Luba Šťastná
Světýlka, lesk ozdob, vůně, svíčky, melodie… to jsou vše atributy blížících se svátků. Obklopují nás ze všech stran. A k tomu naše (nebo nám importované) představy co a jak by mělo být.
Starosti, stres, únava… Stoupající nervozita mnohdy způsobí, že v nás takzvaně „bouchnou saze“ a rozhodneme se: Jakékoliv slavení je špatné.
Ale je to tak?
Samozřejmě záleží na tom, co, s kým a jak slavíme. Pamatuji si, že jsem jako dítě velice toužila jít do lampionového průvodu. Rodiče mi těžko mohli vysvětlit, že tam se mnou nechtějí jít, protože je to na počest VŘSR, a to oni určitě slavit nechtějí. Nakonec šel se mnou tatínek sám noční Prahou, když průvod nebyl, a já hrdě nesla lampion. O pubertálním alkoholovém „slavení“ či o podnikových večírcích rozhodně psát nechci.
Mám ale na mysli hlavně rodinné oslavy. Je dobře si dát tu práci a připravovat je?
Ve Starém zákoně často Bůh říká svému lidu, aby slavili. Mnohdy dokonce najdeme přesné pokyny, jak má slavení probíhat.
(Nehemjáš 8,10) Dále jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“
Podstatné bylo – buďte pospolu a užijte si to.
Nedávno jsem poslouchala pořad jednoho moudrého faráře, který mimo jiné říkal: „Snoubencům před svatbou radím, naučte se i z nedělního oběda udělat malou oslavu. Nebuďte líní krásně prostřít, vytvořte si rodinné slavnosti… Při slavení si uvědomíme, že člověk je obdarovaný, obohacený, že máme za co děkovat. Když zapomeneme, že jsme obdarovaní, zapomeneme, že jsme šťastní. A bez radosti a vděčnosti se nedá dobře, pokojně a krásně žít.“
Pro Izrael bylo důležité mít společné oslavy, aby budovali pospolitost. Myslím, že i dnes by každá rodina měla mít své slavnosti, svou jedinečnou rodinnou kulturu, která by utvrzovala jejich pospolitost.
Buďme upřímní – když si řekneme, že se jako rodina sejdeme kdykoliv, kdy bude to kdykoliv? Nebude vždy něco důležitějšího, nějaká práce, povinnost? Kdy nastane to později nebo až se to bude hodit?
Oslavy, svátky nejsou cílem. Jsou jen určitým zastavením na naší cestě. My však často nechodíme, ale spěcháme odněkud někam. Pak lehce přehlédneme potřebu se zastavit.
Přeji vám, abyste našli sílu se zastavit. A také sílu k tomu, aby vás nerozházely věci, které nejsou zas tak důležité.
Důležité je, abychom si uvědomili, za co jsme vděčni.