podivně? Tak tedy pěkně popořádku…
V malebné krajině nedaleko Kutné Hory, tam kde se potok Jestřebnice vlévá do řeky Sázavy, stojí na nevysoké skále hrad Chřenovice. Místo, které za starých dob obývali stateční rytíři, dnes připomínají jen zbytky zdí obehnané hlubokým příkopem, na které dohlíží vysoká věž.
Ptáte se, jestli se zde našel poklad? Samozřejmě. Před více než sto lety zde někdo vykopal stříbrné pražské groše z doby českého krále Václava IV. Já jsem tu zatím nic neobjevil. Vlastně objevil. Letos na podzim jsem pod hradem potkal jednoho dědečka, jmenoval se František. Dozvěděl jsem se od něj, že ve svých téměř osmdesáti letech prochází pěšky celou naši krásnou českou zemi od západu na východ. Kolem dokola ji prý obešel již před čtyřmi lety. Hezky jsme si popovídali a k naší vzájemné radosti jsme zjistili, že oba věříme v Pána Ježíše. Tak jsme společně poděkovali našemu nebeskému Otci za krásné setkání, vyprosili si požehnání na cestu a na rozloučenou se srdečně objali, jako kdybychom se znali spoustu let.
Ale jak je to s tím opravováním hradu? To máte tak: když stojíte na cestě přímo pod zříceninou, uvidíte hromadu kamenů, nad kterou je na stromě připevněná cedule s výzvou: „Prosíme všechny návštěvníky o pomoc s přesunem kamene do kopce na horní nádvoří hradu. Kámen je určen na zajištění a opravy zdí a i ten nejmenší kámen má své místo a důležitost při opravě. Děkujeme.“ A tak, kdykoliv dorazím pod chřenovický hrad, vezmu z hromady kámen, který vynesu nahoru. Již tam máme pěknou hromadu s ostatními, mně neznámými nosiči.
„I ten nejmenší kámen má své místo a důležitost při opravě.“ Tak je tomu i s námi lidmi, kteří věříme v Pána Ježíše. Bible o nás říká, že jsme jako živé kameny, ze kterých Bůh staví svou církev. A každý člověk je při tom důležitý. I ten nejmenší. Každá modlitba, každý projev zájmu, nesobecké lásky, milosrdenství, odpuštění a pomoci má své důležité místo. I když je jeho nositelem jen malý človíček, který toho ještě moc nezná a je závislý na pomoci dospělých. Že je to moc složité a nesrozumitelné? To nevadí. Stačí, když si milý človíčku zapamatuješ, že jsi pro Pána Ježíše důležitý, počítá s tebou a chce si tě používat. Připravil dobrý plán pro tvůj život, má tě moc rád a slíbil, že bude vždycky s tebou a nikdy tě neopustí. Tak se neboj!