Jen málokterá žena toho ví o řízení víc než Alena Šelongová, která se „autům“ věnuje již 45 let.
- V 15 letech začala řídit malý motocykl.
- O dva roky později motorku a traktor.
- V 18 letech osobní automobil.
- Krátce po dvacítce začala učit v autoškole (ministerstvo jí udělilo výjimku, protože nedosáhla předepsaného věku 21 let)
- Jako instruktorka v autoškole si dodělala zkoušky na nákladní auto.
- V autoškole učila intenzivně 30 let, pak nějakou dobu externě podle potřeby majitele autoškoly.
- Již 15 let na základních školách vede kroužky dopravní výchovy, kde
s dětmi probírá nejenom dopravní pravidla, ale i první pomoc.
Sama o sobě říká:
Stále ráda řídím, ale když jedeme s manželem spolu, tak ponejvíce řídí on (je moc dobrý řidič). Druhým lidem již dnes nesahám na volant, ale někdy velmi intenzivně tlačím pravou nohu do podlahy v místech, kde by měla být brzda. Mnozí lidé se se mnou bojí jezdit, abych je náhodou nehodnotila, ale já je už nehodnotím, snažím se jimi jen nechat převézt a jízdu si užít. Do dnešního dne, když si sednu jako spolujezdec, mám přehled, co se děje před i za autem, a někdy se nestačím divit, co všechno se dnes na silnicích děje.
Byla doba, kdy jízdní kolo svědčilo o bohaté rodině. Dnes už o tom nesvědčí ani auto, protože auta užíváme jako běžné spotřební zboží. Vždyť každý člověk se potřebuje dostat z bodu A do bodu B a někde mezi tím se ještě zastavit v bodě O a nakoupit. V Přísloví 31,14 se píše, že (žena) „je jako obchodní lodě, z daleka přiváží svou potravu“. Dnes bychom mohli říct, že je jako zásobovací auto, sice neplave, ale převeze spoustu věcí a spoustu lidí. Chceme-li, aby to dobře fungovalo, pak bychom neměli na některé věci zapomínat. A protože opakování je matkou moudrosti, tak se na ně podíváme trochu zblízka.
PŘED JÍZDOU
Před jízdou musí každý řidič zkontrolovat vozidlo a jeho vybavení a odstranit zjištěné závady. Je jedno, jestli jde o motorové nebo nemotorové vozidlo.
Pokud chceme jezdit, musíme se o vozidlo starat. Za vozidlo odpovídá ten, kdo s ním jako řidič vstoupí do silničního provozu.
Jistě jste se v autoškole učili „úkony kontroly vozidla před jízdou“. Často na ně zapomínáme, ale pro vaši bezpečnou jízdu (a peněženku) jsou důležité.
Tedy chceme-li vyjet, musí být v pořádku kola. Pohledem zkontrolujeme, jestli nepotřebují dohustit. Občas se podívejte, zda máte v autě rezervu, jestli si ji někdo nepůjčil a jestli má v sobě předepsaný tlak vzduchu. Když v provozu píchneme a neumíme si kolo vyměnit, pak je dobré mít s sebou telefon a zavolat si pomoc.
Nemusíte toho o autě vědět mnoho, ale musíte znát telefonní číslo servisu nebo telefonní číslo někoho, kdo tomu opravdu rozumí a má náhradní vozidlo, aby vás v případě potřeby odtáhl a zavezl domů, nebo případně auto na místě opravil. Dnes se hodně používá pomoc asistenční služby, jejíž telefonní číslo si uložte do mobilu (K asistenční službě se vyjádřím někdy příště).
Konečně jsme si sedli do auta a chystáme se ho nastartovat.
Nespěchejte. Ještě než to uděláte, musíte se ujistit, že dosáhnete na pedály – brzdu, spojku, plyn, že vám volant neutíká moc nahoru, takže přes něj nevidíte, že není daleko, takže byste museli sedět v předklonu a bylo by to nepohodlné a únavné. To všechno se dá řešit posuvem sedadla dopředu nebo jeho zdvižením páčkou, která bývá vlevo dole u sedadla řidiče. Sedadlo by mělo být od volantu vzdáleno tak, že při sešlápnutí spojky bychom stále ještě měli mít pokrčenou nohu (posun sedadla dopředu a dozadu). Nikdy neposouvejte sedadlo za jízdy, mohlo by to špatně dopadnout. Ruce by se při natažení měly dotýkat zápěstím horní části volantu (sklon opěradla). Opěrka hlavy by se měla dotýkat horní poloviny hlavy – chrání nás před poraněním krční páteře v případě nárazu, a tudíž musí udržet krk v co nejrovnější poloze. Opěrka by nikdy neměla být na temeni či na úrovni krku.
Tak jsme se pohodlně usadili, ale ještě se nemůžeme rozjet, protože si musíme nastavit zpětná zrcátka. Jsou tam dokonce tři, to nemáme ani v koupelně. Zrcátko v kabině auta není na úpravu mejkapu, ale je velmi důležité pro jízdu dopředu i dozadu. Ještě před vyjetím bychom ho měli nastavit tak, abychom viděli, co se děje za autem, ale také vedle auta.
A teď několik drobností:
Jako řidičky bychom neměly řídit auto na velmi vysokých podpatcích, kdy přestáváme mít cit v noze, a také bychom neměly řídit v pantoflích.
Pokud nosíte brýle a máte to napsané v řidičském průkazu či v lékařské zprávě k řidičskému průkazu, pak je musíte mít za jízdy na očích.
Nezapomeňte na řidičský průkaz, občanku a malý technický průkaz, jezdit bez těchto důležitých věcí je poměrně drahé.
Tak si myslím, že by to napoprvé stačilo. Ještě jsem zapomněla na jednu důležitou věc.
Je dobré umět, je dobré vědět, je dobré spoléhat na druhé lidi, ale Bible nám říká, že naše spoléhání má být na Boha, a tak jsem se často s lidmi před jízdou modlívala, aby měli pokoj, aby je nesvazoval strach a žádné další věci, které by je odváděly od soustředění se na jízdu. Aby nám ta zázračná Boží stvoření, kterým se říká andělé, připravovala cestu, na kterou se chceme vydat.
Přeji vám mnoho krásných chvil za volantem a těším se na pokračování v příští eTabitě.
Alena Šelongová