Tento radostný název jsem poprvé slyšela od „babičky Ludmily“, jak mnozí sestru Hallerovou nazývají.
Při jedné cestě jsem se jí zeptala, co může poradit starším či starým lidem, aby mohli žít pěkný život.
Zasmála se a řekla: „ Proto jsme založili Stáří pro Krista.“
Co to je?
Ludmila Hallerová
Službu STÁŘÍ PRO KRISTA položil Pán Bůh na srdce Rheně Taylorové, a to ještě dříve, než začala pečovat o tatínka Alzheimerika. (Knihu si můžete stáhnout zde).
Začali jsme u nás ve sboru každé úterý s programy pro seniory, kam chodí lidé z různých společenství i z ulice. Jezdili jsme pravidelně i do jednoho domova důchodců. Kdyby bylo více spolupracovníků, bylo by možné navštěvovat staré osamělé lidi doma, ty přímo z našeho sboru navštěvuje naše sborová sestra. Byla jsem zvána do různých klubů důchodců. Dnes je ten „klub“ naše úterní odpoledne. Témata jsou zveřejněna v oblastních novinách. Takovéto „kluby“ jsou i v jiných církvích.
Cílem je vést seniory k vědomí, že nejsou vyřazeni a že Pán Bůh má o ně zájem, a pokud to ještě neudělali, vést je k obrácení k Němu, který řeší jejich osamělost a dá jejich dnům smysl. Organizujeme pro seniory i pomoc praktickou a dále návštěvy mládeže u starých lidí. Naše mládež ráda vyslechne jejich svědectví a vzpomínky. Myslím, že tady je široké pole působnosti, věk se prodlužuje a osamělých seniorů přibývá. Stát to neřeší. A církev?
Jarmila Chytilová
Svědectví sestry, která našla svoji cestu ke Kristu po padesátce a rozhodla se mu ve zralém věku sloužit naplno. Patří do Husova sboru CČSH v Kladně. Je vdaná, má dva syny, dvě snachy a 5 vnoučat ve věku od 5 do 12 let. S manželem jezdí rádi na kole, rádi fotografují, manžel vede kroužek fotografie pro děti i pro seniory. Stále májí co dělat a věří, že jim Pán ještě požehná do dalších let života.
Kdy začíná stáří? Vlastně ani nevím, kdy jsem začala stárnout, popravdě řečeno ani si jako stará nepřipadám. Jen léta přibývají, a s nimi i zkušenosti. Letos mi bude 75 let, to už je tři čtvrtě století. A ubývá sil, nezvládnu již to co dříve, ale zdraví slouží, ještě toho hodně zmůžu, ale musím vybírat. Jak však poznat, co je právě momentálně důležité, čemu mám dát přednost? Ještě že mám na koho se obrátit, koho se zeptat. A tak se v modlitbě ptám. Buď se odpověď dozvím, nebo je ticho, pak vím, že nezáleží na pořadí. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Ef 2,10
Vyrůstala jsem ve věřící rodině, otec byl farářem Církve československé husitské. Děti farářů to mívají z jedné strany těžké, rozdíl mezi slovy a jednáním rodičů vnímají velmi kriticky, vidí jejich lidská selhání hned z první ruky. Ale z druhé strany mohou hodně načerpat z Božího slova, být posvěceni přítomností v Božím domě, být si jisti Boží láskou, i když neuvědoměle. Hledala jsem svou cestu dlouho, do Boží náruče mě Pán přivedl po různých peripetiích zpět až v mých téměř 50 letech. Teprve pak jsem mohla zúročit vše, co jsem se v mládí naučila, teprve pak jsem začala znovu nasávat Boží slovo ve vší jeho síle a kráse, chápat úžasnou Boží logiku a myšlenky o pokoji. Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Jr 29,11 Bůh je trpělivý, ví, kdy je ten správný čas, kdy je člověk připraven.
První zavolání do služby starší generaci přišlo na společné sborové dovolené, když mi bylo 54 let. Probírali jsme Jakubovu výzvu: Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa. Jk 1,27 Tehdy jeden starší bratr s manželkou navštěvovali asi osmdesátiletou vdovu, která mě necelý rok učila na základní škole. Když mi říkal, abych za ní také šla, necítila jsem se na to. Věnovala jsem se ve sboru službě dětem a mládeži a před staršími lidmi, zejména starými ženami, jsem měla ostych, nerozuměla jsem jim, měla jsem s nimi i špatné zkušenosti ze svého zaměstnání. Ale Pán mi ukázal cestu. Na setkání vedoucích mládeže v Německu jsme na závěr všichni dostali duhovou kuličku, měli jsme si vzpomenout na své dětství a napsat, co bychom chtěli. Kartičku mám ještě při ruce, je na ní napsáno: Chci milovat děti, jako je miloval Pán Ježíš, chci jim ho přiblížit, chci i v dospělých nalézt dítě a aby i oni ho v sobě sami našli.
A tak jsem se odvážila jít na svou první návštěvu. Bylo to moc milé, byly jsme povzbuzeny obě. Postupně jsem pak navštěvovala i další sestry, které již nemohly přicházet do sboru, a pro ty, které mohly chodit, jsem připravovala jejich setkání na skupince.
Krátce po svých 60. narozeninách, když už jsem byla ve starobním důchodu, jsem dostala nabídku sloužit v naší církvi jako pastorační asistentka pro osamělé. Ráda jsem ji přijala a v této službě jsem vytrvala 14 let, pak jsem už byla povolána více do praktické služby babičky. Ale ze služby Kristu se do důchodu neodchází, jak je psáno: Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není! Ž 92,14–16
A tak stále pomáhám při péči o děti na jejich skupince při nedělní bohoslužbě, kde se střídáme ve vedení, připravuji program pro pondělní schůzky starších sester. Podle potřeby pomáhám při pobožnostech v Domově pro seniory, kde také navštěvujeme klienty na pokojích. Ve sboru máme různé aktivity. Kromě pravidelných bohoslužeb s péčí o děti se scházíme k biblickému studiu, ke sdílení a modlitbám na skupinkách. Připravujeme společná soustředění, jezdíme na společné sborové dovolené, pořádáme přednášky a besedy, koncerty. O všech pravidelných setkáních i ostatních akcích informujeme na webových stránkách http://ccshkladno.unas.cz/, které mám na starosti včetně fotografické dokumentace. Mojí úlohou zůstává i redakce sborového zpravodaje Nahoru, který vychází v papírové i v elektronické verzi.
Myslím, že je toho dost, čím starší generace může pomáhat. A když už třeba člověk fyzicky nemůže, když je odkázaný na lůžko a je v péči ošetřovatelů, může se modlit. A modliteb je zapotřebí. Nejen modliteb za vlastní rodinu, ale i za ty, kdo jsou u moci: Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. 1 Tim 2,1–4 Je třeba modlit se za svět, za Izrael, neboť co se děje tam, ovlivní celý svět. Věřím, že nás tady Pán nechává i proto, abychom svítili, abychom dávali naději. Abychom byli matkami a otci, abychom povzbuzovali mladší generaci. Aby u nás mohla najít porozumění, pochopení a otevřenou náruč, z níž proudí Kristova láska.
Na jednom kurzu křesťanské psychiatrie a pastorace jsme dostali úkol odpovědět na otázku, kterou dává Pán Ježíš: Co chceš, abych pro tebe udělal? Chtěla jsem rozumět, pochopit, když jdu k někomu na pastoraci. Jako odpověď jsem dostala: Nemusíš rozumět, musíš milovat. A to je vlastně to nejdůležitější, co člověk může druhému dát, co mu může zprostředkovat – Boží lásku. A lásku můžeme dávat, ať jsme mladí nebo staří. Věřím, že nás tady Pán nechává i proto, abychom se to naučili a pomohli i druhým naplnit se Boží láskou, aby z nás mohla přetékat do světa.