Luba Šťastná Snad každá rodina má své ustálené zvyky. Nemyslím tím tradice, které se musí dodržovat stůj co stůj, protože tak se to přece dělá. Myslím určité ustálené zvyklosti, které v rodině mnohdy samovolně vznikly a jejichž dodržování nám mimo jiné dává i určitou jistotu pospolitosti. Většinou se mi takové rodinné zvyky vybaví, když si vzpomenu na Vánoce svého dětství. Například na dárky jsme dávali jmenovky…
PRO DCERU
Šárka Dvořáková Narodila ses nám jako druhá v pořadí. Když jsem se dozvěděla, že budeš taky holka jako tvoje starší sestra Adrianka, hned po cestě z ultrazvuku jsem ti koupila růžové šatičky. Prostě jsem neodolala. Ještě v mém břiše jsi dostala jméno Jolanka, tolik jsme se na tebe těšili! Mít dvě vymodlené děti nebylo jednoduché. Každé dítě je jedinečné. Takový velký zázrak. Alespoň v mém…
Jen jedno přání mám…
Jana Frantíková Pracuji v ženském kolektivu a tak byly moje kolegyňky trochu zaskočené tím, že já, přírodní typ, nastupuji do nemocnice na plastiku. No, jednalo se o plastiku ušního bubínku, což byla záležitost ryze praktická, nikoliv estetická. Bylo třeba zacelit díru, která kde se vzala, tu se vzala. Do nemocnice jsem se vysloveně těšila. Chvíli to vypadalo, že mě snad ani nevezmou, měla jsem zánět,…
Poslušnost je jen slovo?
Jana Frantíková Máme naplánovaný výlet na kolech. Fakt se mně nechce. Mám rozečtenou knihu, děti remcají, manžel plánuje trasu a stále trochu přidává. Jsou prázdniny. Proč si někdy nedupnu a neřeknu: „Jeďte beze mne … mám tu ještě nějakou práci (tj. dočíst tu knihu třetiřadé kvality)“. Vím proč. V tu chvíli se začne vymezovat smečka puberťáků se slovy: „Máma taky nemusí“, a pokud se manžel naštve…
Přijetí vlastního kříže?
Kateřina Šťastná Ne, Pane! Tohle se mi teda vůbec nelíbí. Vracím Pánovi svůj kříž. Připadá mi moc těžký. Nepohodlný. Navíc se mi z něj zadírají třísky do ramen. Někdy i do oka. Občas mám pocit, jako by byl k neunesení. Padám pod ním a klopýtám. A vyčítám Pánu, jaký kříž mi to naložil. „Vyměň si ho se mnou, chceš?“ Podává mi ten svůj. Vidí v mých očích hrůzu…
Jen ať je to krátké!
Luba Šťastná Mám před sebou nové číslo Tabity a uvědomuji si, že je tam tentokrát víc článků, které jsou rozsáhlejší. I když často opakujeme autorům příspěvků „nepiš to dlouhé“, i když se snažíme články nějakým způsobem redakčně upravit, někdy to prostě nejde. Nelze, aby se do krátkého textu vměstnalo všechno sdělení, pocity a okolnosti zarámované do určitého času a prostředí. Často nejde vypsat svědectví a přitom…
Středověk života
Luba Šťastná Přichází záludně – věk, který se dá umělecky nazvat „středověkem života“. Nebo má také název „čas opuštěného hnízda“. V době, kdy už máte pocit, že víte, jak na život, že jste našli sami sebe, že se umíte v životě orientovat, že už mnoho zvládáte a víte, přijde najednou období, kdy je všechno nějak jinak. Středověk života. Většinou nás zaskočí. Co s časem, který byl dřív naplněn…
50 věcí, za které jsem vděčná
A Den díkůvzdání podle Češky žijící v Čechách Ráchel Bícová http://blog.rachelbicova.cz/ Ať už je rok úspěšný, nebo náročný, ať už máme důvody k radosti, nebo spíše ke smutku – každý rok slavíme u nás doma Díkůvzdání. Ano, myslím tím skutečně ten americký svátek. Ten zvyk jsme si přivezli z USA. A každý rok to je pro nás příležitost připomenout si, že je za co být vděčný……