Martin Kop, kazatel CB

Za koho ho pokládáš? Možná si řekneš, že evangelia tuto otázku formulují trochu jinak. Možná na ni hned umíš správně odpovědět, a možná ne. Možná tě tíží dnešní den a máš úplně jiné starosti. Co když to však s tím dneškem souvisí?

Ve Starém zákoně je přece obratem ´syn člověka´ myšlen obyčejný člověk, jakého potkávám všude kolem. Cestou do práce na zastávce cítím zápach z jeho cigarety. V obchodě slyším, jak si stěžuje, že je máslo drahé. Vadí mu, že je toho málo v akci, a tak se nedá při vší té drahotě ani pořádně nakoupit. Na billboardech hlásá, jak dřív bylo líp. Vnímám ho v závanu potu či deodorantu při příchodu do kanceláře. Při pohledu na nešťastníka na ulici, který vybírá popelnici, nebo když uskakuji řvoucímu děcku na koloběžce. Syn člověka je ten, který přemýšlí, jak bude zítra a co musí udělat, aby doma vyžili až do výplaty. Je to osoba, která má mnoho starostí i radostí. První pohled synu člověka však věnuji, když se ráno podívám do zrcadla. Syn člověka je Boží oslovení pro nás lidi. Je vyjádřením naší všednosti a obyčejnosti. Bůh tímto termínem označuje proroka Ezechiele, když ho posílá, aby lidem přinášel precizní a drsná prorocká slova. Připomíná mu, že je jen prach. Prach, kterým se Bůh zaobírá. Prach, s nímž Bůh pracuje. Prach, který má Bůh rád a tvoří z něj.

Za Syna člověka se označoval Ježíš. Chtěl tím říct, že i on je člověk, podobně jako to slyšel Ezechiel. Myslel tím však daleko víc.  Vybavoval si vyprávění mudrce Daniele, který ve svém vidění vidí tajemnou a záhadnou postavu, již nebylo možné jasně identifikovat. Daniel o ní říká, že je podobna Synu člověka. Tato postava se objeví na scéně, v níž vystupují strašné, divoké, šílené, těžko představitelné, fantastické šelmy, které představují zlo. Ta scéna je jak vystřižená z válečné scény ve fantasy filmu. Syn člověka ty šelmy přemáhá a ujímá se vlády, soudí svět a zasahuje ve prospěch těch, kteří patří Bohu. Syn člověka je v tu chvíli víc než lidská bytost. Chová se jako Bůh, protože vládne světu a rozhoduje o něm.

Ježíš si říká Syn člověka ve chvíli, kdy odpouští hříchy, nebo když je obviněn, že je žrout a pijan, nebo když vysvětluje, že vládne nad sobotním dnem. Mluví tak o sobě, když vyučuje o Božím království. Označení Syn člověka také používá, když popisuje své utrpení na kříži. Když se ptá učedníků, za koho považují Syna člověka, myslí tím sebe. Stejně tak když mluví o tom, že Syn člověka bude vládnout. Mluví o sobě jako o Synu člověka i ve chvíli, kdy je zrazován. 

V momentě, kdy mu jde o život a velekněz se ho ptá: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“, Ježíš odpovídá slovy: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.“ Ten velekněz se musel cítit, jako by dostal facku. Jakýsi zavšivený Galilejec mu říká: Já chci tvou práci. To Mesiáš je přeci Veleknězem. A co víc, tou citací z proroka Daniele (Dan 7,13–14) mu sděluje, že on, velekněz, je hříšník, ta šelma, kterou Ježíš přichází soudit a nad kterou bude vládnout. Ježíš, který před několika hodinami potil krev, nyní odvážně vyznává, kým je, a veleknězi oznamuje jeho budoucnost. Mám odvahu mluvit takto se svým vedoucím s vědomím všech důsledků? Ježíš vyjadřuje víru v Boží zaslíbení. Tentýž Ježíš o několik hodin později volá: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?“ Je Syn člověka a trpí. Umírá. Jako Syn člověka je vzkříšen a usedá po pravici Boha Otce Všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.

Právě to říká ustrašeným a nejistým apoštolům, když je posílá hlásat evangelium. Říká: „Je mi dána veškerá moc, jako tomu Synu člověka, který přemohl šelmy útlaku bezbožných říší, zpupných velekněží, panovačných utlačovatelů a manipulátorů s vašimi životy. Budu s vámi po všechny dny ve všem, co zažijete, protože já jako Syn člověka, který zná únavu, nejistotu, drahotu, nemoc, neporozumění, samotu, neschopnost dovolat se pomoci i nejistotu, jak to dopadne, já sám jsem si to prožil. Já jako Syn člověka jsem v tom s tebou, a když mi uvěříš a zkusíš to s mou pomocí znovu, tehdy pozvedneš hlavu, protože já tě zvu k tomu, abys žil a tvořil Boží království, v němž nejistí nabývají sil. Když mne poslechneš, pro druhé se to stane pozváním k Synu člověka a svět se začne měnit: z místa, kde vládly šelmy, se stane místo, kde vládne Syn člověka a jeho svatí. Aby k tomu mohlo dojít, je třeba si odpovědět na základní otázku: Co si myslíš o Synu člověka? Za koho ho pokládáš ty?

Tabita 2/2022