V souvislosti s pandemií koronaviru se nabízí připomenutí pandemie španělské chřipky, která zachvátila doslova celý svět téměř přesně před sto lety (1918 – 1920).

České země spolu s Rakouskem patřily mezi nejpostiženější část Evropy. V Čechách řádila nákaza nejvíce v Praze a Plzni, na Moravě zasáhla silně Valašsko, zatímco jiné oblasti zůstaly téměř nedotčené. (…) Celkem podlehlo španělské chřipce v českých zemích až 75 tisíc lidí … (Harald Sallfellner)

Již několikrát jsme vám v Tabitě přinesli ukázky z časopisu Betánie, staré sto let a více.  Hledali jsme proto, jak na tuto situaci reagoval křesťanský tisk. Jak se věřící tenkrát k takovému nebezpečí stavěli?

Prohlédli jsme ročník 1919 a hledali, co je zde o španělské chřipce napsáno. Velkým překvapením bylo, že jsme nenašli vůbec nic.

Snad jistou návaznost na tyto události by mohl mít článek, ze kterého je následující ukázka.

Drazí, jaká to útěcha dnes, kde je tolik bídy, bolesti a nářků! Nedejme si ten svobodný a smělý přístup k Bohu nikým a ničím zadržet. Časné věci nám překážejí. Ale nesmíme si dát bránit. Nejprve musíme hledati království Božího a spravedlnosti Jeho, a ty ostatní věci budou nám přidány.

Díky Bohu, že máme takového nejvyššího kněze, který může býti čitedlen mdlob našich, kterýž dovede se vžít do našeho postavení a rozumí nám. Proč? Poněvadž zkusil úzkosti a nemoci sám a prošel tou nejtěžší cestou již před námi. O Jeho utrpení mluví nám Izaiaše 53. kap. a celá ta historie od Getsemane až po Golgatu. Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil! V těchto slovech vyjádřeno je to největší utrpení. Když tolik zkusil, jak by neměl míti porozumění a soucit s tebou, milá duše, jež klesáš pod tíhou nějakou. Přistup jen směle k Němu a nebudeš zklamána.

………..

Je až s podivem, jak málo toho v časopise čteme o lidském trápení, a to v době, která byla, co se týče nemocí a úmrtnosti, mnohem krutější než ta naše. Jako by bolest, nemoc a smrt byly přirozenou součástí lidského života. Mnohem víc než o člověku zde čteme o Bohu, o Jeho slávě, o Jeho moci i pomoci. O tom, co máme v Ježíši Kristu a jak je nezbytné projít tímto životem vítězně a vejít do Jeho slávy.

Náš jazyk se za ta léta změnil, změnil se i způsob vyjadřování. Často se však změnil i náš hodnotový žebříček. Změnila se důležitost toho, co je časné a co je věčné.  Změnil se náš postoj k tomu, co je naše právo a co je pouhá milost.

Je na místě vděčnost za dobu, ve které žijeme. Za možnosti moderní vědy, zdravotnictví, komunikační prostředky. Přesto je dobré si uvědomit: Máme správně nastavené priority?