Jiřina Gina Čunková
http://www.jirinagina.cz.
Včera to bylo šest let, co z tohoto světa odešel můj tatínek. Několik měsíců jsem se trápila a hledala viníka. S Pánem Bohem jsem nějaký čas nemluvila vůbec, přestože věřím, že je Bohem stvoření, života i smrti. On dává, On bere, ať už to respektuji, nebo ne. Byla jsem smutná i naštvaná, viníka jsem nenašla ☺️ Dneska jsem si připomněla, jak se to celé událo. Byl 29. červenec, pátek ráno. Sedím na zápraží chalupy, kterou mi půjčili rodiče kamarádky z Valašska. Nádherné počasí, samota, ticho, jen já a Bůh. Odjela jsem na to místo, abych ho víc poznala, četla si z Bible, modlila se, skládala písně. Takové týdenní načerpání stojí za to a každému vřele doporučuju. Pátý den, kdy si tak tiše sedím a pozoruju mravence, se v mém srdci ozve neklid. Ten neklid, u něhož zbystříte a víte, že je to vážné. Vstanu, chodím sem tam a čím dál víc vnímám, že musím odjet k rodičům. Všechny věci jsem dala do auta, zamkla chalupu a jela. To celé se událo během jedné hodiny. Cesta do Bystřice trvala něco přes tři hodiny. V autě jsem se modlila a vlastně ani nevěděla za co … stalo se něco doma? Když jsem volala mamince, tak všechno bylo v pořádku. Tatínek šel hrát tenis, ona vařila a oba se těšili, že přijedu. Připadala jsem si trochu bláznivě. Proč ten podivný neklid, který se mísil se slovy „Neboj se“? Přijela jsem domů, rodiče už byli doma, všechno jak má být … a přece jenom … tatínek mě drží u stolu za ruku. Pak jde v jinou chvíli okolo mě a pohladí mě. Byla jsem v rozpacích. Nevzpomínám si, kdy naposledy to udělal…, vlastně už hodně dávno. V nemocnici, když jsem přestala na půl roku chodit. Měl mě rád, ale city projevoval jinak. Například něco koupil nebo mi dal do kabelky peníze. Nebo mě před někým pochválil. Teď však v jediný večer tolik pozornosti? Necítil se dobře. Cestou z tenisu zmokl a v noci dostal zimnici. V sobotu polehával, s maminkou jsme mu vařily čaj a seděly střídavě u postele. V neděli na tom byl lépe. Měly jsme radost a já se pustila do vaření oběda. Večer jsem už byla připravená odjet do Brna. U vaření mě napadlo, že na Valašsku to sice bylo skvělé, ale s rodiči to má taky svoje kouzlo. Prostřela jsem, tatínek ke stolu usedl rovněž a jedli jsme. Dělala jsem si o něho starost. Málo mluvil, lehce se usmíval a moc nejedl. Řekl, že hlad nemá a že si půjde lehnout. Vstal od stolu, ušel asi dva kroky a upadl do bezvědomí. Pak to šlo rychle. Sanitka, nemocnice, pláč, telefonáty, zrušení odjezdu do Brna. O čtyři dny později zemřel. Dnes po šesti letech přemýšlím jinak. Jsem nesmírně šťastná, že jsem v posledních chvílích jeho života byla nablízku. Bylo mi dovoleno se s ním rozloučit. Věřím, že stejně jako v ten den opět poznám, když půjde o něco vážného. Bible je plná slov o posledních časech a o tom, že stejně jako Ježíš Kristus odešel ze země, znovu přijde. V den, kdy to lidé nebudou čekat, natož tušit. Jako zloděj v noci, popisuje například apoštol Pavel v prvním listu Tesalonickým 5,2. Někdy říkáme, že jde o klid před bouří. Asi jako když já seděla na tom zápraží a užívala všeho dobrého a krásného a vtom jsem pocítila bušení srdce. Jak poznám Kristův den? Nasloucháním slovům proroctví, vyhlížením, bděním, hledáním souvislostí atd. … Dřív jsem se bála, kdykoliv jsem si četla v Bibli o tom, jak se co stane. Měla jsem v sobě otázku: Opravdu budu zachráněná? Co když ne? Znám verše o tom, kdo může být zachráněn. Ale co když nebudu? Jak řekl jeden moudrý muž, když se kdosi zeptal: Kdo bude v nebi? Odpověděl: Ten, kdo chce s Ježíšem být, ten tam bude. To mě znovu utvrzuje v tom, že jde o vztah. O lásku mezi Bohem a člověkem. O milování. Věřím, že Písmo je pravdivé, a když už se toho tolik z něj naplnilo, proč by se neměla naplnit i poslední biblická kniha Zjevení? Ježíš přijde znovu, přijde pro své milé. Do té doby budu poctivě žít, pracovat, milovat, odpouštět a prosit za odpuštění. A hlavně … BDÍT