Jakub Limr

Pastor Křesťanského společenství Mozaika

„Bože, chraň nás před svatými s kyselým obličejem.“ (Terezie z Avily)

Jak jste na tom vy? (Ať už jste na své duchovní cestě kdekoli.) Máte víru v Boha spojenou se slovy jako: úkoly, povinnost, zodpovědnost? A když se řekne radost, potěšení či rozkoš, působí to na vás nepříjemně, nebo dokonce jako něco hříšného a nečistého? Přitom smích a radost a rozkoš a schopnost užívat si patří k bohatému duchovnímu životu.

Jsou lidé, kteří si jakékoli potěšení zakazují (a teď nemluvím zdaleka jen o křesťanech). Pak jsou lidé, kteří se stali otroky rozkoší všeho druhu (a teď nemluvím zdaleka jen o nekřesťanech). Existuje ale ještě třetí cesta – cesta evangelia, která nám pomáhá dát potěšení na správné místo a do správné perspektivy. Evangelium ukazuje, že radost a rozkoš nás můžou vést k Bohu, místo aby se s Bohem přetahovaly o naše srdce.

Radost je Boží vynález. A co víc: byli jsme stvořeni k Boží radosti! Už na první stránce Bible se píše: Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý (Genesis 1,27.31)

Každý den stvoření končí tím, jak Bůh viděl, že to bylo dobré. Každý den stvoření končí tím, že se Bůh kochá a usmívá se. Ale šestý den, kdy stvořil nás, lidi, se Bůh podívá, raduje se, směje se od ucha k uchu a říká: To je velmi dobré!

Pak se to celé zadrhlo. Svým hříchem, svým sobectvím to lidé pokazili. Ale Bůh poslal Ježíše Krista, aby se radost vrátila. A tak prorok za prorokem v celém Starém zákoně mluví o tom, co se s příchodem Ježíše stane. Alespoň jeden hodně hlasitý příklad za všechny: Již se o tobě nebude říkat: Opuštěná a o tvé zemi se již nebude říkat: Pustá, ale budeš nazývána: Mám v ní zalíbení a tvá země: Provdaná, protože Hospodin bude mít v tobě zalíbení a tvá země bude mít manžela. Neboť jako se žení mládenec s pannou, ožení se tvoji synové s tebou a radostí ženicha z nevěsty se z tebe bude radovat tvůj Bůh (Izajáš 62,4-5).

Dokážete si to Boží jásání a potěšení vztáhnout na sebe? Můžete! I vy jste byli stvořeni k Boží radosti!

Jak často vás napadne, že Bohu děláte obrovskou radost, když máte z něčeho radost a užíváte si život? Daleko víc jsem to začal chápat, když jsem se stal tátou. Kdosi řekl, že rodiče jsou nejšťastnější, když vidí svoje děti tančit radostí. To jsou záblesky nebe. Můj syn v létě oslavil jedenácté narozeniny. Jako piraňa se vrhl na dárky a byl z nich nadšený. A ještě večer nám, rodičům, děkoval za nádhernou oslavu. Jeho radost nám udělala velikou radost. Byl bych smutný, kdyby bez jakéhokoli výrazu ve tváři řekl: „Otče, nejsem hoden to přijmout. Vezmi si to zpátky.“

Nechci odstrkávat Boží ruku nebeského Táty. Nechci Boha okrádat o radost. A tak vášnivé milování s manželkou, dobrá knížka, západ slunce nebo výborná svíčková – to je jen začátek mého seznamu radosti a vděčnosti.

Král David, nejznámější autor biblických žalmů, jednou napsal: Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho (Žalm 16,11). Nepopisuje tu jen duchovní chvíle, když se modlí nebo čte Knihu knih. Mluví o stezce života.

Proto každý moment v životě, kdy si dokážu uvědomit „Bůh je právě teď se mnou“, každý takový moment mi působí rozkoš, ať už se mě Bůh dotkne něčím z Bible nebo v ruce držím skleničku se dvěma deci Pálavy.

Odvažte se věřit tomu, že Bůh stvořil tenhle svět ne proto, aby nás neustále pokoušel a zkoušel, ale aby nám zjevil sám sebe. Bůh nestvořil všechny dobré věci na téhle planetě proto, aby si vytvořil konkurenci. Planeta Země je od začátku zamýšlena jako místo, kde se můžeme, kde se máme setkávat s Bohem. Každý dobrý dar ukazuje na dobrého dárce!

Říkám si, kolik z vás je teď jako na trní a čekáte, kdy přidám nějaké varování, například před alkoholem; že se jím dá opít. Ale skutečně to potřebujete slyšet? Jste dospělí. Víte to. Rozumím tomu, že to hraje na strunu spořádanosti a řádu ve vašem srdci. Domnívám se však, že svatosti moc nerozumíme. Svatost není o tom, jak procházet životem se zatnutými zuby. Svatost znamená skutečně si život užívat. Ne ho využívat, ne ho zneužívat – ani proti sobě, ani proti Bohu. Jak říká Gary Thomas: „Zachráněný Ježíšem jsem konečně svobodný, abych si skutečně užíval všech těch dobrých věcí, aniž bych jimi byl hříšně spoutaný.“ To je evangelium. To je dobrá zpráva.

Australská písničkářka Bronnie Wareová léta pracovala jako ošetřovatelka umírajících lidí. Na základě svých zkušeností napsala knihu s názvem „Čeho před smrtí nejvíc litujeme?“ Do první pětice se dostala i následující věta: Škoda, že jsem si nedovolila být šťastnější.

Neudělejte stejnou chybu! Dovolte si být šťastnější. Bohu tím uděláte obrovskou radost. A o to v životě nakonec jde.