Eva Roubalová Je příjemný večer, začínám večerní modlitbu. Nejdřív děkuji za celý den, potom Bohu odevzdávám své blízké a všechno, co mě trápí. Svěřuji mu nejen manžela, syna a širší rodinu, ale i něco, na co se už delší dobu soustředíme, a tím něčím je stavba domu. Postavit dům svépomocí není jen tak, stojí to spoustu peněz, času a dřiny. Jsou to hodiny, dny a…
Být „jen máma“ je v pořádku
Rozhovor s Lucií Vlasákovou, ptala se Kateřina Coufalová Možná jste tuhle milou mladou ženu už někde viděli. V minulých letech totiž pracovala jako redaktorka časopisu Život víry a Nakladatelství KMS. Během svého působení v Křesťanské misijní společnosti také rozběhla fungování webového magazínu Svět víry, který je určený především pro mladší generaci. Letos v létě však vstoupila do nové životní role – maminky na plný úvazek. Ještě předtím jsme…
Statečná babička
Marie Macková Když babičku Elišku před lety přepadla rakovina, vypadalo to všelijak. Dosud hospodařila ve svém domku a na své zahradě. Měla za sebou těžký život, děti vychovala jako vdova a teď tohle, vždyť už to hospodářstvíčko nezastane! Babička Eliška měla štěstí, dostala se do pečovatelského domu. Byla překvapena ona i její okolí, jak brzy tam zdomácněla a byla spokojená. Má vlastní byteček, do kterého…
Ptali jsme se na dobu koronavirovou
Oslovili jsme několik lidí v různých životních situacích a zeptali se: Jak konkrétně vás omezení v době nouzového stavu postihla? S čím jste se v době koronavirové krize nejobtížněji vyrovnával/a? Co vám pomáhalo nepodlehnout strachu a obavám o sebe a své blízké? Jak se změnil váš denní režim v rodině a případně i ve vztazích? Když se ohlédnete zpět na uplynulé týdny a měsíce, přineslo vám toto období i…
Blahoslavení chudí duchem
Pavel Černý Doba koronavirová nám změnila život a nastavila zrcadlo. Nouzový stav nás uvěznil v našich domovech. Mnozí z domova pracují, děti se učí u monitorů počítačů. Venku jsme zahaleni rouškami a při rychlejší chůzi zakoušíme nedostatek vzduchu. Bolavé je, že nemůžeme navštěvovat nemocné, vězněné, seniory a ani členy svých sborů a přátele. Zprávy v mediích se zúžily na počty nakažených, provedené testy, počty vyléčených a zemřelých. Jiné…
Dobrovolně bez signálu
Daniel Voldřich „Tati? A smí se tohle vůbec dětem dělat?“ zeptal se opatrně třináctiletý syn poté, co jsem pro celou rodinu vyhlásil třídenní vánoční půst od mobilu, tabletu a počítače. Chvíli jsme pak ještě diskutovali na téma práv dítěte, ale když byl syn ubezpečen, že omezení se nevztahuje na poskytnutí stravy a přístřeší, tak vzal vzniklou situaci na vědomí. A skutečnost, že se mobilu vzdají…
Zpívejte Hospodinu píseň novou
Jana Frantíková Tak už uplynul nějaký čas od začátku nového roku. A opět žijeme v každodenní realitě. Ne každý z nás si dává novoroční předsevzetí. Ta obvykle mívají jepičí život. Ale možná nějaké představy o změně v životě máme všichni a nový rok se hodí k tomu, abychom tyto představy oprášili a už konečně s něčím opravdu začali. Moje kamarádka se rozhodla (jako každý rok),…
Dárkování
Jana Frantíková Štědrovečerní atmosféra. Rozsvícený stromeček, vánoční koledy, vůně cukroví, rozzářené oči dětí a svátečně naladění rodiče. Pod stromečkem leží dárky. Osmiletá holčička rozbalí svůj první dárek. V krabičce leží nůž – rybička. A holčička poděkuje slovy: „No, konečně. To je dost, že jste mi ten nůž konečně dali“. Atmosféra by se dala krájet… takže by se třeba ten nůž mohl hned použít, co říkáte?…
Umění přijímat
Luba Šťastná Manželova maminka uměla snad téměř vše. Uměla háčkovat ubrusy i nahazovat zdi, šít prošívané deky i zrýt zahradu, plést svetry i stáhnout králíka, prostě uměla toho mnoho. Jednu věc ale opravdu neuměla. Neuměla přijímat dárky. Když jsme se k ní blížili se zabaleným balíčkem, tak ještě před rozbalením jsme slyšeli: „To ale opravdu nepotřebuji.“ Časem to dokonce vylepšila na: „To si určitě vezmete zpátky“.…
Pohodu a pokoj…
Jana Šrámková A nebude bolest, frustrace, vyčerpání a nebude strach… Pokaždé když jsme si během bohoslužby měli navzájem popřát pokoj, kladla jsem si jako malá otázku, jestli ten seriózní pán v saku vedle mě, kterému poslušně podám ruku, taky tolik tajně touží po vlastním pokoji jako já. Z výrazu jeho ženy v květovaných šatech nešlo vyčíst vůbec nic. Ale bylo hezké, že mi popřáli. Já jim taky, samozřejmě, nejsem žádný…