Téměř 89 let. 4 děti, 8 vnoučat, 8 pravnoučat + 1 další pravnouče a jedno prapravnouče na cestě. Rodinný klan má 30 lidí, z nichž dobrá polovina slouží na plný úvazek nebo jako „laici“ v Božím království. Letos slaví 70 roků v královské službě, do níž byla nečekaně povolaná po maturitě. Od roku 2001 – 2016 ve spolupráci se švýcarskými lektorkami pořádala semináře křesťanské pastorace a poradenství s „naslouchající modlitbou“. Na počátku 90. let začala organizovat poznávací zájezdy do Izraele. Je autorkou autobiografické knihy Pod oblakem.

Její svědectví si můžete přečíst v rozhovorech „Babička Ludmila vypráví“ v Tabitách 1/2011 až 4/2013

Co ti v tvém věku pomáhá žít radostný a naplněný život?

Především jistota, že zaslíbení o ustavičné přítomnosti Boží platí pro všecky dny mého života na této zemi (Mt 28,18–20), pokud je přijímám jako celek: Mám Spasitele a Pána, jemuž je dána veškerá moc ne nebi i na zemi, a proto se smím podílet všemi k dispozici mi danými dary na šíření Božího království. K tomu Bůh poslal Ducha svatého, který svojí božskou mocí působí ve mně a skrze mne. V Božím království neexistují ani nezaměstnaní, ani penzisté. Jenom užiteční, nebo leniví služebníci a služebnice. I na lůžko upoutaní se mohou modlit, což je nejdůležitější služba, kterou je možné obsáhnout celý svět.

A hlavně niterné obecenství lásky s tím, který touží být s námi spojený, zajímá se o nás a očekává, že my se budeme zajímat o jeho záležitosti.

Jaká pomoc tvého okolí je pro tebe prospěšná?

Žiji v rodinném domku svého syna v odděleném bytě o dvou místnostech s příslušenstvím. Jsem vděčná, že kdykoliv sami jedou nakupovat, smím jim dát svůj seznam, co potřebuji.

Nemám už orlí zrak a leccos kolem sebe tak dobře nevidím. Při  týdenním úklidu se vnuk s vysavačem staví i u mne, moje nádobí, pokud ho nestačím umýt, vezmou děti do své myčky, pokud mám víc prádla, jsem ráda, když větší kusy někdo venku pověsí.

Do shromáždění jezdím se synovou rodinou autem.

Stýská se mi po hromadné městské dopravě, kde jsem ráda svědčívala, ale MHD už sama nezvládám.

Jaká, ač dobře míněná „pomoc“, je pro tebe problémem (obtěžuje tě, je ti nepříjemná či podobně)?

Každý pokus o pomoc ráda přijímám, i když na to a ono stačím. Naučila jsem se oblékat kabát a podobné vpředu zapínací věci bez pomoci, ale přesto ráda  pomoc přijmu.

Dělalo mi potíže vstávat z nižších židlí a křesel, ale nedávno mě Duch svatý naučil jeden trik, který učím i mladé sestry, aby ho ve stáří „jako by našly“.

Jsem za každou pozornost a pomoc vděčná, i když ji naléhavě nepotřebuji.

Jen nádobí, knihy apod. si raději sama uklízím, protože při zhoršeném zraku se mi jinam uložené věci těžko hledají.

Co poradíš jako dobrý způsob (či tvůj způsob), jak se udržovat v dobré fyzické kondici?

Rozhodně není dobré vysedávat celé dny u počítače, jak to dělám já. Je opravdu zapotřebí se aspoň jednou projít po bytě, když se nám nechce ven, i když lepší je procházka venku, byť sebekratší.

Mám ráda návštěvy a obecenství s lidmi, to mi částečně nahrazuje korespondence na počítači nebo skypování.

Znám některé seniorky, které si chválí své pejsky, s nimiž se chtě nechtě musí vydat jednou nebo dvakrát denně ven.

Asi je dobré se naučit alespoň některé rovnací a protahovací cviky. Moje cvičení je každodenní ranní a večerní ustýlání gauče, ranní věšení ručníků na šňůru v koupelně a nočního oblečení ráno a denního večer, zvedání spadlých předmětů z podlahy během dne a ve dveřích mezi kuchyní a obývacím pokojem, které jsou akorát na předpažení, se mohu občas za den pořádně narovnat.

Máš nějaký tip či vzkaz pro své vrstevníky?

Návštěvy nezahrnujte stížnostmi a líčením svých problémů a nemocí. Mějte spíš pro ně nějaké  svědectví ze svého života o Boží péči a lásce. Aspoň jednu dobrou anekdotu, ať se společně zasmějete. Neberte se tak moc vážně. Neříkejte, že stále něco hledáte, ale že každou chvilku něco najdete, neříkejte, že zapomínáte, ale že si každou chvilku na něco hezkého vzpomenete.

Jako dcery Boží víme, kde se můžeme vyžalovat. Máme „všelikou svoji starost uvalit na toho, kterému na nás záleží“. Přátele svým stěžováním otrávíme a možná nás přestanou navštěvovat. Ale  Pánu Bohu na nás záleží a je schopen naše potíže proměnit a nás potěšit, abychom i my mohli potěšovat jiné tím potěšením, kterým nás potěšil náš milující nebeský Otec. Když se staneme těšiteli působením Ducha utěšitele, nezůstaneme osamělými starými lidmi, kterých je dnes ve vlastních bytech i různých „domovech“ a ústavech tolik.