Luba Šťastná
Přichází záludně – věk, který se dá umělecky nazvat „středověkem života“. Nebo má také název „čas opuštěného hnízda“.
V době, kdy už máte pocit, že víte, jak na život, že jste našli sami sebe, že se umíte v životě orientovat, že už mnoho zvládáte a víte, přijde najednou období, kdy je všechno nějak jinak.
Středověk života.
Většinou nás zaskočí. Co s časem, který byl dřív naplněn shonem? Co s tím, když zrcadlo před vámi se jaksi víc zaplňuje? Co s vlasy, když ještě nejsme dost staří na šediny? A hlavně – co s pocitem, že mě už nikdo nepotřebuje?
Kdysi jsem mívala ve svém týdnu okno, kterému jsem říkala „ prázdno nedělního odpoledne“. Jako křesťané v neděli nechceme pracovat. A tak po uspěchaném týdnu, pilné sobotě a nedělním dopoledni v církvi přišel čas, který mi připadal nudně prázdný. Odpočíváním se dopracovat k večeru. Co dělat, když nechci dělat (tedy pracovat)? Zjistila jsem, že pokud se nechci „propindat“ dnem, musím se na ten čas nějak připravit. Zamyslet se nad tím, čím ho naplním. Najít něco, co bude těšit mě nebo čím potěším druhé. Musím vyvinout určitou energii, zamyslet se a odpočinek si trochu naplánovat. Co podniknout? Třeba se jen rozhodnout, že budu vyhlížet, co zajímavého se dá dělat. Nebo se zamyslet nad tím, koho bych měla navštívit, koho potěšit, komu napsat dopis? Podívat se, kam se dá vyrazit na výlet a třeba si vzpomenout, koho by šlo vzít s sebou. A pokud mě bude těšit ležet na gauči, abych si chvíli odpočinula, proč ne. Ale pak se mohu podívat po pěkné knížce nebo po dobré hudbě. Prostě nenechat čas, který mám, proklouznout mezi prsty s tím, že nakonec budu mít pocit prázdnoty.
Možná bychom se měli včas zamyslet i nad obdobím, kdy už nás nebude zavalovat dětské prádlo a hromady nádobí a kdy naši ruku nebude vždy někdo potřebovat. Zamyslet se nad tím, co by potěšilo nás a čím můžeme potěšit druhé.
Dá to čas, chce to vyvinout nějakou energii.
Ale věřte mi, stojí to za to! Byla by škoda, kdyby toto období bylo prázdné.
Středověk života – Hana Pinknerová
Název „středověk života“ jsem si vypůjčila ze stejnojmenné knihy spisovatelky Hany Pinknerové.
V krátkých autobiografických fejetonech zde autorka nechává čtenáři nahlédnout do svého soukromí. Vykresluje zde nejen situace, ale hlavně pocity a nálady ženy v období života, kdy už nejsme mladí, ale staří také ještě ne. Období, kdy musíme různé věci přehodnotit, s mnoha situacemi se vyrovnat a přitom můžeme zůstat krásné a usměvavé. Tato kniha se jako jedna z mála věnuje právě této fázi života.
Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2015 (124 stran)
Ukázku z knihy Středověk života s názvem Kam půjdu najdete v eTabita 2/2016.