Klíče Třebíče

Saša Štěpánovský

Počátky města Třebíče souvisejí se založením benediktinského kláštera nad řekou Jihlavou roku 1101, první písemná zmínka o městě pak pochází z roku 1277. Pro mne osobně se město stalo pozoruhodným objevem a klenotem, který jistě stojí za návštěvu. Pokud přemýšlíte, zda je mužského či ženského rodu, tak vězte, že od 19. století se pro město používá rod ženský a Třebíči to jako dámě velice sluší. Její ozdobou je Karlovo náměstí, které patří k největším v Čechách. Zde stojí za pozornost renesanční Malovaný dům, dále Černý dům či sousoší vzdělaných soluňských bratří, kterým nejen náš národ vděčí za světlo Písma. Přesuneme-li se z náměstí po mostě na druhý břeh řeky Jihlavy, otevřou se před námi skutečné skvosty města – židovská čtvrť a románská bazilika sv. Prokopa. Tyto památky jsou od roku 2003 právem zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Uvážíme-li, že bývalé ghetto, které bylo ještě v 80. letech 20. století určeno k plošné asanaci a výstavbě výškových budov, se ocitlo mezi elitou světových památek, jedná se o skutečnost, jaká nemá ve světě obdoby. Vydejme se tedy postupně po stopách rabínů a opatů.

Na zmíněném levém břehu řeky Jihlavy leží místo zvané Židy či Zámostí. Zde se nachází jedna z největších židovských čtvrtí v Evropě, která je jedinou židovskou památkou mimo území Izraele samostatně zapsanou v UNESCO. Místo na nás dýchne svou jedinečnou atmosférou, kterou vytvářejí křivolaké uličky, původní domy s rituálními lázněmi (mikvemi), klenuté průchody, synagogy, tajemné průchody a zákoutí. Židé zde prokazatelně sídlili nejpozději od roku 1388, tragické události 2. světové války však znamenaly konec jejich přítomnosti ve městě. Úpadek a zanedbanost místa v dobách radostného budování světlých zítřků v poválečném období vyústily v již zmíněný záměr zbourání čtvrti v 80. letech minulého století. K tomuto šílenému plánu však již naštěstí nedošlo a pouze několik málo romantických průchodů a zákoutí, které jako by vystoupily z Foglarových knížek o Stínadlech, dává tušit původní stav domů před opravou. Vaší pozornosti doporučuji nádherně opravenou Novou (nebo též Zadní) synagogu, postavenou v renesančním slohu kolem roku 1669. K synagoze přiléhá dům Selingmana Bauera, dnes muzeum s jedinečnou ukázkou typického bydlení židovské rodiny v meziválečném období. Za návštěvu jistě stojí židovský hřbitov či muzeum Antonína Kaliny. Tento místní rodák zachránil svým odvážným jednáním na konci války více než 900 židovských dětí před jistou smrtí v koncentračním táboře Buchenwald. Paradoxem dějin je, že téměř zapomenutý hrdina byl až v roce 2012, dvacet let po své smrti, oceněn státem Izrael titulem Spravedlivý mezi národy. Jediné české noviny o tom tehdy nepřinesly ani zmínku…

Opusťme židovskou čtvrt a vydejme se dále po stopách opatů. Románská bazilika sv. Prokopa pochází z první třetiny 13. století, stavba značně utrpěla při obléhání Třebíče vojsky uherského krále Matyáše Korvína v roce 1468 a více než dvě století pak byla používána jako konírna, obilní sýpka a várna piva. Návštěva monumentální stavby, kde se potkává románský sloh s již nastupující gotikou, je zážitkem pro každého milovníka historie. Raně gotické fresky v opatské kapli jsou aperitivem před hlavním menu, které nás čeká po sestupu do podzemní krypty. Ocitnete se v prostoru jakoby vystřiženém z historického filmu, kdy s napětím očekáváte, za kterým sloupem na Vás vykoukne nerudný mnich či rytíř střežící opatský poklad. (Upozorňuji, že žádný poklad tam pravděpodobně není, jedná se pouze o produkt bujné fantazie autora, nekopejte tam prosím). Provoněni atmosférou raného středověku vystoupíme na denní světlo, potěšíme se pohledem na rozetové okno apsidy, které je provedením (nikoliv velikostí) srovnatelné s oknem na katedrále Notre-Dame v Remeši.  Z benediktinské bylinné zahrady se nám otevře pohled na naši dámu ozdobenou stříbrnou pentlí řeky Jihlavy a v dálce na kopci za městem na nás mává svými lopatkami větrný mlýn, nabízející další klíče Třebíče a jejího okolí. Tak snad opět někdy příště…

Zdroj: Wikipedie, propagační materiály z Infocentra, vzpomínky, dojmy a fotografie autora.

Tabita 3/2023