Janice Winnesová
S Kvinlin jsem se poprvé setkala roku 2009 při své první návštěvě čínské provincie Junan. Byla uznávanou vedoucí v podzemních církvích po celé Číně, které čítaly 10 milionů lidí. Vyučovala čínské přímluvce a misionáře, aby jeli do zemí, kam Evropané a Američané jet nemohou. Veškeré vyučování bylo samozřejmě tajné, protože už předtím byla dvakrát ve vězení a nadále zůstávala pod státním dohledem.
Kvinlin se narodila roku 1961 v jedné vesnici v čínské provincii Hunan. Její matka se stala křesťankou poté, co navštívila tajné setkání domácí církve, kde během modliteb přijala uzdravení z vážného onemocnění očí. Začala brát Kvinlin do sboru s sebou a tam se Kvinlin poprvé setkala s křesťanským vyučováním. Kvinlin se stala křesťankou v 13 letech. Její nově nalezená víra se okamžitě projevila ve škole.
Kromě jednoho učitele neznala ve škole žádného jiného křesťana. Během šesti měsíců se stalo křesťany čtyřicet jejích spolužáků, kteří se začali tajně scházet po škole. Když se potkávali na školních chodbách, nezdravili se slovně, protože by je to mohlo prozradit před učiteli, ale jen pohybem očí.
Statečně začala kázat evangelium, a tak se ihned zhostila role vedoucí. Byla to nebezpečná práce, avšak bezprostřední nebezpečí hrozilo od jejího otce, který zastával vysoké postavení v komunistické straně. Pohrozil jí, že ji zabije, pokud bude v křesťanském díle pokračovat. Ač nerada, její matka ji musela poslat pryč z domu, aby jí zachránila život. Ušla přes hory více než třicet mil, aby se dostala tam, kde žil vedoucí církve s manželkou a malým synkem. Nedávno byl propuštěn z pracovního tábora, kam byl za své křesťanské aktivity odsouzen k nuceným pracím. Přesto už začal znovu po celém regionu organizovat různé domácí skupinky. Dostala se do péče a vyučování tohoto křesťanského vedení v rychle rostoucím podzemním církevním hnutí.
Coby mladá křesťanka neměla vlastní Bibli, a tak si ve volném čase ručně přepisovala Bibli, která patřila jinému křesťanovi. Na mnoha modlitebních setkáních pořádaných tajně ve vesnici se vroucně modlili k Bohu, aby jim poslal Bible. Protože Bible byly v té době vzácné, bylo těžké si představit, že by tato modlitba mohla být vyslyšena, ale Bůh začal otevírat dveře a různé organizace i jednotlivci ze Západu sem začali Bible pašovat.
Roku 1983 čínská vláda zahájila politickou kampaň proti „duchovní nečistotě“ a křesťané i buddhisté byli zatýkáni, dlouhodobě vězněni a dokonce i popravováni. V určité době zatykač na Kvinlin a další vedoucí z jejich podzemní církevní organizace dával místním jednotkám veřejné bezpečnosti právo libovolně střílet na hledané křesťany, když se objevili v dohledu. V říjnu 1989 byla Kvinlin uvězněna. Policie ji podrobila 123 výslechům, načež ji odsoudila ke třem létům v pracovním táboře. Kvinlin o své zkušenosti ve vězení nyní říká, že „Duch svatý ji během času ve vězení naučil nejvíce“.
Vedoucí vězeňské služby záhy zjistili, že Kvinlin je vynikající vedoucí a administrátorka a do 40 dnů od příchodu do věznice ji povýšili na vedoucí bloku cel pro 189 vězenkyň. Brzy se mezi devíti ženskými tábory v této provincii stala legendou jako dobrá manažerka. Dokonce ještě deset let po jejím propuštění ji provinční vedoucí pracovníci vězeňské služby volali a žádali o radu, jak vyřešit různé kázeňské problémy v místním vězeňském systému. Bůh jí projevil svou přízeň a říká se, že„má ducha Debory“.
Zatímco byla ve vězení, nadále svědčila o Pánu a mnozí jí naslouchali. Jednoho dne, když její pracovní skupina stavěla zeď z cihel vedle chemické továrny, Kvinlin cítila, že ji Pán ponouká, aby se se svými lidmi stáhla pod strom. V továrně došlo k explozi a zeď, již stavěli, se zhroutila. Kdyby je Kvinlin neodvedla v tom okamžiku stranou, bortící se zeď by všechny rozdrtila. Všichni zůstali stát jako opaření a jeden z vedoucích představitelů ji chytil za ruku a řekl jí: „Tvůj Bůh je skutečně velkým bohem!“
Byla velmi prospěšná pro udržování kázně, zlepšování morálky a zvyšování úrovně výroby, proto ji vděčné nadřízené orgány propustily před plánovaným koncem trestu. Na začátku roku 1993 byla opět krátce zatčena za vedení nepovoleného shromáždění, ale unikla natolik včas, aby stihla svou vlastní svatbu na jaře téhož roku.
Na konci 90. let minulého století organizovala čtyřiadvacetihodinové přímluvné modlitební řetězce, do nichž byly zapojeny více než dva miliony křesťanek z celé Číny. V rámci těchto aktivit požádala Kvinlin mého manžela Larryho, aby sem přijel vyučovat a sloužit. Jeho služba zasáhla zraněná srdce mnohých, a protože jim přinesl útěchu, říkali mu „otče“. Jedné noci mohl Larry posloužit také plačící Kvinlin, která mu řekla: „Teď už vím, proč ti říkají otče.“ Roku 2009 jsme se s Larrym rozhodli přestěhovat do Číny, abychom na nějaký čas pracovali s Kvinlin a jejím týmem. Byla to pro nás výsada.