Ptala se Jolana Kaletová

V minulých číslech jsme uveřejnili upoutávku na knihy pro děti Čtení pro Árona a Čtení pro Nátana. Dnes vás v rozhovoru seznámíme s jejich autorkou, ženou mnoha povolání.

Lucie Římanová, energická, usměvavá žena nám dovolila nahlédnout do svého života. Pojďme tedy dál …

Lucko, jaké jsou tvoje současné životní role, kdo jsi?

Jsem manželka☺, matka, pořád jsem dcera svých rodičů, jsem učitelka, někdy se pokouším být textařka, a ještě sloužím ženám ve službě „Obnovení základů”. A pak jsem přítelkyně různým krásným lidem a v neposlední řadě jsem dcera svého Nebeského Otce.

Představíš nám svou rodinu?

Mám manžela a čtyři syny. Můj muž Artur je srdcem i duší muzikant, to znamená, že hudbou se nezabývá jen v práci, ale často přijde domů, sedne za klavír a hraje. Náš nejstarší, patnáctiletý syn Áron, miluje deskové hry, má dobře vyvinuté logické myšlení a na základě toho všechno dělá. Pak máme třináctiletá dvojčata. Starší David je komunikativní extrovert, který miluje lidi kolem sebe. O pár minut mladší je Nátan. To je citlivý, přemýšlivý člověk se srdcem na dlani. Nejmladšímu Judovi je deset, je to smíšek, který miluje radost a snaží se ji všude rozdávat. 

Vaše děti se učí v domácí škole. Jak jste se pro ni rozhodli?

Za to může kamarádství☺. Byly jsme taková partička čtyř nebo pěti holek, které měly děti v předškolním věku a uvažovaly jsme, jak nejlépe své děti rozvíjet. Byly jsme nadšené z domácího vzdělávání, a tak jsme se začaly scházet a zkoušely jsme si navzájem učit děti, resp. některé z nás. A mně se to natolik zalíbilo, že jsem při tom zůstala. S manželem jsme se za to modlili, hledali jsme před Bohem, jestli je to cesta pro nás. Nedokázali jsme si představit, co to bude obnášet, ale nakonec jsme do toho šli a jsme za to moc rádi.

Jaké jsou výhody a nevýhody domácího vzdělávání?

No, velkou výhodou je, že si děti vychováváme sami, a my, rodiče, na ně máme největší vliv. Taky víme, co naše děti umí a co se jim „leje” do hlav. Myslím, že v naší rodině není snad žádné téma tabu, ale probíráme si to sami. Například o sexuální výchově se bavíme s kluky tak, jak to považujeme za správné. Také každé ráno jako rodina společně trávíme čas s Bohem. Určitě mluvíme s dětmi i o jiných náboženstvích, zvycích a věcech, které jsou kolem nás. A pak se samozřejmě učíme i základní předměty jako ve škole, ale děláme to projektově. Kluci si učivo můžou více osahat.

A nevýhodou je to, že děti nemají více feedbacku (zpětné vazby), což by mohly mít, kdyby byly ve škole, a taky sociálního kontaktu. Mají více času na vypracování školního zadání, tudíž nejsou tak rychlí (např. v psaní) jako děti ve škole.

Myslíš si, že domácí škola je cesta pro každého? 

Nemyslím. Řekla bych, že je to cesta pro toho, kdo jednak na to má čas, jednak musí hodně chtít. Je spousta lidí, kteří potřebují dělat v životě jiné věci, a někdy to prostě nejde nebo prostě vědí, že to pro ně není. Domácí vzdělávání byla docela náročná škola i pro nás, rodiče. Byly momenty, kdy jsme to chtěli vzdát, protože jsme zjistili, že některé věci nefungují tak, jak jsme si představovali, ale nakonec jsme to vybojovali. Teď, když už doma učíme přes 10 let, se to dá zvládnout, ale začátky byly docela náročné.

Vím, že teď už děláš i povinné pravidelné přezkoušení dětí z domácích škol; co bys poradila rodičům začátečníkům?

Často rodičům říkám: hlavně se nestresujte a zkuste zapomenout všechno, co vás naučili. Nejlepší cesta je, když jste před jakýmkoliv problémem, matematikou, češtinou, přírodopisem, zeměpisem… uvědomte si, co opravdu chcete děti naučit, ne, co vám říkají učebnice, a pak je to zkuste naučit tak, abyste to chápali i vy a užili si to spolu. Matematika a čeština jsou základní předměty, tam je nutné držet se osnov, ale například v přírodovědě je obrovská škála možností, můžete dělat různé projekty a taky není nutné učit se uvnitř. Můžete se učit venku a prostě zkoumat a pozorovat. Já hledám takové způsoby učení, aby mě to bavilo, a když to baví mě, tak doufám a věřím, že to bude bavit i děti. Když mě to nebaví, tak je to taky nebaví. Tak to ale asi funguje všeobecně. 

Zmínila jsi, že jednou z tvých rolí je i textařka. Jak ses k psaní dostala a co všechno už máš na svém kontě? 

Někdy v pubertě jsem začala psát, protože mě to bavilo. Pak mě oslovila Beata Morávková, nyní Hlavenková, jestli bych jí otextovala nějaké písničky. Tak jsem jí něco poslala a myslím, že z toho vznikla jedna písnička. Byla to dobrá škola i zjištění, že ne každý můj text je skvělý 🙂. Následovalo působení ve skupině PSSST. Jednalo se o skupinu lidí, kteří přes pantomimu, tanec i divadlo na ulici i na jiných místech mluvili o Bohu. Vedly jsme tuto skupinu s Urszulou Baran. Později jsme s manželem, Jakubem Tomoszkem, Vlastíkem Ciesarem a Janou Bílou napsali muzikál Jákob. To bylo vlastně docela velké dílo – a taky škola. V muzikálu mimo jiné došlo i ke spolupráci více textařů a já jsem později zjistila, že se mi to strašně líbí, taková ta různorodost.

No a když se nám měl narodit syn Áron, tak jsme hledali nějaké audio biblické příběhy pro děti, které bychom synovi pouštěli, ale před 15 lety toho moc neexistovalo, pouze v polštině nebo v angličtině. V tom čase Artura napadlo, že bychom něco Áronovi napsali sami a že by nám možná pár kamarádů pomohlo. Nakonec z toho vzniklo cédéčko pro děti nazvané Čtení pro Árona. Poté jsem se pokoušela o nějakou poezii, z toho vzniklo Leporelo pro maminky, no a to byly takové ty začátky. 

Teď už držíme v rukou váš třetí projekt, co se týče edice Čtení – Čtení pro Nátana, vašeho třetího syna. Jak se posunulo od toho prvního? Změnila se nějak cílová skupina, změnily se metody, formy, styl?

Každé Čtení je trochu jiné. Čtení pro Árona je napsané takovou jednodušší formou, zejména pro předškolní věk a děti prvního stupně. Účinkuje tam skupina interpretů různého věku cca 30 lidí, kteří buď zpívají nebo recitují básničky a vyprávějí příběhy od Adama po Mojžíše. Následovalo Čtení pro Davida, které už cílí i na děti 2. stupně, ale i 1. stupeň a předškoláci to snášejí dobře☺. Opět jsme poprosili herce, zpěváky, muzikanty, aby nahráli písničky, básničky a namluvili texty, a to na téma od Jozua po krále Davida. Tentokráte nás Čtení připravovalo asi 60. A v tom třetím, což je Čtení pro Nátana, tak to je spíš pro děti školou povinné, protože jsou zde zpracována těžší témata. První dvě CD jsou zase pojata jako příběhy, písně, básně zabývající se životy Šalomouna a proroků. Tady jsme se prali s tím, jak dětem přiblížit starozákonní proroky, protože všechno po Šalomouna jsou krásné, dobře zpracovatelné příběhy. Ty jsme zpracovali ve stylu předešlých Čtení. Ale třetí cédéčko, které je součástí Čtení pro Nátana, se věnuje výhradně prorokům. To jsme zpracovali téměř jako muzikál. Zpočátku jsme netušili, jak problematiku Abakuka, Micheáše, Joela i ty méně známé proroky pro děti uchopit. Pak nás jednou navštívil náš kamarád Tomáš Špirka, náš dvorní zvukař, a ten řekl, že na prorocích SZ je zajímavé to, že každý z nich mluví o Kristu. To nás nakoplo. Ve třetím CD se tedy starozákonní proroci setkají. Všichni jsou po smrti a nacházejí se někde, nikdo neví kde (nechceme se pouštět do teologických otázek), a na tom místě mluví o tom, co zažili na zemi. Takže se děti lehce seznámí nejen s některými proroky, ale i s biblickými texty, které mluví o Kristu.

Mohla bys něco říct o své službě ženám?

Jmenuje se Obnovení základů (https://www.restoringthefoundations.org). 

Vznikla v USA, založili ji manželé Kylstrovi. Tato služba je známá téměř po celém světě, u nás zatím slouží čtyři služebníci, z toho jeden muž, takže tuto službu mohou využít i muži. Jedná se o modlitební službu, která je postavena na biblických základech, centrem setkání je Ježíš Kristus. Lidé, kteří přicházejí, jsou často nějakým způsobem zranění nebo mají problém, který je tíží. Společně se dvě sloužící ženy a jedna přijímající žena modlí, studují Boží principy a spolupracují s Bohem, který odkrývá příčiny, které mají vliv a mohou být zdrojem daných problémů. Pomáháme lidem přicházet ke Kristu a přijímat jeho uzdravení zaslíbené v Božím slově.

Na internetu je možné dohledat více, zatím sice jen v angličtině a polštině (https://odnawianiefundamentow.org), ale už se rýsuje tato služba i v češtině

(kontakt: obnovenizakladu@email.cz).

Říkala jsi, že učíš, zkoušíš, tvoříš, máš službu. Jak odpočíváš? 

To je dobrá otázka. Záleží na období, ale teď mi asi nejvíce pomáhá jedna věc, kterou jsem se naučila v rámci Podzimní dílny pro ženy s lektorkami z Polska Cieszkou Żółtko a Monikou Wierzbickou. Holky nabízely různé recepty na to, jak se věnovat aspoň na chvíli sobě a jak odpočívat. Mně se velice osvědčil ranní dýchánek s Kristem☺.  Tzn. ráno si udělám čaj, vezmu si ho ven a jdu se tak na 20 minut projít. Předtím nezapínám mobil ani počítač. Prostě se obleču a vyrazím, jdu a vykládám si s Bohem. To je takový relax, že potom můžu nastartovat den a fungovat.

Máš nějaké plány do budoucna? 

Ano, mám plán, že chci s manželem dodělat poslední Čtení – zpracovat Nový zákon. To bude Čtení pro Judu. Potom mám své soukromé ženské plány, které doufám, že někdy vyjdou. 

To zní zajímavě, budu se těšit na pokračování našeho povídání za pár let☺ 

Tabita 3/2023