Renata Tieliczková
Od tří let trpím epilepsií. Když jsem chodila do školy, jeden z mých oblíbených předmětů byl tělocvik. Doktoři mi často říkali NE. Nedělej stojky na hlavě, nedělej kotouly, neběhej dlouhé tratě, neplav, protože co kdybys i tam dostala záchvat. I přes jejich NE jsem ale sportovala.
Plavala jsem, i když jsem nebyla nějaký borec, běhala jsem, a nejraději s klukama dlouhé tratě. Kluci převážně běhali patnáctistovku a dívky osmistovku. Přes všechna omezení jsem vyhrála 3. místo na 800m.
Stojky a kotouly jsem v tělocviku nedělala, ale přesto mě to vždycky lákalo alespoň zkusit.
V šesté třídě jsem se ráda chodila dívat na kluky do tělocvičny, jak „brejkujou“. Ještě jsem všemu nerozuměla, ale líbila se mi hudba a jak se točí na hlavě. Stále jsem měla v hlavě myšlenku: „Co kdybych tu stojku udělala?“
V období osmé a deváté třídy jsem začala navštěvovat taneční kroužek – disko tanec. Časem jsem se rozhodla chodit do společenských tanců. Tanec bylo místo, kde jsem mohla odpočívat.
Když jsem uvěřila v Pána Ježíše, krátce potom jsem se začala věnovat hip hopu a později breakdance. Když mě trenér učil breakdance, často jsem si říkala: „Tak kdy to teda se mnou sekne? Kdy dostanu záchvat?“ A hle, malý zázrak. Záchvat žádný. Můžu dělat točky, stojky a se mnou to nic nedělá, jsem naprosto v pohodě. Žádný záchvat – Boží zázrak.
Moje otázka zní: „Pane Ježíši, chtěl jsi mě něčeho vyvarovat nebo ochránit? Nebo jak jsi přišel do mého života, tak jsi mě osvobodil? Nebo je to tím, že někdo nade mnou stál a stále mi tloukl do hlavy NE? A já jsem těm lžím uvěřila? Nebo že jsem se bála, ale s Tebou se už nebojím? (Izajáš 41,10) Najednou jsi vstoupil do mého života a řekl jsi ANO.“
Ať už je to jakkoliv, tvým zaslíbením věřím. Tvého Slova se budu pevně držet. Tvé Slovo neříká NE, tvé Slovo říká život.
Poznámka redakce: Toto svědectví předkládáme jako osobní zkušenost s Božím jednáním v dané situaci, nejedná se o všeobecný návod, jak jednat v případě nemoci nebo jiného zdravotního omezení.
Tabita 1/2014