Saša Štěpánovský, pastor Křesťanského společenství Kutná Ho

Po svém dědovi jsem zdědil tři věci: fajfku, ze které nikdy nikdo nekouřil. Je hezká, podobnou měl Krakonoš ve svém stále vítězném duelu s Trautenberkem. Můj otec ji svému otci věnoval, když jsem se narodil, aby věděl, že má vnuka. Visí mi na zdi pod starým fotoaparátem. To je ta druhá věc. Třetí je kniha. Jelikož fajfky nekouřím, domníval jsem se, že nejvzácnější část mého dědictví je zmíněný fotoaparát. Ovšem jen dokud jsem se nezačetl do dědečkovy knihy. Asi neuhodnete, o jakou knihu se jednalo. Nebudu napínat – Robinson Crusoe.

Ten příběh jsem dobře znal, alespoň jsem si to myslel. Jenže ten dědečkův Robinson byl trochu jiný, než jak jsme ho četli ve škole v převyprávěné verzi od J. V. Plevy s nádhernými ilustracemi od Zdeňka Buriana. Pan Daniel Defoe tento příběh napsal původně mnohem zajímavěji. Posuďte sami.

Mladý chlapec Robinson nedbá na rady a varování svých rodičů, utíká z domova v touze po dobrodružství a vydává se na moře. Dostává se do zajetí afrických pirátů a po úspěšném útěku se ocitne v Jižní Americe s nadějí na skvělý život majitele tabákové plantáže. Na rady přátel se opět vydává na moře, tentokrát za účelem dovozu otroků. Tato plavba končí ztroskotáním a Robinson se ocitá úplně sám na opuštěném ostrově. Navzdory bezvýchodné situaci vnímá jako Boží milost fakt, že jediný přežil, a přemýšlí i nad kladnými stránkami nové situace. Učí se péci chleba, vyrábí si nábytek a nádobí, loví ptáky, chová kozy, zařizuje a opevňuje svůj jeskynní příbytek.

Protože má nyní dost času na přemýšlení, uvědomuje si důsledky svévole a neposlušnosti ve svém životě. Výčitky svědomí na Robinsona naplno doléhají ve chvíli, kdy onemocní a v horečkách prožívá beznaděj a strach ze smrti. Po mnoha letech vyslovuje první skutečnou modlitbu svého života: „Pane, smiluj se!“  Otevírá Bibli, kterou nalezl v bedně zachráněné z vraku lodi, a čte slova o vysvobození a záchraně. Marně přemýšlí, jak by ho Bůh mohl vysvobodit z tohoto ostrova, ale na kolenou o vysvobození prosí.  Když se probudí, cítí se svěží, beze strachu, a tak se rozhodne každý den číst Nový zákon. Četba ho vede k pokání a uvědomuje si, že to nejdůležitější vysvobození je odpuštění hříchů. Od té chvíle ví, že není sám, a zjišťuje, tak jako mnozí lidé i dnes, že člověk může přijít o vše, ale má-li Krista, má vše.

Další roky pobytu na ostrově nejsou jednoduché, trápí ho samota i strach a to zvláště, když objeví stopy po návštěvách lidožroutů, ale v Bibli a modlitbě znovu a znovu nachází sílu a pokoj. Ze spárů kanibalů zachrání Pátka, se kterým vede rozhovory o Bohu. Robinson si uvědomuje, že aby člověk pochopil smysl oběti Ježíše Krista, potřebuje zjevení, a tak prosí o pomoc Ducha svatého a na těžké otázky svého společníka hledá odpověď v hlubším studiu Bible a v modlitbě. Nakonec je, tak jako ve všech literárních i filmových verzích tohoto příběhu, zachráněn anglickou lodí a po více než osmadvaceti letech ostrov opouští jako úplně jiný člověk. Se srdcem proměněným Boží láskou a milostí.

Pan Pleva mnoho věcí ve své převyprávěné verzi vynechal. Možná mu nepřipadaly důležité, možná to byl stranický úkol v kontextu tehdejší doby (r. 1956), totiž očistit Robinsona od „přemíry náboženských úvah a přehnané nábožnosti“ (Jarmila Glazarová v předmluvě). I v současném komiksovém vydání pro děti je v doslovu položena blahosklonná otázka na účet autora románu: „Můžeme kritizovat nebo litovat jeho představu duchovní obnovy skrze četbu bible?“ (Christophe Lemoine)

Nakonec i náš první prezident T. G. Masaryk se již v roce 1893 vyjádřil: „Robinson není realistický a není umělecký“.

Mezi námi – Robinson je vymyšlený. Daniel Defoe v tomto románu pravděpodobně zpracoval zážitky jiného námořníka jménem Alexandr Selkirk.

Jenomže, milý příteli, Ježíš je skutečný. Mnozí se o tom i v dnešní době přesvědčují. Jsem jedním z nich. A vím, že stejně skutečná je Boží láska, odpuštění hříchů a Boží milost. Vím, že i dnes platí slova Bible: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ Každý z nás se o tom může osobně přesvědčit. Jen se domnívám, že k tomu člověk nemusí nutně v životě ztroskotat.

Nebo snad ano? …

ra

Použité zdroje:

Daniel Defoe, Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku, Mladá fronta, Praha 1964, přeložil Albert Vyskočil v r. 1920

Robinson Crusoe, podle románu Daniela Defoea volně vypravuje J. V. Pleva, Albatros, Praha 1974

Robinson Crusoe, komiksové vydání pro děti, Christophe Lemoine, Jean-Christophe Vergne, nakl. Grada, 2013