Holčičku, prosím!

Eva Roubalová Vždycky jsem měla jasno v tom, že jestli budu mít někdy dítě, bude to jistojistě holčička. Když jsem se šťastně vdala a po nějaké době i šťastně otěhotněla, trochu mě zarazilo, že se mi narodil chlapeček, nicméně jsem vůbec nepochybovala o tom, že další miminko bude moje vysněná princezna. Druhé těhotenství bylo hodně překvapivé i proto, že mi paní doktorka oznámila, že čekám jednovaječná…

Barvy slibu

Radka Cafourková Víte, co je to fotometeor? Jednoho květnového pozdního odpoledne, kdy se na azurové obloze pohupovala tak akorát velká bílá oblaka, se z ničeho nic rozpršelo. „Z čeho to prší?“ Jela jsem autem a před sebou i za sebou (ve zpětném zrcátku) jsem viděla jen azurovou oblohu s bílými mraky. Ovšem kdybychom měli průhlednou střechu, viděli bychom něco jiného. „Ono to je NAD námi!“ Z ničeho nic…

O radosti

Luba Šťastná Když jsme začali s přípravou letního vydání Tabity, měla jsem představu, že by toto číslo mělo být hlavně o radosti. V minulých Tabitách jsme často psali o bolesti, o smrti, o těžkých chvílích.  A tak jsem autory článků oslovovala: „Prosím, napište o radosti“. Z odezvy jsem zjistila, že pro mnohé je psát o radosti těžké. Jak je to možné? Jak je to s naší radostí? Uprostřed úvah…

Vůně kávy

Radka Cafourková Tady voní káva! – nejprve mi to blesklo hlavou, pak jsem to i vykřikla. „No, já jsem ti chtěl udělat radost…“ Můj drahý mi na uvítanou uvařil čerstvou překapávanou kávu. Vrátila jsem se po několikadenním pobytu u maminky na Ostravsku. Mí blízcí již vědí, čím mi nejvíce udělají radost po takovém návratu, kdy jsem několik dní pryč. Uklizenou kuchyní. To znamená, že ve dřezu…

Když přijde do života smutek

Jana Balvínová Jana Balvínová (49 let) V létě roku 2015 jsme se vydali s manželem na dovolenou. Moc jsme se těšili na společný čas uprostřed majestátních hor. Předpovědi slibovaly krásné počasí. Brzo ráno jsme vyjeli na několikahodinovou cestu do italských Dolomit, aniž bychom měli sebemenší tušení, že můj úžasný manžel žije zde na zemi poslední hodiny svého života a že mně začne největší soužení mého dosavadního života.…

Má mě vůbec někdo rád?

Luba Šťastná Také se někdy přistihnete, jak sledujete, zda jste vše udělali ke spokojenosti druhých, zda jste udělali dost, jestli se někdo nezlobí, jestli se na vás nedívají divně, jestli vás mají vlastně rádi? Když mi bylo sedm, umřela mi maminka a já se dostala do nové rodiny svého táty. Dnes už vím, že tady někde byl začátek mé vnitřní potřeby být přijatá, milovaná. Vyústilo…

Rozhovor s misionářk

       Ptala se Olga Koláčková ShineBean tvoří skupina lidí, kteří chtějí podporovat rozvoj komunit ohrožených chudobou. Působí v oblasti mezinárodní humanitární a rozvojové spolupráce, globálního rozvojového vzdělávání a osvěty. Snaží se pomoci lidem, kteří se kvůli chudobě ocitli v obtížné situaci.  Na činnosti této organizace se podílí i Renata Rokůsková. O její cestě k dobročinnosti se dočtete v následujícím rozhovoru. Renatu Rokůskovou znám už…

Jeden den s mámou pěstounkou

 Jiřina Gina Čunková   Slunečné počasí mě a mého chlapečka (v dočasné pěstounské péči) po mnoha šedivých dnech vylákalo na procházku. Vlakem do Ostravy – Svinova, z Ostravy do Polanky nad Odrou a po třech hodinách opět vlakem nazpět. Možná si říkáte, jestli nejsem padlá na hlavu, když jedu na výlet směr Ostrava. Jenže to neznáte Kristiánovo nadšení z cestování vlakem. V Polance je zase…

A zase je tu jaro

Jarka A zase je tu jaro, radostně rozjásané, pučící novým životem, sladce omamné, čerstvě vylíhlé a nekonečně krásné. Stejně jako před deseti, dvaceti, ba i třiceti lety, stejně jako předloni, pokaždé jinak okouzlující, pokaždé jinak barevné, pokaždé úchvatné. Kromě toho loňského, které poztrácelo všechny barvy a bylo nejsmutnější v mém životě.  Ale začněme od úplného začátku. Doma jsme byli tři a naše dětství plné tajuplných výprav…

Zamilovala jsem si tvou pravdu

Renata Tieliczková Od tří let trpím epilepsií. Když jsem chodila do školy, jeden z mých oblíbených předmětů byl tělocvik. Doktoři mi často říkali NE. Nedělej stojky na hlavě, nedělej kotouly, neběhej dlouhé tratě, neplav, protože co kdybys i tam dostala záchvat. I přes jejich NE jsem ale sportovala. Plavala jsem, i když jsem nebyla nějaký borec, běhala jsem, a nejraději s klukama dlouhé tratě. Kluci převážně…