barus.cz/psani/zaverecne-prace

Mgr. Barbora Jeřábková vystudovala učitelství výtvarné výchovy a vizuální tvorby na PedF MU, nyní působí v ZŠ Hůrka Kutná Hora. Dlouhodobě se věnuje práci s dětmi různého věku včetně takových, které trpí nějakým postižením či zdravotním znevýhodněním. Intuitivní interpretaci dětské kresby vnímá jako dosud téměř neobjevený potenciál k rozvoji komunikace s dítětem, k jeho lepšímu pochopení a k prevenci různých duševních potíží. Tyto možnosti chce nabízet rodičům a učitelům, proto plánuje svou práci rozvíjet v rámci doktorandského  studia. Více se dozvíte na jejích webových stránkách  .

Proč a jak dítě kreslí a jak je (ne)vést?

Dětské obrázky mohou být pro rodiče milým potěšením, bývají plné originálního humoru a nezřídka se stávají i cennými vzpomínkami. Kresba dítěte nám však může i mnoho říci o jeho vnitřním životě a pro ně samotné může mít velký význam, pokud je vhodně vedeno. Co to ale znamená vhodně vést? Rodiče třeba nevědí, jestli dítě není ještě příliš malé na to, aby dostalo do ruky pastelku, jestli by ve svém věku nemělo umět kreslit lépe, jestli by mu měli nějak radit a pomáhat či nikoliv… Kladení těchto otázek je velmi důležité, protože nevhodný přístup nejenže kazí dětem jejich radost z kreslení, ale naruší celý vývoj výtvarného projevu. Dokonce není přehnané tvrdit, že narušení přirozeného uměleckého projevování může nést i negativní psychické následky, a naopak dobré vedení může dítěti významně pomoci při poznávání světa a řešení problémů. Jak tedy správně postupovat a čeho se vyvarovat?

Fáze dětského výtvarného projevu

Dětská kresba úzce souvisí s ostatními oblastmi vývoje. V každém věku má své charakteristické znaky. Ačkoliv existují různá dělení na jednotlivé fáze, je vždy potřeba mít na mysli, že každé dítě je jiné a ne vždy bude „pasovat“ do tabulek. Je však užitečné mít představu o tom, co od dítěte v jakém věku přibližně očekávat a jak k němu přistupovat. Stručně by se daly tyto fáze charakterizovat takto:

0-3 roky: Dítě čmárá a patlá, nemá v úmyslu něco znázornit, důležitý je především proces, nikoliv výsledek. V tomto procesu dítě objevuje a rozvíjí své motorické schopnosti a své smysly. Proto tak rádo maluje třeba i blátem nebo kaší. Někdy pojmenovává svá díla podle toho, co mu připomíná konečným tvarem nebo třeba pohybem, který při tvorbě vytvářelo (např. čáry evokovaly pohyb auta – obrázek se jmenuje auto), nebo jiným vjemem. Ve věku tří až čtyř let se objevuje první postava, tzv. hlavonožec – kolečko jako hlava, ze které vycházejí rovnou dvě nožky. Tato postava nemusí být nutně pouze člověkem.

4-6 let: Postava dostává další části a detaily. Dítě má své oblíbené tvary a motivy, které rádo opakuje. Spíše než to, co vidí, kreslí to, co ví a co je zaujalo. Proto se objevují typické znaky, které se nám dospělým mohou zdát jako chyby. Pro dítě však není důležité, je-li jeho obrázek realistický.

7-8 let: Platí totéž, co v předešlé fázi, ale dítě se začíná častěji snažit o realističtější vyobrazení, ovšem perspektivu, objem či neprůhlednost většinou ještě neřeší. Žel se často stává, že v důsledku nevhodné výtvarné výchovy se dítě začíná uchylovat k naučeným vzorům a konvenční kresbě, která postrádá expresivitu a autenticitu. Je to jeden ze znaků tzv. krize výtvarného projevu, která může vést k úplné ztrátě zájmu o výtvarnou činnost.

9-10 let: Kresby po paměti ubývá, snaha o zachycení skutečnosti je vyšší. Proto se objevují pokusy o perspektivu, stínování a další složitější prvky.

Co je důležité vědět o dětské kresbě

Je třeba mít na mysli, že dítě nekreslí stejně jako dospělý. Znázorňuje spíše vlastní interpretaci, než aby kopírovalo viděné. Proto jsou jeho kresby plné mnohých sdělení a vložených emocí a také z toho důvodu není dobré, když se dospělý snaží dítě přimět k tomu, aby kreslilo podle jeho představ. Pro dítě je výtvarná tvorba nejen hrou, ale i formou vyjadřování, ventilace emocí, komunikace, pomáhá mu tříbit si poznatky a myšlenky, poznávat svět, vztahy, sebe sama. Ne nadarmo se o dětských obrázcích říká, že jsou bránou do dětské duše. Pokud rodič takto obrázky svého dítěte chápe, mohou mu významně pomoci k tomu, aby mu lépe rozuměl.

Některé děti kreslí hodně, některé zase málo. Samozřejmě to může být ovlivněno strachem z neúspěchu, ale velkou roli hraje i to, jak je kresba důležitá pro samotné dítě. To může upřednostňovat jiné formy hry a sebevyjádření, přirozeně se pak u takových dětí kresebné dovednosti rozvíjejí pomaleji.

Dětské obrázky nesou typické znaky, které dětská kresba většinou v určitou dobu obsahuje. Jsou to třeba disproporce (nejdůležitější postava nebo předmět na obrázku je největší), transparentnost (vidíme do domečku skrz zeď), vynechávky (nenakreslí sourozence, na kterého žárlí) apod. Zcela normální je neobvyklá volba barev. Barvy, velikost motivů či umístění kresby na papíře mívá velmi symbolický význam (maminka s dcerou mají na obrázku stejnou barvu šatů, protože k sobě patří apod.).

Někdy bývají obrázky odbyté a nepečlivé, ale může to být z toho důvodu, že dítě se snaží rychle vystihnout okamžitou myšlenku. Proto takové obrázky bývají velmi hodnotné, co se týče obsahu.

Co tedy dělat a nedělat?

Nezasahujte!

Například větami jako: „Kočka ale nemá takovéto uši“, „Ukážu ti, jak nakreslit domeček“, „Zapomnělas na brášku“, „Takové věci se nekreslí“, „Sluníčko přeci není zelené“…

Děti by si také neměly zvyknout na to, že budou kreslit vždy podle zadání.

Podporujte dítě v samostatnosti a vynalézavosti!

Co nejvíce nechte děti spontánně si volit motivy a jejich provedení. Můžete je vést k tomu, aby si samy dovedly najít inspiraci. Vyhýbejte se šablonám, omalovánkám a návodům (prakticky všechny knihy o kreslení pro děti jsou návody na již vytvořený vzor) – ať dítě samo přijde na originální způsob, jak daný motiv ztvárnit. Podporujte samostatné pozorování a zpracování viděného, např. pokud dítě neví, jak vypadá nějaké zvířátko, nebudeme mu pomáhat nebo je předkreslovat, ale najdeme fotografii, video, nejlépe ukážeme zvíře živé, které je možné si třeba i osahat, pozorovat, jak se chová, nechat jej, ať na dítě udělá samo nějaký dojem.

Nehodnoťte!

Věty typu: „Je to krásné“, „To se ti nepovedlo“ dítěti příliš mnoho neřeknou. V horším případě si je vyhodnotí nevhodně (třeba příliš osobně), nebo je zamrzí, že obsah obrázku vám uniká.  Ale je v pořádku ocenit např. pečlivost, smysl pro detail, zajímavou volbu barev, nápad atd.

Ale bavte se o obrázku.

Mnohem více dítě potěší, když jejich obrázkům budete věnovat pozornost. Vyslechnete si jejich popis a dále budete rozvádět konverzaci nad obrázkem. Například:

„Tam svítí takové velké sluníčko, to určitě hezky hřeje, viď? A tady to je nějaké zvířátko, že? Aha, a jak se ten pejsek jmenuje? A co tam dělá? Hm, ale vypadá nějak smutně, nestalo se mu něco?“

Tyto konverzace budou příjemným zpestřením vašich rozhovorů, avšak povedou jistě i k tomu, že dítěti pomůžeme vyřešit nějaký problém (a to třeba i nepřímo), že je něčemu naučíme, nebo je v něčem ujistíme. Ne vždy se ale dítě bude chtít o obrázku bavit a ne vždy bude mít tolik obsahu, který je možno převést do slov.

Dítě podporujte v tom, aby mělo svůj vlastní styl, ujistěte je, že není nutné kreslit jako třeba vedle Anička nebo že jediné správné řešení neexistuje. Každý může mít na obrázky a obrazy druhých jiný názor, protože každý jsme jiný. Kdybychom všichni kreslili stejně dokonale, byla by to jedna velká nuda. Však ve světě slavných umělců toto platí zrovna tak.

Takový přístup dává dětem prostor kreslit opravdu upřímně a pro sebe, tedy nikoliv se snažit vytvořit pouze obrázek zaručeně líbivý (avšak výrazově prázdný), o kterém vědí, že bude pochválen. Nebudou se bát tvořit a experimentovat, protože jim nebude hrozit pocit selhání. Díky tomu budou kreslit více a troufnou si i na složité motivy. Budou mít větší prostor tvořit vlastní interpretace světa, do které vy budete moci nahlížet.

Co vše může dětská kresba obsahovat a jak může být užitečné hledat v ní vzkazy, to by vydalo na dlouhé povídání. Ovšem pokud by vás tato oblast skutečně zajímala, můžete si přečíst mou diplomovou práci Mezi tahy, kterou je možné otevřít zde: barus.cz/psani/zaverecne-prace

 

O různých nápadech na činnosti s dětmi třeba zase příště 🙂

Pokud máte nějaké otázky na Báru Jeřábkovou, pište na etabita@etabita.cz nebo komentáře na www.etabita.cz.