Luba Šťastná

Zima, sníh (někdy), svátky, romantika, domov, idylka… Tak nějak si podvědomě představujeme, že by mělo vypadat číslo Tabity, které se k vám dostane ve dnech kolem Vánoc.

Když jsme dávali dohromady toto číslo časopisu, nad některými články jsme cítili rozpaky. Jsou to články, kde je bolest, utrpení i smrt. Hodí se do tohoto čísla? Hodí se do času, který chceme prožívat v provoněném, naklizeném domově a nemyslet na těžké věci?  Všude zní „radujme se, veselme se“ a křesťané si připomínají úžasnou věc, že Ježíš Kristus přišel na zem jako dítě, aby zde žil jako člověk. I když víme, že se Pán Ježíš narodil někdy jindy než v prosinci a dokonce víme, že neznáme den jeho narození (možná proto, abychom si žádný den neglorifikovali) a že jeho příchod na svět nebyla taková idylka, jakou nám zprostředkovává vánoční folklor, přesto chceme prožívat krásné dny.

Možná je ale dobré si uvědomit, že bolest existuje. A pokud jsem ten šťastný, kdo ji v tuto chvíli neprožívá, mám úžasnou možnost pomoci někomu, kdo takové štěstí nemá. Třeba jen tím, že budu s ním.

A pokud jsou v  životě věci, které bolí, najděme odvahu věřit, že Bůh, který skládá mozaiku našeho života, ví, co dělá, a ví, kam který kamínek patří.

Každopádně to, že Boží syn přišel na svět, aby se zde narodil a žil jako člověk a aby pak zemřel za naše hříchy, nás může naplňovat radostí.

Tuto radost vám ze srdce přeji.

                                                                                                                                             Luba Šťastná