Monika Bakešová

Chtěla bych se s vámi rozdělit o zkušenosti ze služby ve věznicích v ČR.

Bůh hledá otevřená srdce, do kterých vkládá své Slovo.

Verš: Pak jim odpoví: „Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili.“ Matouš 25,45 … je velkou výzvou pro každého křesťana.

V posledních pěti letech mě Pán začal v srdci měnit svým Slovem. Jak se to projevilo navenek? Dal mi lásku k lidem bez domova, k Romům i vězňům. Ale zároveň také Bůh očekával moji pokoru a připravenost.

O službě ve věznici jsem popravdě vůbec nepřemýšlela… Až když mi Pán přidal sourozence v Kristu, kteří sami byli ve vězení nebo tam mají někoho blízkého. Za službu ve věznicích jsme se začali společně modlit. Po nějaké době mi přišel přeposlaný email od jedné ženy, ve kterém jsem zjistila, že existuje Mezinárodní vězeňské společenství (MVS), které má různé programy pro věznice a také pro tuto službu školí dobrovolníky. To je ono…

V březnu 2017 jsem se zúčastnila jejich školení v Praze – spolu s Renkem, který několikrát seděl ve vězení a poté, co se obrátil, i on chtěl sloužit takovým lidem. Pro mě to bylo milé setkání s lidmi, kteří už mají zkušenosti. Některé přednášky vedli psychologové, zástupci policie ČR a vězeňské služby. Po absolvování úvodního školení jsme se v církvi dál modlili, jak si nás Pán chce použít.

V červnu 2018 přišla pro mě a Renka výzva od MVS, abychom s nimi jeli sloužit do ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Renek měl velkou radost a já velkou bázeň i různé otazníky v hlavě: Zvládnu to psychicky? Budu tam k něčemu vůbec platná? Všechny obavy jsem dala Pánu a v důvěře, že on nás povede, jsem návštěvu přijala. Návštěva věznice začínala brzy odpoledne u maminek s dětmi (ve Světlé n. S. mohou mít některé maminky u sebe dítě do tří let věku, aby spolu měli kontakt). Na této první návštěvě jsem si uvědomila, že pro ně můžu být požehnáním už jen tím, že jim dokážu naslouchat, obejmout je, usmát se na ně… Spíš bych řekla, že to Bůh obrátil a ony byly požehnáním pro mě. Po 1,5 hodině jsme pokračovali v návštěvě na dalším oddělení, kde na nás čekalo asi 25 žen. Program se jmenuje „Zacházení“, pracovníci MVS s sebou do věznice berou dobrovolníky, kteří mohou říkat svá svědectví, modlit se s odsouzenými a svědčit o Bohu. Na tomto našem prvním setkání měl ve věznici Renek možnost říci své svědectví, jak se z vězně stal novým člověkem – Božím dítětem.

Pro mě tato návštěva znamenala změnu v srdci. Já už cestou domů v autě říkala Bohu, že tam chci jet zase!

Bible říká v Markově evangeliu 2,17: Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.“

Pán Bůh mi umožnil v roce 2018 ještě další dva vstupy do této věznice. Jedné ženě, s kterou jsme se ve věznici seznámili, jsme pomáhali shánět ubytování pro její maminku, o kterou si dělala starosti. MVS slouží jednou za měsíc v několika věznicích v ČR. Také je součástí mezinárodního společenství Prison Fellowship International.

V roce 2020 jsme se začali v církvi modlit za otevření služby ve věznici v Pardubicích, která je k nám nejblíže a kterou Renek zná osobně i zevnitř jako vězeň.

Na podzim 2020 přišla od MVS pozvánka na školení programu Vězňova cesta. Tři členové naší církve se školení zúčastnili, včetně mě, a po absolvování školení obdrželi certifikáty (viz https://mvs.cz/zarijove-skoleni-kurzu-veznova-cesta/).

Po kurzu jsme se modlili dál, ale přišlo uzavření všech věznic z důvodu nákazy Covid-19.

Na jaře 2021 dokonce došlo k uzavření všech občanů do svých okresů. To ale pro Pána nebyla žádná překážka.

Právě v této době (březen 2021) se poprvé otevřel vstup do pardubické věznice s programem Vězňovy cesty. Jde o osm setkání, z nichž každé má své téma i přesně daný dvou až tříhodinový program, během kterého přítomní sami hledají odpovědi na otázky KDO JE JEŽÍŠ?, PROČ PŘIŠEL?, CO S TÍM? Součástí bylo i video se svědectvími dalších vězňů z celého světa, kterým Bůh změnil život.

Do věznice jsme jezdily s kolegyní Lenkou jednou týdně. Na naše první setkání přišlo a do programu se zapojilo osm odsouzených mužů, kteří s námi postupně Vězňovu cestu absolvovali. Na setkáních jsem vnímala, jak Boží láska miluje každého z nich a také jak opět mění i moje srdce ve vztahu k odsouzeným.

Závěrem bych chtěla říci, že z neznámého prostředí, ve kterém jsme nikdy nebyli, můžeme mít přirozeně strach… Tak jsem to měla i já, než mě Pán vzal za ruku a řekl, že jde se mnou a ukáže mi to, co chce, abych tam dělala.

Kurz nyní končí a mně se bude po jeho účastnících stýskat, ale Bůh ví o každém a věřím, že Boží Slovo bylo zaseto do jejich srdcí.

 Více o vězeňské službě se můžete dozvědět zde: https://mvs.cz/

Monika Bakešová

Pracuje jako dobrovolnice v projektech Příprava na propuštění, Andělský strom a nově též Vězňova cesta. Byla součástí týmu, který pravidelně slouží vězeňkyním ve Světlé nad Sázavou. Podílela se rovněž na přípravě vánočních dárků pro děti odsouzených vězňů. V loňském roce absolvovala kurz Vězňova cesta.

Pochází z Vysokého Mýta, během studia na VŠ textilní v Liberci uvěřila a byla pokřtěna. V roce 2015 přijala povolání sloužit převážně romským rodinám. V civilním životě již přes 20 let učí odborné předměty na střední technické škole. Je vdaná a má dvě dospělé děti.

„Být s odsouzenými a přinášet Boží pokoj, naději a třeba se jen na ně usmát, obejmout je, to je to, co mě na práci nejvíce baví a zajímá.“

Zdroj: Modlitební newsletter, Mezinárodní vězeňské společenství, 13.8.2021

Tabita 3/2021