čtenářka Jarka „Mami, teď začnou dva měsíce prázdnin?“ ptal se s nadějí rozechvělým hlasem malý Matyáš. V aktovce slavnostně nesl své první vysvědčení se samými jedničkami a byl na ně právem pyšný. Po mé odpovědi, že v pololetí je jen týden jarních prázdnin, zklamaně vzdychl: „Proč to není obráceně? Dva měsíce škola a zbytek prázdniny.“ Doma se se svým vysvědčením patřičně pochlubil tátovi a sestře Lucii a nakonec…
Ta pravda je tak náročná!
Jana Frantíková „Červená, červená a zase červená“ … hrajeme s dětmi hru, kde tvrdíme, že máme vždy červenou kartu, ale většinou ji nemáme. „Hádej, mám ji nebo nemám?“ Někdy uhádneme, někdy neuhádneme. Ale jedno dítě nad námi vyniká. Mate tak skvěle, že vyhrává na plné čáře. Smějeme se a říkáme obdivným hlasem: “Ty jsi král lhářů“. Pak jsme si všimli, že toto dítě mate skvěle…
O rodičovství, adopci a pěstounské péči
Karon Cecy Překlad a redakční úprava Milena Krumphanzlová V minulém čísle Tabity jsme vám přinesli rozhovor s Karon Cecy z USA (manželkou známého kazatele a spisovatele Jamese Cecyho) zaměřený na zvládání emocí, zejména hněvu. Tentokrát jsme Karon položili několik otázek týkajících se rodičovství, adopce a pěstounské péče. S manželem Jamesem vychovali tři vlastní děti a 23 dětí měli v pěstounské péči. Máme tři adoptované dcery. Všechny tři k…
Lež? Lež!
Úvodník Luba Šťastná Byl první máj roku 1968. Prvomájový průvod, kterému jsme se předchozí roky snažili všemožně vyhnout, byl najednou něčím úplně jiným. Oblékla jsem si khaki košili a na krk pověsila hnědý skautský šátek. Byl po tátovi, sahal mi až pod pás a spolu s koženým turbánkem světu zvěstoval, že já jsem skautka. S ohromnou hrdostí jsem vyrazila do průvodu. Tenkrát byla v ulicích snad celá Praha,…
Jak se vyrovnat s neplánovaným těhotenstvím aneb mé vnučce se brzy narodí strýček
Iveta je matkou čtyř dětí a očekává narození třetího vnoučete. Ve svých pětačtyřiceti letech používala lékařem předepsanou antikoncepci. Když začala mít zvláštní zdravotní potíže, zjistila, že je v šestém měsíci těhotenství. Protože věříme, že její svědectví může pomoci někomu, kdo se ocitne v podobné situaci neplánovaného těhotenství, položili jsme jí několik otázek. Máte čtyři děti – v poměrně velkém časovém odstupu, nejstarší dceři je dvacet osm, nejmladší je…
Dar nebo věc
Luba Šťastná Snad každá rodina má své ustálené zvyky. Nemyslím tím tradice, které se musí dodržovat stůj co stůj, protože tak se to přece dělá. Myslím určité ustálené zvyklosti, které v rodině mnohdy samovolně vznikly a jejichž dodržování nám mimo jiné dává i určitou jistotu pospolitosti. Většinou se mi takové rodinné zvyky vybaví, když si vzpomenu na Vánoce svého dětství. Například na dárky jsme dávali jmenovky…
„Když se naplní touha, je sladko v duši.“ (Přísloví 13,19) aneb Jak jsem se stala učitelkou
Veronika Salamonová Odmalička jsem chtěla být učitelkou. Nejdříve v mateřské školce. V páté třídě mi řekli, že jestli chci jít studovat střední pedagogickou školu, musím hrát na hudební nástroj. Nejlevnější byla zobcová flétna. Poctivě jsem hrála až do osmé třídy, ale před přijímacími zkouškami mi řekli, že protože jsme „silný ročník“, k talentovým zkouškám přijímají jen ty, co hrají na klavír a housle, flétnisty ne.…
PRO DCERU
Šárka Dvořáková Narodila ses nám jako druhá v pořadí. Když jsem se dozvěděla, že budeš taky holka jako tvoje starší sestra Adrianka, hned po cestě z ultrazvuku jsem ti koupila růžové šatičky. Prostě jsem neodolala. Ještě v mém břiše jsi dostala jméno Jolanka, tolik jsme se na tebe těšili! Mít dvě vymodlené děti nebylo jednoduché. Každé dítě je jedinečné. Takový velký zázrak. Alespoň v mém…
Místo v životě
Šárka „Charlota“ Dvořáková Každému je něco dáno. Někdo má od Boha dar léčit, ať tedy léčí. Další se stará o malé děti, jiný se umí dobře modlit a kázat před lidmi. Někdo zase má své srdce u starých lidí, někomu se chce předávat svoje znalosti, tak učí. Další je třeba potřebný na úřadě, protože umí počítat a vyzná se v zákonech. Prostě naše cesty jsou…
Jen jedno přání mám…
Jana Frantíková Pracuji v ženském kolektivu a tak byly moje kolegyňky trochu zaskočené tím, že já, přírodní typ, nastupuji do nemocnice na plastiku. No, jednalo se o plastiku ušního bubínku, což byla záležitost ryze praktická, nikoliv estetická. Bylo třeba zacelit díru, která kde se vzala, tu se vzala. Do nemocnice jsem se vysloveně těšila. Chvíli to vypadalo, že mě snad ani nevezmou, měla jsem zánět,…