Psi
Po obecném úvodu v minulém čísle se tentokrát zaměříme na nejhojněji zastoupené zvíře v českých domácnostech.
Mezi nejčastější a nejoblíbenější lidské společníky patří pes. Pes je úžasné zvíře, dokáže být věrný a zábavný kamarád.
Před pořízením pejska bychom si ale měli promyslet následující skutečnosti.
Pes má své potřeby. Kromě toho, že ho můžeme drbat za ušima, krmit a napájet, pes potřebuje i dostatek pohybu a venčení. Pokud žijeme v bytě, je nutné si uvědomit, že pes musí minimálně třikrát denně ven. Ráno, odpoledne a večer. Přičemž alespoň jedna procházka by měla být delší, třeba hodinová. Zvlášť psi – samci potřebují značkovat svůj revír, a proto si zásoby moči nevypotřebují najednou, ale šetří je na značky. Myslet si, že psa vypustím na pár minut před dům, on si všechno rychle odbude a jde domů, je nesmysl. Vidím občas takto venčit feny, ale i zdravá fena se potřebuje proběhnout.
Upřímně řečeno nechápu, proč si někteří lidé psa pořizují, když dopředu vědí, že na něj nebudou mít čas. Že mají například časově náročné zaměstnání, nebo jsou líní na krok, nebo jsou na to sami a je to pro ně časově nezvládnutelné.
Kdysi jsem slýchával, že pes patří na zahradu a v paneláku trpí. Nejsem toho názoru. Vždy záleží na tom, jakého má „páníčka“. Když ho dostatečně venčí, je psovi jedno, jestli zbytek dne prospí na gauči v bytě nebo na zahradě. Velká výhoda zahrady je samozřejmě ta, že člověk nemusí běžet z práce honem domů, aby se pes doma nepočural. On totiž, světe div se, také nevydrží dvanáct až patnáct hodin s plným měchýřem. Kdysi se mě jedna kamarádka ptala, čím to může být, že se jim jezevčík začal doma v noci počurávat. Myslela, že chudák onemocněl. A v kolik že s ním jde večer naposledy ven? Tak maximálně v osm.
A ráno? Taky v osm. Uznala, že by to taky nevydržela. Začali chodit večer až v deset a bylo po nemoci.
Někteří lidé se domnívají, že psovi stačí zahrada a že nic víc nepotřebuje. Ale kdo
z nás by chtěl prožít život na pár metrech čtverečních? Vždy jsem na svém psovi pozoroval, jak „ožil”, když jsme vyšli někam, kde to nezná, jak začal radostí vyvádět, když doma jen viděl, že si balím batoh na cesty.
Pes je úžasný v tom, že ho můžeme brát téměř všude s sebou. Pokud se umí chovat. A my také. Pokud to chceme mít oba jednodušší, je potřeba pejska něčemu naučit. Není to nic, co by ho ponižovalo. Ve smečce také musí dodržovat pravidla, která udává její vůdce.
Dnes snad už není nikdo tak hloupý, aby se domníval, že psa vychováváme řevem
a bitím. O pozitivní motivaci psa při výcviku, hrách atd. je napsáno mnoho knih a některou doporučuji přečíst každému, kdo chce žít se psem. Skoro by to měla být povinnost. Naučit psa vhodnou pozitivní motivací pár povelů přinese oběma utužení vzájemného vztahu, a jak jsem již psal, usnadní to podstatně život oběma.
Každý, kdo chce žít se psem, by měl také zvážit, jakou rasu a velikost psa si pořídit,
s jakou povahou atd. Jsou plemena, o kterých by člověk bez zkušeností s psí výchovou raději ani neměl uvažovat. Pes, i když je domestikován už po tisíciletí, je stále šelma a při nevhodné výchově nebo chování člověka to umí dát najevo. Polidšťování psů rozhodně nevede k tomu, že se ze psa stane neškodný beránek. Mnohdy spíš naopak. Pokousaní a ti, které jejich vlastní pes ani nepustí na gauč, by mohli vyprávět.
Jinými slovy, pokud to má být můj první pes, nepořídím si raději hned teriéra nebo akitu inu, ale zvolím raději mírnější plemeno. Ale to neznamená, že mne bude automaticky poslouchat. Jedna moje známá mi říkala: „Ten váš pes, ten je tak poslušný, ten náš blbec neumí nic, vůbec neposlechne.” Ale že toho chudáka v životě nic nenaučili, je jen zavřený na dvoře, a že já strávil desítky hodin výcvikem, to nějak nechápe. Je to stejné, jako bych na ni mluvil čínsky a divil se, že mi nerozumí.
Zkrátka a dobře, pes je jedním z nejúžasnějších zvířat, která žijí s člověkem. Potřebuje lásku, pozornost a výchovu hrou. Odměňuje se nám za to neutuchající náklonností a oddaností, legrací a radostnou náplní volného času.
Milan Kubic