Lenka Hájková
O kom je řeč? Nejde ani o houbaře, ani o aktivní ekology či geodety. Řeč je tu o značkařích, kteří obnovují turistické trasy. Já jsem spíše ještě takový bažant, začala jsem s tím teprve loňský rok.
Jako „malé sviště“ jsem ráda chodila po horách s rodiči i prarodiči. V období puberty a studií na to nebyl čas ani nálada. Ale pak se ta touha vrátit se do hor a objevovat krásy přírody vrátila. Nejsem žádný velký vysokohorský turista a nemohu říci, že jsem prolezla Alpy. Ale mám ráda Beskydy, ke kterým mám teď z Frýdku-Místku docela blízko. No, a když jsem tak chodívala po kopcích a výše – na Lysou Horu, na Smrk, na Velký a Malý Travný, uvědomila jsem si, jak je to pohodlné, když se mohu spoléhat na turistické značení. Jsem člověk, který docela rychle přechází od myšlenek k činům, a tak jsem si řekla, že ty mé vycházky přírodou by mohly být ještě smysluplnější, a kontaktovala jsem Český klub turistů. Seznámila jsem se s Petrou Horeckou, sympatickou vedoucí obvodu Frýdek-Místek, a pak už to šlo téměř jako po másle. V terénu se mne ujali skalní příznivci a dlouholetí dobrovolní značkaři, objasnili mi tříletý proces obnovy pěšího značení. Na školení do mne nacpali ještě další informace týkající se značení pro lyžaře, cyklisty, včetně orientace v terénu a v mapách a umísťování tabulek a směrovek na turistických informačních místech. Osobně se v lesích nepohybuji s digitální navigací, ale mnohem raději využívám klasických turistických map.
Ale pojďme už k tomu, jak to vlastně probíhá. Při obnově konkrétní trasy každý značkař obdrží značkařský příkaz, prostřednictvím kterého se dozví, jak dlouhou trasu a v jaké barvě je třeba obnovit. Obnova probíhá v tříletém procesu. Trasa začíná vždy u nějakého turistického informačního místa. To je směrovník, na kterém je plechová tabulka s místním názvem a směrovky. Pak se pokračuje po trase podle předpisů, které stanovují, kde ty značky mají být.
Hustota značek je daná náročností terénu. Vždy je důležité, aby po křižovatce byla hned značka. První značka, která je za křižovatkou, je naváděcí. Do deseti metrů na dohled by pak měla být další potvrzovací. Důvod je prostý, pokud by lesáci některý strom skáceli, zůstane alespoň jedna, podle které se může turista zorientovat, zda pokračuje správným směrem. Když jdete po krásné rovné cestě, je pravidlo pro umísťování pěších značek dáno do 250 metrů. Těmto značkám se říká útěchové a dělají se proto, aby turista věděl, že nezabloudil. Malování samotné značky probíhá tak, že se již namalovaná značka očistí od prachu, špíny, lišejníků. Kontroluje se velikost značky, protože pěší značka má přesnou míru, je to 10 x 10 centimetrů. Jednotlivé pásy jsou široké tři centimetry a mezi nimi je půlcentimetrová mezera. Pokud je značka větší, zmenšuje se. Zmenšování se provádí khaki barvou. Pokud turista značkař trasu obnovuje, musí s sebou mít vždy minimálně 2 barvy. A to bílou a příslušnou barvu, kterou je trasa vyznačena. Pěší značka se totiž skládá ze dvou bílých pruhů, těm říkáme upozorňovací, uprostřed je umístěna červená, modrá, zelená nebo žlutá. Barvě uprostřed pásu se říká vedoucí barva.
Vedle pěších značek máme v terénu také značky pro lyžaře a cyklisty. Pro lyžaře je vybrána značka větší (14 x 14 centimetrů) a upozorňovací pruh je oranžový. Je to z praktického důvodu, protože v zimě bývá všude bílo, stromy i keře jsou zasněžené a oranžová na stromě je velmi dobře viditelná. Pro cyklisty je určena značka stejných rozměrů jako lyžařská, jen orámování je žluté. Žlutá je opět zvolena pro svou pronikavost.
V případě, že trasa vede mimo les, například přes louku, namalují se na počátku a na konci louky značky o velikosti 30 x 30 centimetrů, těmto značkám se říká volavky. V některých případech se na louku umísťují kolíky nebo na začátek trasy umístíme směrovku s textem, např. 250 metrů po louce k osamělému stromu a pak doleva.
Kromě barev nosí značkaři s sebou také nářadí – štětečky, šablony, pilku, škrabku, ocelový kartáč. Proč nářadí? Při čištění je třeba strom upravit, oškrábnout šupinky a všechno, co se loupe. Značkař však musí být opatrný, aby neprorazil kůru až na lýko. To pak vytéká ze stromu smůla a poškodí celou značku.
Značení pěších tras se Klub českých turistů věnuje od roku 1889. Aktuálně je v České republice vyznačeno přibližně třicet devět tisíc kilometrů pěších a lyžařských tras a okolo dvaceti tisíc kilometrů tras cyklistických. Síť pěších tras je pro svou hustotu a kvalitu hodnocena jako nejlepší v Evropě.
V případě, že vás tato činnost oslovila, kontaktujte prostřednictvím stránek Klubu českých turistů předsedu konkrétní oblasti, ve které žijete. Činnost je vhodná zejména pro dvojice – partnerské, manželské páry. A k činnosti můžete přizvat také své děti.