Marie Macková

Prokousáváme se elektronickou identitou. Ani já, ani manžel nejsme příznivci zbytečných aplikací v telefonu, nehledě na to, že naše telefony nejsou dostatečně kapacitní. Některá apka jde nahrát na kartu, některá ne.

Já jsem z naší dvojice ta pokrokovější. Tak jsem si svou eIdentitu založila za pomoci Czech pointu již před časem. Když jsem se svou žádostí přišla na poštu, obsluhující paní ochotně, profesionálně, ale zjevně poprvé vybavila moji žádost. Po skončení procesu se mě zeptala: „K čemu je to dobrý?”

Díky tomu se umím dostat do katastru nemovitostí, a dokonce se mi podařilo získat i výpis z trestního rejstříku. Hurá. Teď mi chystá nějaké překvapení poštovní spořitelna s bankovní identitou. Už mi poslali varovný mail plný růžových příslibů, co všechno dobrého mne čeká za 14 dní. Nesladili krok a manželovi ho poslali už o pár týdnů dříve. Dnes nastal ten okamžik, kdy se manžel chtěl probít na svůj vlastní účet. Ouha. Bez bankovní identity nelze. Jenže my se tak dobře neorientujeme a jsme stařecky opatrní. Testování různých možností zabralo celý podvečer, nakonec se manželova bankovní identita zrodila po západu slunce. Mohl pak nahlédnout do světa financí, a to dokonce svých.

„Hele slibujou, že se dostaneš na všechny stránky státní správy, zkus si to.”

„Tak jo.” Manžel zkouší výpis z trestního rejstříku. (Pro ty, které napadlo, že se objevilo něco pikantního, sděluji, že nikoliv.) Vlastně ano, objevil se nápis sdělující, že přes tuto bankovní identitu se manžel do příslušného dokumentu nedostane, KONTAKTUJTE HELPDESK. Manžel vytočil číslo a začalo to jako obvykle:

„S čím vám mohu pomoci?” Následuje delší vylíčení problému. Příjemný ženský hlas jako odpověď nabízí: „Mohu s Vámi projít vytvoření vaší bankovní identity krok za krokem nebo …” nebo – a to už si nepamatuji, bylo to dosti obsáhlé souvětí z oboru, kterému příliš nerozumíme.

V očích manžela se objevilo něco jako lehká mdloba a vypadla z něj tichá odpověď: „To první.”

„Potřebuji více informací. Odpovězte celou větou. Nerozumím vám.”

Manžela opustila lehká mdloba a v očích mu zahrálo světýlko školáka, který testuje paní učitelku.

„Já vám taky nerozumím.”

Cvak. Došlo nám, že to není příjemný ženský hlas, ale stroj. Odcházím s hlasitým smíchem a vzápětí se nahlas směje i můj drahý, aniž přerušil telefonické spojení.

Stroj s příjemným ženským hlasem se k našemu veselí nepřipojil, sděluje, že nás tedy přepne na živého operátora. Za chvíli slyším manžela: „No, jo, já si to taky budu nahrávat.” Nenahrál. Spojení s živým operátorem zatím nebylo navázáno.

Těsto na perník zůstalo neupečené, posbírané ovoce nezpracované, prádlo nevyžehlené. Jestli je tu něco vyžehlené, tak moje kůra mozková. Vše z elektronického světa po ní pro dnešek hladce sklouzne.

Tabita 1/2022