Milan Kubic
Papoušci, andulky, cvrlikáčci – prostě ptáci v kleci. Abych řekl pravdu, tak vždy když vidím ptáka v kleci, cítím se trochu nesvůj. Pták má přece křídla, aby létal a ne jen seděl na bidýlku! Nezapomenu na ten pro Evropana nádherný pohled na volně létající papoušky v jejich domovině.
U nás se však osvobozovat papouška z klece vypuštěním do přírody nevyplácí, protože ho okamžitě chytí nějaký dravec – například krahujec.
A tak když už musíme mít doma ptáčka v kleci, dopřejme mu občas prolétnout se po bytě. Těch pár hovínek na koberci nám vynahradí krásný pohled na spokojeného živočicha. Nebo mu udělejme jako letní byt alespoň velikou voliéru – třeba na balkoně nebo na zahradě.
Ptactvo doma je občas poměrně hlučné, zvlášť když máme více exemplářů. Je s tím třeba počítat. Na noc je vhodné klec přikrýt nějakým tmavším přehozem pro klid na spaní pro všechny. Ptáci jsou šeroslepí a lekají se pohybů v blízkosti klece.
Protože pták z klece nemůže, pokud mu to sami nedovolíme, měla by klec být na nějakém klidnějším místě, kde pořád někdo nemává rukama nebo kde neprobíhají nějaké hlučné činnosti. A klec musí být VELKÁ! Malé klece jsou tak pro přepravu. Papoušek sedící celý život v kleci o dvou bidýlkách je dle mého názoru týrání. Proto nejlépe voliéra nebo pravidelné opušťáky z klece. Se zavřenými okny.
Některé druhy ptáků, zejména krkavcovití, jsou velmi inteligentní. Papoušci dokáží také velmi přilnout k člověku a být zábavným společníkem. Jsou nesmírně hraví a vtipní. Svými kousky dokáží rozesmát děti i dospělé. Jako dítě jsem měl doma také několik andulek a ještě dnes, po pětatřiceti letech, si na ně velmi dobře pamatuji.
Co říci závěrem?
Existuje jistě mnoho dalších druhů zvířat, které lze chovat spokojené v domácnosti – například jsem již několikrát viděl na sídlišti menší prase na vodítku.
Abych řekl pravdu, mezi ně dle mého názoru nepatří chov plazů. Zejména proto, že je nutné je krmit jinými živými zvířaty a to mi vůči nim nepřijde „fér“. Argument chovatelů plazů, že ,,je to jako v přírodě“, neberu. V přírodě má možnost každý utéct, z terária těžko.
Na závěr bych ještě rád připomněl, že žádného živočicha nemůžeme krmit zbytky našeho lidského jídla, které obsahuje sůl, koření nebo přepálené tuky. Ohrožujeme tím jeho zdraví.
Přeji každému, kdo se rozhodne žít se zvířetem v jedné domácnosti mnoho radosti ze společného soužití a to samé přeji i dotyčným zvířatům.