Úklid, činnost, která nepřináší mnoho zábavy ani potěšení. Většina mužské populace si ale myslí, že my ženy spatřujeme v této činnosti odreagování a jistý styl zábavy. Nebo snad koníček, který pravděpodobně řadí, stejně jako aerobic, do kategorie sport pro ženy.
A s otázkou: „Kde vidíš jaký nepořádek?“ nebo konstatováním: „Neblbni, to není potřeba, vždyť je tu uklizeno“, vás samozřejmě akorát tak vytočí. Uklidit vás však nechají, protože vědí, že je to pro jejich vlastní dobro. Je jim jasné, že jen co uklidíte, budou mít zpět svou klidnou a vyrovnanou ženu.
A bonusem navíc budou správně spárované ponožky, které budou odpočívat na svém obvyklém místě ve skříni.
Sebe samu řadím do kategorie, MUSÍM mít uklizeno za každou cenu (tedy skoro za každou)! A to i za cenu, že půjdu spát o půlnoci nebo neuvidím svůj oblíbený film.
Je jen několik věcí, které mě opravdu znervózňují, a žel neuklizený byt je jednou z nich. Můj manžel by o tom mohl vyprávět nejeden příběh.
Avšak s příchodem dětí se status „naše naklizená domácnost“ velmi rychle změnil na „Tady to zase vypadá!“ nebo „Proč jsou ty utěrky, hrnce, pokličky a vařečky na koberci!?“ Tudíž pokud máte doma malé děti, máte na výběr ze dvou možností. Buď uklízet neustále, což v praxi znamená běhat za svými potomky a sbírat všechno, co rozhází. Anebo prostě neuklízet, tedy alespoň v přítomnosti pobíhajících dětí ne.
Co se tedy stane, pokud neuklidíte před příchodem manžela z práce domů nebo před návštěvou dalších rodinných příslušníků? (Tyto dvě kategorie se vám totiž nebojí říct pravdu do očí, návštěva si to nedovolí).
Uvítají vás s prostým konstatování: „ Ty jóó, tady je to jak po výbuchu!“
A jelikož si děti hrají v obývacím pokoji, který je navíc propojen s kuchyní, nepořádek je dvojnásobný. Všem rodičům je nad slunce jasné, že v kuchyni jsou přece ty nejskvělejší hračky!
Asi si kladete otázku, jak se pořádkumilovný člověk vyrovnává s tak nelehkou situací. Navíc když je rodinnými příslušníky poukazováno na to, že ve vaší domácnosti je nepořádek, který se objevil byť jen tři minuty před jejich příchodem a je soustředěn pouze do jedné místnosti. Můžete je horem dolem přesvědčovat o tom, že ještě před pár minutami bylo naklizeno.
Z průzkumů však víme, že člověk vnímá mnohem více zrakem než sluchem, tudíž při pohledu do obýváku posetého hračkami moje slova vůbec nikdo nevnímá.
Takže jak na to, aby pořádkumilovný člověk v domácnosti, kde „vládnou“ děti, byl v klidu a nenechal se rozházet ani nejapnými poznámkami manžela nebo babičky a dědečka?
Nejprve bych asi měla zmínit, že je zde jistý rozdíl mezi čistotou a pořádkem. Čistotu chápu jako umyté nádobí (neskonalý dík patří tomu, kdo vymyslel myčky), utřený prach, vyluxované koberce, umyté podlahy a pro ty ambicióznější matky bych zařadila ještě umytá okna. Pořádek chápu jako oblečení uklizené ve skříni, boty v botníku, hračky v krabicích nebo na poličkách apod., prostě věci na svém místě.
Zajistit čistotu i pořádek najednou je samozřejmě nemožné. Zároveň je tu však jedna společná zásada. Ani jednu z těchto činností nedělejte v přítomnosti dětí! Jinak budete frustrovaná ještě víc, než jste byla před samotným úklidem!
Jak si zajistit čas na úklid bez dětí pobíhajících kolem?
Jednou za týden (obvykle v sobotu dopoledne) vyšlu manžela s dětmi ven na procházku, do parku, do obchodu, prostě kamkoli, jen aby byl klid. I kdyby tři hodiny krmili kachny nebo seděli (spíš pobíhali – nejvíc asi manžel) v kavárně nebo v McDonaldu, tak mi je to v tu chvíli úplně jedno. Hlavně když to nevidím. Naštěstí vím, že manžel je zodpovědný a kreativní otec, takže si bude hrát na písku, houpat se s naší starší dcerou na houpačce (ta mladší je ještě v kočárku, takže to zase taková dřina není) a dělat všechny ty nesmyslné věci, které mého manžela určitě děsně nudí, ale před dcerou se tváří, jako že nic lepšího v životě nezažil.
No a já? Jen co se zabouchnou dveře, zhruba pět minut bojuji s pokušením se na celý úklid vykašlat, však ono se to pro jednou nezblázní! A místo toho zalehnout do ještě neustlané postele a spát. Nebo se začíst do jedné z těch knih na poličce, na které od porodu druhé dcery akorát tak usedá prach.
Pokušení ale odolám ve chvíli, kdy si byť jen představím, jak by to u nás asi vypadalo za týden. Představa je to tak děsivá, že okamžitě začnu drhnout, čistit, umývat, leštit, vytírat, luxovat, prát, vařit a věnovat se všem těm nudným, ale velmi NEZBYTNÝM domácím pracím.
Když jsem jedno sobotní dopoledne musela s dětmi do parku sama (manžel nebyl doma), ihned jsem pochopila, že nejedna matka má stejnou taktiku jako já. V parku a kolem rybníka pobíhali jen samí tatínci!
Nemyslete si, že po jednom sobotním dopoledni mám s úklidem vystaráno na celý týden. Ráda bych. Ale jen co dozpívám poslední sloku ukolébavky Usnul již celý náš dům, žel má těch slok docela dost, takže někdy to zkrátím jen na dvě, běžím uklízet hračky, zapnout myčku, vynést koš s plenami, setřít otisky malých prstíků z televize a konferenčního stolku, případně vyluxovat obsah večeře, který se nevešel do kapsičky bryndáku. Už ve chvíli, kdy tyto činnosti v rychlosti provádím, mi je jasné, že jen co starší dcera naběhne ráno do obývacího pokoje, budou její otisky zase na stejných místech, hračky za chvíli rozházené po koberci a v průběhu dne se objeví voda nebo jídlo na zemi. Ale nevadí, k dětem to patří. Je to přirozené. Jsem v klidu a nevadí mi, když manžel řekne „Tady je to jak po výbuchu!“, alespoň je vidět, jak jsme si pěkně hráli a soudě podle jídla na zemi, že jsem jim dala taky najíst. Přece až půjdou spát, tak to zase uklidím a při sledování filmu nebo čtení knížky si můžeme užít pohled na uklizený obývací pokoj a kuchyň.
Pokud nás znervózňuje nepořádek v našich bytech nebo domech, o co víc bychom měli být znepokojeni „nepořádkem“ v našich životech?
I v našich životech bychom si měli uklízet s určitou pravidelností. Stejně jako se snažíme každý týden uklízet doma, protože nechceme, aby se nám nakupila doma spousta špíny a nepořádku.
Co tím mám na mysli? Je důležité pravidelně vyznávat a napravovat svoje chyby. Protože pokud nebudu svých chyb litovat, vyznávat je a snažit se o jejich nápravu hned, budou se v mém životě kupit. A jistě víte, jak to vypadá v takovém bytě, kde se pravidelně neuklízí a špína a nepořádek se tam jenom hromadí. Úklid takového bytu stojí mnohem větší úsilí a mnohdy se nám do jeho úklidu už ani nechce. Často si v duchu říkáme, že ani nevíme, odkud bychom měli začít. Když dovolíme, aby se v našich životech hromadily hříchy a špatné chování, po čase si také řekneme, že už nemá cenu litovat, napravovat nebo něco měnit, protože vlastně ani nevíme, odkud začít. Nebo si raději nechceme na revizi vlastního života udělat čas, protože víme, že by nás to stálo hodně úsilí.
Možná si teď s příchodem jara plánujete velký jarní úklid. Zkuste si tedy naplánovat nejen mytí oken, leštění parapetů a osázení balkónů a oken krásnými květinami, ale i revizi a úklid svého vlastního života. A prosím, nezůstaňme jen u těch jarních úklidů!
Lucie Zavřelová