Slavnost Dne díkůvzdání v USA byla pro mne úžasným zážitkem.
Kolem bohatě prostřeného stolu se sešla rodina a pozvaní přátelé. Velmi mě oslovil zvyk, kdy přítomní jeden po druhém říkali, za co jsou v tomto roce Bohu vděčni.
Jak vlastně tento svátek vznikl a jak se slaví, jsme se zeptali Češky trvale žijící v USA.
Thanksgiving v Americe, čili Díkůvzdání
Z Colorada nám píše Klotilda M.
V našich polohách si užíváme kouzelné „indiánské léto”, čili jak bychom v Čechách řekli, léto babí. Noční mrazíky, přes den teploty okolo dvaceti a stále vše v plném květu. Růže, klematis a trvalky se vzpamatovaly po horkém létě a kvetou jako o závod. Všichni ale víme, že vánice není daleko a brzo budeme odklízet sníh.
Pomalu se připravujeme na pravý americký svátek Díkůvzdání.
Podle tradice první Díkůvzdání slavili v roce 1621. Padesát tři poutníků (the Pilgrims) a devadesát indiánů z kmene Wampanoag. Oslavy trvaly nejméně tři dny a byly to dny zasvěcené díkům za první sklizeň v nové zemi.
Jen málokdo dnes ví, že s myšlenkou přestěhovat se do Nové země přišli kalvinisté z holandského Leidenu. Ti si museli v roce 1619 koupit patent na půdu od London Company pod podmínkou anglického krále, že víra jejich skupiny nebude oficiálně uznána. Kalvinisté na druhé straně doufali v jednodušší život, možnost misie mezi domorodci a oddělení státu od církve. Po mnoha jednáních s úřady a investory v červenci 1620 konečně Leidenští nasedli na loď Speedwell a plavili se do Anglie, aby se přidali k dalším kolonistům na lodi Mayflower. Po cestě ale zjistili, že jejich loď nabírá vodu. V anglickém přístavu Plymouth došli k závěru, že Speedwell není spolehlivá, a proto bylo rozhodnuto sloučit pasažéry i náklad k plavbě na Mayflower. Ze sto dvaceti původních kolonistů vybrali 102, asi polovina z nich byla z Leidenu. 6. září 1920 vypluli z Evropy. Plavba trvala 65 dní a podmínky na lodi byly krušné. 9. listopadu konečně spatřili zemi. Pět lidí zemřelo cestou nebo krátce po přistání. Miminko, které se narodilo po cestě, pojmenovali Oceanus.
Nikdo netušil, co mají očekávat. Během první zimy zemřelo dalších 45 kolonistů na následky kurdějí, strastí na lodi, nedostatku jídla a přístřeší.
V březnu 1621 přišli do jejich tábora indiáni z kmene Wampanoag, Samoset a Squanto, a dokonce mluvili anglicky. Squanto byl unesen anglickými vojáky v roce 1614 a strávil pět let v Evropě. Indiáni nejdříve usedlíkům nedůvěřovali, ale posléze obě strany uzavřely dohodu o míru a vzájemné pomoci v nebezpečí. Squanto potom zůstal v kolonii a učil je, jak přežít v nové zemi, jak pěstovat kukuřici či jak hnojit půdu mrtvými rybami.
V dnešní době samoobsluh, mikrovlnek a polotovarů je těžké představit si pocity těch, kteří přežili náročnou plavbu přes oceán, přistáli u břehu dnešního státu Massachusetts a založili kolonii, kterou nazvali Plymouth. Přesto je však kouzelná tradice, podle které zasedneme k bohatému stolu s rodinou a přáteli, živá dodnes.
Každoročně připadá Díkůvzdání na čtvrtý čtvrtek v listopadu. Rodiny, pokud si to mohou dovolit, se sjíždějí ze všech koutů země, aby mohly být pospolu. Středa před dnem Díkůvzdání je tradičně považována za nejméně vhodný den k cestování, je to nejrušnější den na všech letištích v USA.
Jídelníček je v zásadě všude stejný. Základem je krocan, který jak mi kdysi řekl jeden řezník, musí mít více než 16 liber, protože lehčí kus je samá kost. (Rychlý převod: 1kg je 2,2 libry, tudíž krocan vážící 22 liber má deset kilo.)
Pak přijde nádivka plná sušených jeřabin, vlašských ořechů, másla a jiných dobrot. Jako přílohy musí přijít na slavnostní stůl bramborová kaše, yamy čili sladké brambory, pocukrované a zapečené s marshmallowny. A samozřejmě vařená kukuřice a zelené fazolky. Jako moučník nesmí chybět americký páj (koláč) z dýně, čili pumpkin pie se šlehačkou.
V mnoha rodinách udržujeme tradici, kdy se zastavíme a vyjádříme vděčnost jeden za druhého, připomínáme si úspěchy v předešlém roce a další věci, které bychom jinak mohli brát jako samozřejmost. Koncem listopadu tak dodnes stoupají z milionů vděčných srdcí k nebesům prosté díky za uplynulý rok.