Nechci zde popisovat obecně známé dílo a úspěchy člověka, který v roce v roce 2005 získal prvenství v anketě o nejvýznamnější osobnost naší historie i současnosti „Největší Čech“. Dovolte mi uvést několik méně známých skutečností ze života této pozoruhodné osobnosti, které se zpravidla při oslavách 700. výročí jeho narození příliš nezmiňují.
Lidé se někdy ptají, kde se tady Karel v Čechách vlastně vzal. Smrtí Václava III., který byl zavražděn v roce 1305 v Olomouci, vymřeli Přemyslovci. Domácí šlechta hledala panovníka dostatečně významného, zároveň však ne natolik, aby jim příliš mluvil do jejich spoluvlády. Jindřich Korutanský se příliš neosvědčil, a tak se delegace vydala do malého Lucemburska. Jindřich VII. Lucemburský byl tehdy římským králem a souhlasil se sňatkem svého syna Jana s dcerou českého krále Václava II. Eliškou Přemyslovnou. Svatba se konala 1. září 1310 a dne 14. 5. 1316 se manželům v Praze narodil syn Václav, pozdější král Karel IV.
Jejich vztah byl nesourodý a konfliktní. Eliška Přemyslovna byla žena velice sebevědomá a energická, hrdá na svůj přemyslovský původ. Pravděpodobně po svém otci byla psychicky labilní. Měla však silné sociální a náboženské cítění, které spolu s tmavou pletí, typickou pro Přemyslovce, můžeme v dospělosti u Karla IV. také postřehnout.
Janu Lucemburskému bylo v době sňatku čtrnáct let, Eliška byla již sedmnáctiletá vyspělá žena s mnoha životními zkušenostmi. Jan se v Čechách dobře necítil a neustále unikal do válečných výprav a turnajů.
Tehdy se říkávalo: Bez Boha a krále českého není boje žádného. Po otci byl Karel rytířem a bojovníkem, velká vášeň pro turnaje byla pravděpodobně rovněž příčinou velmi vážného úrazu v roce 1350, po kterém byl řadu měsíců nehybný.
Manželská krize královského páru vyvrcholila v roce 1319, kdy král Jan dobyl hrad Loket, kde se Eliška ukrývala se svými dětmi. Teprve tříletý Václav skončil v hradním sklepení, později byl převezen na Křivoklát a svou matku již v životě nespatřil.
Je pozoruhodné, že taková významná osobnost světového (tehdy evropského) formátu, jakou Karel IV. bezesporu byl, vyrůstala za takto neradostných okolností.
V sedmi letech byl Václav převezen na královský dvůr do Francie, kde si ho jeho strýc, francouzský král Karel, velmi zamiloval. Při biřmování mu jako jeho kmotr dal své jméno, zařídil dobré vzdělání a také nevěstu – sedmiletou plavovlásku Blanku z Valois.
„Potom jsem se s ním seznámil a on mne zahrnoval velikou láskou a otcovskou přízní a poučoval mne častokrát z Písma svatého,“ takto vzpomíná ve svém vlastním životopise Vita Caroli budoucí český král a římský císař na dalšího člověka, který mu v mladém věku nastavil výhybku dobrým směrem. Jednalo se o fécampského opata Pierra de Rossiers, budoucího papeže Klimenta VI.
Vita Caroli, Život Karlův, je skvělým zdrojem informací o tomto panovníku. V prvních kapitolách popisuje své zážitky z mládí v cizině, příjezd do Čech a počáteční působení v naší zemi. Nalezneme zde řadu pozoruhodných podrobností, např. zmínku o zvláštní Boží ochraně v Itálii, kde měl být otráven, či velmi důrazné napomenutí od Boha skrze sen ohledně jeho nezřízeného života.
Karel o důvodu sepsání tohoto díla uvádí:
„Nyní chci vám napsat o marném a nemoudrém životě svém a o počátku svého světského běhu, aby vám mohl sloužit za příklad. A nezamlčím milosti, která byla ve mne od Boha vlita, ani lásky ke studiím…“
Apeluje na své budoucí nástupce, aby v životě zvolili dobrou cestu: „Neboť jako tvář, kterou zříme v zrcadle, je prázdná a není nic, tak také život hříšníků je prázdný a není nic.“ Ukazuje, že jen Kristus dává skutečně naplněný život. Jako jediný český panovník upozorňuje krále, kteří budou panovat po něm, že urozenost a bohatství jsou nic, pokud schází čisté svědomí, skutečná víra a naděje ve vzkříšení.
Varuje před lakomstvím a poukazuje na pravé bohatství – poklad moudrosti.
Konstatuje, že je lidské hřešit, ale ďábelské ve hříchu setrvávat. Varuje před hněvem, závistí a pýchou. Nabádá ke střídmosti v jídle a pití, k věrnosti v manželství a důsledné výchově.
Poukazuje, že skutečně šťastní lidé jsou ti, kteří žijí podle Bible a mají jistotu, že jejich jméno je zapsáno v Knize života.
K některým dalším méně známým skutečnostem Karlova života patří například následující:
- Měl řadu osobních lékařů, mezi nimi vynikal Havel ze Strahova, který panovníkovi doporučoval cvičení a masáže a lehce napomínal: „Vaší Milosti by zcela stačilo, kdyby se umírnila v jídle a především v pití, dále kdybyste ve správnou dobu a včas chodil spát a mnoho nebděl. Vyhýbejte se hněvu, smutku a přílišné úzkostlivosti. Také vzduch ať je co nejčistší, a pokud není přirozeně, nechť je upraven uměle – vějířem s přivěšenými aromatickými prostředky.“
- Dovezl k nám švestky a také velmi kvalitní odrůdy francouzského vína z Burgundska, dnes známého jako Rulandské modré. Na jeho popud začala zakládat své vinice města Beroun, Slaný, Říčany, Brandýs, Kostelec nad Černými lesy, Český Brod, Velvary, Mělník a samozřejmě Praha.
- Nařídil zakládat rybníky z důvodu chovu ryb (dovezl k nám parmu obecnou), pro kultivaci močálů a bahnisek a také jako ochranu před povodněmi v době tání sněhu. Jeho nejznámější vodní dílo je Velký rybník, který vybudoval pod svým oblíbeným Bezdězem. Dnes mu říkáme Máchovo jezero.
- Dbal na péči o lesy, ve svém zákoníku Maiestas Carolina ustanovuje zákony na ochranu stromů a též tresty pro nedbalé služebníky, kteří se o stromy špatně starali nebo je dokonce ničili.
- Za jeho vlády vznikla v Praze lékárnická zahrada, některými historiky považovaná za první botanickou zahradu v Evropě. Rozkládala se přibližně v místech dnešní hlavní pošty v Jindřišské ulici pod názvem Hortus Angelicus – podle dvorního lékárníka a Karlova důvěrníka Angela de Florencia.
- Ustanovil zvláštní funkci pečovatele o zvěřinec na císařském dvoře s titulem Custos leonum – „levmistr“.
- Na podporu morálního života svých poddaných pozval do Prahy vídeňského kazatele Konráda Waldhausera, který přesvědčivým způsobem vystupoval proti hýření a neskromnému životu. Ten se dokonce nebál veřejně napomenout samotnou královnu Alžbětu Pomořanskou, když si přišla se svými dvorními dámami poslechnout jeho kázání do kostela sv. Havla na Starém Městě.
- Pod vlivem jeho kázání se zřekl svých významných funkcí Jan Milíč z Kroměříže, vydal se na dráhu duchovního a začal česky kázat prostým lidem. Karel IV. jeho činnost podporoval (navzdory tomu, že byl od něj nazván Antikristem) a finančně mu pomohl vybudovat domov pro dívky z ulice „Nový Jeruzalém“, kde se učily zbožnému životu i praktickým věcem – šít či pečovat o domácnost.
- Podporou těchto duchovních a také založením univerzity roce 1348 tak Karel IV. určitým způsobem napomohl nástupu české reformace. Pražská univerzita se totiž stala místem svobodného bádání a diskuze, umožňující později vyrůst takovým osobnostem, jako byl Mistr Jan Hus či brilantní řečník a intelektuál Mistr Jeroným Pražský, od jehož upálení v Kostnici uplynulo letos v květnu 600 let.
Jistěže ne se vším bychom dnes mohli s Karlem IV. souhlasit. Osobně mi je např. cizí a nesrozumitelná jeho vášeň pro sbírání ostatků svatých či udělení souhlasu k norimberskému protižidovskému pogromu, jevu ve středověké společnosti bohužel běžnému.
Nicméně jeho myšlenky mi připadají natolik nadčasové a aktuální pro naši společnost, hledající svou identitu, že bych Vás rád tímto povzbudil k dalšímu odkrývání odkazu jedné z nejvýznamnějších postav našich dějin.
Použitá literatura:
Karel IV., Vita Caroli, Vlastní životopis, Dobrovský s.r.o., 2015
Lenka Pecharová, Po stopách Karla IV., Portál s.r.o., Praha 2016 (výborné i pro děti mladšího školního věku)
Pro děti a mládež bych dále doporučil: Zdeněk Ležák, Karel IV., Pán světa, Komiksový příběh největšího českého panovníka, Albatros Media a.s., Brno 2016
Alexandr Štěpánovský