MUDr. Dana Kafková
diabetolog, endokrinolog a interní lékař
Diabetes mellitus (cukrovka) je vlastně několik nemocí, které mají stejné projevy, ale rozdílné příčiny. Patří sem především diabetes 1. a 2. typu, dále diabetes v těhotenství, dědičné typy diabetu, diabetes vyvolaný léky, nebo vzniklý jako projev některých jiných onemocnění. Méně častými typy se zde zabývat nebudeme.
Diabetes 1. typu je autoimunní onemocnění, při kterém dochází k zániku beta buněk (buňky, které produkují inzulin) ve slinivce břišní. Vzniká převážně v období dětství, dospívání nebo u mladých dospělých (může ale začít i ve stáří) a dietou mu předejít nelze.
Nejčastější (cca 95 %) je diabetes typu 2. Dříve se mu říkalo „stařecký“ diabetes, protože vznikal ve vyšším věku. V souvislosti se změnami životního stylu se ale jeho manifestace posouvá do mladších věkových skupin a není vzácný ani u dospívajících. Toto onemocnění je součástí takzvaného metabolického syndromu, kam dále patří obezita, vysoký krevní tlak, zvýšená hladina kyseliny močové, zvýšená hladina krevních tuků a některé další poruchy. Zvýšení hladiny cukru v krvi (glykémie) je následkem nedostatečného působení inzulinu (tělo je odolné na vlastní inzulin – říká se tomu inzulinová rezistence) a poklesem produkce inzulinu (nejprve jen relativní – kdy tvorba inzulinu nepokrývá zvýšené nároky organismu a později už i absolutní, kdy zanikají beta buňky ve slinivce).
Velké riziko vzniku diabetu 2. typu mají hlavně ti, jejichž rodiče trpí tímto onemocněním (pokud se to týká obou rodičů, blíží se pravděpodobnost vzniku diabetu ke 100 %). Dále jsou vážně ohroženi obézní jedinci, hlavně s tzv. abdominální typem obezity (větší objem kolem pasu než kolem boků, v absolutních číslech je velmi rizikový objem 102 cm a více kolem pasu u mužů a 88 cm u žen). Další ohroženou skupinou jsou lidé, kteří mají vysoký krevní tlak a ženy, které měly těhotenskou cukrovku.
Jednoznačně to souvisí se změnou životního stylu – větší kalorický příjem, málo pohybu.
Z toho vyplývá, že úpravou našich životních zvyklostí lze diabetu buď předejít, nebo alespoň jeho vznik oddálit.
Možná mnoho lidí překvapí, že onemocnění není následkem konzumace sladkých jídel. Jde spíše o celkový kalorický příjem a mnohem více než cukry jsou pro vznik nemoci nebezpečné živočišné tuky, především tzv. druhotně zpracované maso (paštiky, mleté maso, uzeniny). Zvýšená hladina tuků v krvi pravděpodobně přímo toxicky působí na buňky ve slinivce a urychluje jejich zánik.
Z uvedeného vyplývá, jakými opatření je možné vzniku cukrovky předcházet.
Jsou to především:
Kontrola hmotnosti
Je třeba udržovat hmotnost pokud možno v normálním rozmezí (BMI do 25) nebo v pásmu mírné nadváhy (BMI do 27-28). Obézní jedinci by se měli snažit zredukovat hmotnost alespoň částečně. Již redukce o 5 % má výrazný pozitivní efekt.
Složení stravy
Základními složkami stravy jsou cukry (sacharidy), tuky a bílkoviny. Důležitý je jejich vzájemný poměr a konkrétní složení.
Bílkoviny – měly by tvořit asi 15 % naší stravy, poměr se navyšuje u redukčních režimů. Další navyšování již není vhodné, nadměrný přísun bílkovin je zátěží pro ledviny.
Tuky – tvoří asi 25-30 % stravy. Měli bychom omezit živočišné tuky a transmastné kyseliny (méně kvalitní ztužené rostlinné tuky). Zvýšit příjem nenasycených mastných kyselin (jejich zdrojem jsou hlavně rostlinné oleje, ořechy, mandle, ryby).
Cukry – tvoří kolem 55 % stravy – v redukčních režimech podíl může klesat až ke 30 %. Ve sladkých jídlech a nápojích jsou obsaženy jednoduché cukry. Po jejich požití hladina glukózy rychle stoupá. Jsou to tzv. prázdné kalorie. Přinášejí tělu jen energii bez jiných přidaných hodnot. Tyto potraviny bychom měli konzumovat spíše výjimečně a v malém množství. Naproti tomu z potravin obsahujících složené cukry se glukóza uvolňuje postupně, její hladina stoupá zvolna a tělo si s ní lépe poradí. Nejběžnějším složeným cukrem je škrob, který je obsažen prakticky ve všech přílohách (výrobky z mouky, rýže, brambory). Dalším zdrojem sacharidů jsou mléčné výrobky, ovoce a některé druhy zeleniny.
Kromě zastoupení jednotlivých složek je důležitý i jejich poměr v jednotlivých jídlech a způsob přípravy. To vše ovlivňuje tzv. glykemický index, který ukazuje, jak rychle po požití stravy cukr v krvi stoupá. Měli bychom se zaměřovat na potraviny s nižším glykemickým indexem.
Měli bychom dále konzumovat dostatečné množství zeleniny, méně často ovoce. Pozitivní vliv mají ořechy, malé množství kávy nebo vína.
Co se týče složení stravy a jejího energetického obsahu, mohou nám pomoci mnohé aplikace na internetu nebo v mobilu (př. www.kaloricketabulky.cz nebo www.stobklub.cz – tabulky energetických hodnot potravin).
Pohybová aktivita
Její zvýšení má zásadní význam. Pohyb vede nejen k redukci váhy, ale dochází při něm ke zvýšenému prokrvení svalů a ke zvýšené citlivosti na inzulin. Pouhá dietní opatření bez zvýšení pohybu většinou nejsou účinná.
Výběr konkrétní pohybové aktivity je na každém jedinci, je nutno ji přizpůsobit zdravotnímu stavu, fyzickým schopnostem a zároveň by mělo jít o pohyb s pojený s příjemným pocitem. Nejpřirozenějším způsobem pohybu je chůze.
V poslední době jsou populární a dobře dostupné krokoměry, které nám mohou ukázat, jak si se svou pohybovou aktivitou stojíme (nebo spíše chodíme). Doporučená denní dávka je 10 000 kroků a není takový problém je ujít. Pokud nám k večeru přístroj hlásí tréninkové manko, můžeme vyrazit místo televize ještě na krátkou procházku.