Marie Macková
Letošní dovolené budou ve znamení tuzemských cest. Nepojedeme daleko, zato se můžeme ponořit hluboko do poznání krásy naší země. Však to nebude poprvé a vůbec to není žádné neštěstí.
Když za druhé světové války měli lidé omezený přístup k pobytu v zahraničí, rekreovala se česká inteligence v domácích podnájmech na Českomoravské vrchovině. Tito lidé uměli ocenit prostou a neokázalou krásu kraje. Neprofrčeli krajinou na rychlých kolech. Přírodou chodili pěšky a tak ji uměli více vychutnat. Moji prarodiče v roce 1939 dostavěli vilku, penzionek. A tak se setkávali se spoustou zajímavých lidí, jako byl např. divadelní a filmový režisér Karel Dostal, architekt doc. Ladislav Žák, který svým zájmem o soužití člověka s krajinou předběhl svou dobu. Tito a další hosté ovlivňovali vnímání světa nejen mých prarodičů, mé maminky, ale i náš. Vznikla dlouholetá přátelství, z nichž některá pokračují napříč generacemi.
Zkuste se tedy touto zkušeností inspirovat a vydejte se do krajiny, která je sama o sobě výtvarným dílem a mnohé výtvarníky inspirovala. Nebudu sem dávat odkazy na webové stránky. Ti, kdo mají zájem, najdou si, co potřebují. Připomenu jen některá jména a místa: Antonín Chittussi (Chittussiho údolí Ronov nad Doubravou), Antonín Slavíček (Kameničky, Hlinsko), Jan Štursa (Nové Město na Moravě). Působí zde i řada současných výtvarníků.
V mnoha obcích a městečkách Českomoravské vrchoviny najdete malé i větší galerie a muzea. Lze dobře spojit pobyt v přírodě, turistiku, kulturní zážitky i poznávání. Možná získáte nové přátele, možná se stanete inspirativními pro své hostitele. Přeji pěknou dovolenou.
Ale jeden tip na výlet na ČM vrchovině pro vás přece jen mám – na výlet s Karkulkou.
Na výletě s Červenou karkulkou
Ráda bych vám popsala méně známá místa Žďárských vrchů. Vydala jsem se po stopách Červené karkulky z obce Velká Losenice do vesničky Račín. Karkulka měla dojít do chaloupky k račínské babičce. Nesla jí v košíčku bábovku a víno. Přestože naším průvodcem je holčička v červené čepičce, pro nás je důležitá barva žlutá, to je barva turistické značky. Spolehlivě nás dovede až na Račín. Proč na Račín a ne do Račína? Protože téměř celou cestu půjdeme do kopce. Napadlo mě: „Chudák Karkulka s tím těžkým košíčkem“.
Ještě ve vsi minula Karkulka kostel sv. Jakuba Staršího. Za zmínku stojí, že základní kostel byl založen již ve 12. století místními horníky, protože se v okolí těžila železná ruda. K zajímavosti tohoto místa patří i malá kostnice z 18. století. Jsou zde uloženy ostatky mladých vojáků, kteří nepřežili smutnou válku o rakouské dědictví. Pro Karkulku však bylo důležité, že svatý Jakub Starší je ochránce poutníků a nemusela se tedy ničeho bát.
Prošla vesnicí, vyšla kolem místního hřbitova na kopeček a otevřela se jí cesta loukami a poli mezi dvěma rybníky, Rotajchem a Vránou. Po pravé ruce měla zalesněný vrch jménem Peperek. Karkulka nepotřebovala vědět, že je na Peperku chráněná krajinná oblast se suťovými lesy a květnými bučinami, protože šla pořád po cestě. Kdyby se zvědavý poutník přece jen na Peperek vydal, nechť prosím opatrně našlapuje na mechové porosty, netrhá květiny, nevydloubává semenáčky rostlin a neruší jezevce, který se tu také může vyskytovat.
Za rybníky se cesta prohloubila do úvozu a po stranách rostly voňavé maliny. Karkulka si zobla, ale nezdržovala se, věděla, že cesta je ještě dlouhá, že musí vstoupit do lesa, projít kolem rezervoáru na vodu, kolem cesty vedoucí na Rychtářovy skály a pak si trochu odpočinout u studánky. Lesní studánka tu ve volném prameni nabízí výborné osvěžení. Pak honem dolů z kopce. Dole pod cestou podtéká potok Nížkovka , ale všichni mu zde říkají Pstružák, protéká totiž nedalekým Pstruhovým rybníkem. Karkulka by se byla ráda smočila, ale věděla, že ji čeká pořádné stoupání a nechtěla se zdržovat. Když došla na křižovatku U Vápenice, potřebovala si vydechnout. Utrhla si pár borůvek, sedla si do trávy. A tady na té křižovatce ji potkal Vlk. Začal Karkulku lákat kousek dál do lesa na spoustu velkých borůvek a ve smrčině ji zavedl ke krásnému hříbku. Není divu, že se Karkulka zdržela. Sotva zašla do smrčiny, Vlk zmizel.
Karkulka občerstvená borůvkami přidala do košíku krásného hříbka a šla stinnou cestou mezi vysokými modříny, po staru se tu říkalo Ve verpánech. Pak už ji čekalo jen kratší stoupání a byla u babičky. Bylo jí divné, že je branka dokořán a dveře od chalupy taky. Na dveřích uviděla blátivou ťápotu. Vešla dovnitř, babička seděla na židli a Vlk před ní a upřeně na ni koukal. Karkulka oběhla stůl, přitulila se k babičce a chtěla vyndat věci z košíku, když Vlk začal cenit zuby a vrčet. Jakmile se některá z žen pohnula, vrčení se ještě vystupňovalo. Naštěstí šel kolem hajný z nedaleké hájovny. Než si řekneme, jak to s babičkou a Karkulkou dopadlo, bude dobré vědět, že to nebyla ledajaká hájovna. V závěru druhé světové války sehrál místní hajný důležitou roli, kdy svými diplomatickými schopnostmi pomohl uchránit obec před těžkým masakrem. Před hájovnou stojí dokonce památník partyzánského hnutí té doby.
Ale zpátky do chaloupky. „Vlku, styď se!“ vykřikl hajný. A co myslíte, že udělal Vlk? Stáhl ocas, sklonil hlavu a utekl do hájovny do boudy. On totiž Vlk byl úplně obyčejný voříšek, kterého hajný našel uvázaného v lese a dal mu jméno Vlk. Netušil, že se právě tenhle Vlk voříšek potká s pravou Červenou karkulkou. A proč vrčel na babičku? Inu žárlil, chtěl si hrát s Karkulkou, ale byl popleta a místo hraní ji vylekal.
Babička s Karkulkou a s hajným se radovali, že to nakonec dobře dopadlo. Babička sáhla do šuplíčku, vytáhla peněženku a povídá: „Dnes si dojdeme k Leopoldům na Richarda a Karkulce koupíme dobrou domácí malinovou limonádu.“ Abyste rozuměli, Richard je pivo z místního malého pivovaru. Karkulka byla moc ráda. Hopsala po cestě kolem žulového kříže až k rybníku Jordán, kde si vylezla na raka. Ne na živého, ti už tu dávno nejsou, ale na sochu, kterou tady postavil sochař Olšiak. V hotelu Leopold si pohrála v herně a na hřišti, protože tohle je hotel, který má děti rád.
Jelikož se už stmívalo, babička vedla Karkulku na blízkou zastávku. A světe, div se! Na zastávce seděl Vlk a dával Karkulce pac. Nakonec babička posadila Karkulku do autobusu a poslala ji domů do Velké Losenice. Babička se vrátila do chaloupky, hajný do hájovny a Vlk do boudy.