Milena Krumphanzlová
To už pro mě není! Kde bych na to brala čas? Vždyť to nepotřebuju. Jó, to je přece pro mladý! Dej s tím pokoj, jako by nestačil e-mail.
Mám konzervativně založenou povahu. Tyto a jim podobné „hlášky“ mě zcela utvrzovaly v přesvědčení, že dnes již tradiční prostředky komunikace, jako je mobil či e-mail, naprosto dostačují mým potřebám být takzvaně „v obraze“. Občasné dotazy mých mediálně pokročilejších vrstevníků Máš facebook? mě poněkud iritovaly a postupně dovedly až k zarytému přesvědčení, že mé odolávání tomuto civilizačnímu výdobytku je v podstatě hrdinství.
Až nedávno se stala zvláštní věc. Na jedné křesťanské akci jsem se náhodně potkala s kamarádkou, o níž jsem dlouhá léta neměla žádné zprávy. Poté, co jsme si sdělily novinky ze života každé z nás, zazněla její jemná výčitka: A proč nejsi na facebooku? Hledala jsem tam všechny staré známé, na které jsem jinak nesehnala žádný kontakt. Není divu, moje kamarádka ovdověla, hledala dlouho zaměstnání a žila sama. Facebook pro ni v anonymitě velkoměsta znamenal kontakt s přáteli, i když pouze virtuální.
Téměř vzápětí přišel další impulz. Můj kamarád při rozhovoru o výchově dětí pronesl: Nechci jít v tempu s dobou, ale chci jít v tempu se svými dětmi. A nejlépe chci být krok před nimi, abych je mohl včas zastavit.
A tak se zkrátka jednoho dne stalo, že jsem na otázku mé dcery Mami, co kdybych ti založila facebook? jen slabě a bez dalších komentářů rezignovaně přikývla.
Teď si asi říkáte, kolik hodin na něm vysedávám a jak jsem se zamilovala do chatu. A že možná přeci jenom platí to první slovo z nadpisu. Vůbec ne! První užitečné poučení přišlo téměř okamžitě, stačilo si přečíst některé „perly“ mých fb přátel na zdi. Přísloví dvakrát měř a jednou řež by se v dnešní době, kdy opravdovou pilu používá málokdo, užilo spíše v podobě dvakrát filtruj, jednou enteruj.
Očekává-li čtenář, že teď najde jednoznačnou odpověď na otázku Tak pokušení, nebo výzva?, musím ho zklamat: já ji totiž zatím sama nemám. Snad bude stačit dodat, že první osobou, která mě požádala o přátelství, byla moje třináctiletá dcera, a to už je výzva, co říkáte?