Janice Winnes
překlad Jaroslava Ponerová
S Enkhee jsem se poprvé setkala v roce 2005, když jsme s Larrym přiletěli do Ulánbátaru, hlavního města Mongolska. Čekala na nás na letišti a odvezla nás k sobě domů na oběd. Larry ji znal už z předchozí cesty do Mongolska, kdy pro něj tlumočila při bohoslužbě v Erdenetu, což je město ležící blízko hranice s Ruskem. V té době sloužila ve věznicích a její vize a soucit na nás udělaly opravdu velký dojem.
Pověz nám prosím něco o svém dětství a o rodině, v níž jsi vyrůstala.
Narodila jsem se v Ulánbátaru v rodině divadelních a filmových umělců. Měla jsem nádherné dětství. Bylo nás šest sourozenců. Tatínek nás každý víkend jednotlivě vodil na různá divadelní představení.
Ve svém nitru jsem však měla plno otázek. Když jsem viděla nekonečné mongolské nebe, ptala jsem se, jak je možné, že tam jsou slunce, měsíc a hvězdy tak rozmístěné. Představa nekonečného nebe pro mě byla fascinující. A tak jsem se ptala, co je za tím?
Prošla jsi řadou zajímavých povolání. Mohla bys nám o tom říci?
Roku 1990 jsem ukončila studia na ruské vysoké škole v oboru dětská psychologie a metodika vzdělávání na základní škole. Po návratu domů jsem však zjistila, že kritika vůči vzdělání získanému v Rusku je tak vysoká, že ve svém oboru nenajdu uplatnění. Nejprve jsem tedy učila ruštinu na základní škole a pak jsem se rozhodla naučit anglicky.
Začala jsem pracovat v cestovní kanceláři a zároveň jsem studovala angličtinu. Dostala jsem se i na čtyřměsíční studijní stáž do Anglie, kterou mi platil můj zaměstnavatel. Na oplátku se ode mne očekávala tvrdá práce. Měla jsem pocit, že můj život ani práce nestojí za nic. Můj šéf se na mě pořád zlobil a nutil mě k vyššímu výkonu. Můj život se podobal noční můře v podobě neustálé tvrdé práce a stresu ze strany mého nadřízeného.
Ale nebylo to tak, jak jsem si myslela. Ve skutečnosti čím více překážek se mi stavělo do cesty, tím více jsem nabývala pochopení a moudrosti. To vše mi však došlo, až když jsem uvěřila a nechala se pokřtít. Začala jsem si uvědomovat, že Bůh žije v nás a kolem nás. Stále se učím trpělivosti, správnému pohledu na věc a odpuštění. Ano, odpuštění je možné.
Později jsem pracovala pro velkou mezinárodní humanitární organizaci World Vision a v té době jsem tam byla jedinou křesťankou. Později jsem začala pracovat jako poradkyně Prison Fellowship International (Mezinárodní vězeňská služba). Pracovala jsem přímo s vězni.
Kdy ses skutečně obrátila?
Protože jsem pracovala jako vedoucí pracovnice v křesťanské organizaci, myslela jsem si o sobě, že jsem křesťanka. Ale byla jsem křesťankou jen navenek. Věřila jsem v Boží existenci, ale neodevzdala jsem Bohu své srdce.
Procházela jsem velice smutným a těžkým životním obdobím, a tak jsem se rozhodla po dobu třiceti dní modlit a postit. Výsledek byl neuvěřitelný! Rozdílu si povšimli také moji kolegové v práci a můj syn. Zjistila jsem, že se zcela vytratila všechna žárlivost i žádostivost (vědět víc, mít více věcí, jídla, oblečení). Zároveň jsem pocítila lítost nad ostatními. Zmizela nenávist, neláska a obviňování a zůstal jen hlad po Bohu. Přesto jsem byla ještě trochu nervózní kvůli určitým věcem ve svém životě a ptala jsem se Boha: „Proč se nestaráš o mé potřeby a zápasy?” Věřte, nebo nevěřte, Bůh mi v té době dal přesně to, co jsem potřebovala. I teď po letech se ale na cestě za Bohem mám stále co učit.
Co je nejtěžší na životě v Mongolsku?
Miluji svou zemi i svůj lid. Přesto jsem nabyla pocitu, že život v Mongolsku je těžký a strašný. Proto se naše rodina přestěhovala do USA, abychom tam žili a pracovali. Změna země však můj život vůbec nezlepšila. Všechny problémy přetrvaly, ale já si začala uvědomovat význam opravdového štěstí. Jde o to, že neuvidím změnu v okolnostech svého života, pokud se nejprve sama nezměním uvnitř.
S jakými problémy se potýkají ženy v Mongolsku?
Domnívám se, že problémy jsou stejné po celém světě. Důležité je, jak se k nim postavíme. Za dobu svého působení u vězeňské služby jsem však zjistila, že existují tři kořeny problémů, které jsou stejné pro muže i pro ženy: alkohol, hněv a žárlivost.
Lidé se také mnohdy mylně domnívají, že čím více toho budou mít, tím budou šťastnější. Hromadí majetek, ale v podstatě touží po větším štěstí a pokoji. A když vše nashromáždí, jsou překvapeni, že stále ještě mají problémy. Navenek si to možná nepřiznají, ale uvnitř to tak cítí.
Co mohou ženy v dnešním Mongolsku změnit?
Ženy potřebují mít moudrost, jak měnit tento bezbožný svět. Také hrají důležitou úlohu ve výchově svých dětí. Pokud dnes nezměníme generaci našich dětí, nedočkáme se změny ani v budoucnosti. Mongolské ženy potřebují získat více vědomostí a zastávat aktivní roli ve výchově svých dětí.