Tomáš Jeřábek

Píše se rok 2000 a publikum bouřlivě fandí Ericu Moussambanimu, který plave poslední metry ve své rozplavbě na 100 m volný způsob. Dohmátl a časomíra se zastavila na hodnotě 1:52,72. Erik radostně vylézá z bazénu za bouřlivého potlesku publika – svoji rozplavbu vyhrál.
Netajím se tím, že sportovní příběhy jsou pro můj život často inspirací a tento příběh plavce z Rovníkové Guineje ke mně promluvil velice silně. Lidé, kteří sport alespoň trochu sledují, možná zbystřili hned při čtení prvních řádků, čas 1:52… mluvíme tu vážně o olympiádě? 

Erik Moussambani v rodném Malabu, hlavním městě Rovníkové Guineje, u rádia uslyšel výzvu: kdo chce jet na olympiádu, ať se přihlásí. Olympijský start sportovců z rozvojových zemí totiž umožnilo udělení divokých karet od MOV v rámci olympijské myšlenky sbližování všech částí světa. Ani na vteřinu nezaváhal a běžel na konkurz – byl jediný, a tak se stal plaveckým zástupcem svého národa i přesto, že v době konkurzu neuměl pořádně plavat. Za osm měsíců, které mu zbývaly do olympiády, se pustil do usilovného tréninku, místní rybář ho v řece učil, jak se neutopit, a Erik se dokonce čas od času dostal do největšího bazénu, co byl v jeho zemi k dispozici – 12 metrů dlouhý hotelový bazén, kam měl přístup pouze v časných ranních hodinách.

Padesátimetrový bazén Erik viděl poprvé až v Sydney a plavky si prý koupil až v dějišti her na tržnici. V Erikově rozplavbě byli dva další plavci, kteří si ovšem špatně vyložili startovní signál a byli diskvalifikováni pro předčasný start, k vítězství v rozplavbě tak Erikovi stačilo pouze vzdálenost doplavat. Dal do toho absolutně všechno a tak mohl z bazénu vylézat jako vítěz.

Co mi jen tohle připomíná? Rozhodnout se jít plně za Ježíšem pro mě v pubertě také znamenalo udělat mnoho věcí, které se mohly zdát mým kamarádům bláznivé, ale věděl jsem, že jsem se rozhodl pro něco velkého, a tak jsem v Bibli nadšeně hltal každý řádek, kterým mi můj milovaný Spasitel chtěl něco sdělit. Ale obdobně jako Erik, který ve svém životním závodě skočil plný euforie před mnohatisícovým publikem do bazénu a rozjel tempo, které se s každým metrem začínalo zvolňovat, až se v druhé půli trati pomalu změnilo v boj o přežití, tak i já si uvědomuji, že občas ve svém duchovním životě zažívám momenty, kdy mi dochází dech. A víte, ono to tak v životě opravdu je… jsou chvíle, kdy to je opravdu boj, ostatně i Bible nás na takové momenty připravuje, když nám říká „Bojuj dobrý boj víry…“ Víte, Erik do té rozplavby dal úplně všechno, 100 % svých sil, aby doplaval v čase, který by mu nestačil na umístění ani na dvojnásobné trati, ale přesto mohl vylézat z bazénu jako vítěz. Často si říkáme, nedaří se mi v tom či onom, je tolik lidí, kteří jsou lepší než já, jak mám žít ten vítězný život, o kterém se mnohokrát píše v Bibli? Tento příběh nám může připomenout jednu věc… Okolnosti toho našeho životního závodu nijak neovlivníme, ale dvě věci ovlivnit můžeme. Zaprvé je důležité se postavit na start, jakkoli se nám to může zdát bláznivé. Jistotou je, že bez skoku do vody nikdo nikdy žádný plavecký závod nevyhrál, a s Božím královstvím je to zrovna tak. Zadruhé je jen na nás, kolik úsilí do toho závodu vložíme, bude to úplně všechno, tedy 100 % našich sil? V grafice vedle Erikova jména se u časomíry objevil nápis hned za olympijskými kruhy – Erik Moussambani, vítěz 1. rozplavby. Připomnělo mi to verš ze Zjevení 3,11-12: „Přijdu brzy. Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec vítěze. Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven.“ Zase trochu jiný rozměr. Neporovnávejme se se svými přáteli nalevo či napravo. Ale ať už před nás Bůh připraví jakoukoli výzvu, dejme do toho 100 %. Zároveň však nežijme celý život z úspěchu jedné „rozplavby“, je potřeba neustále růst. Každou další však absolvujme tak, jako by měla být naše poslední. Erik také po svém návratu usilovně trénoval a za nějaký čas byl schopný onu stometrovou trať zdolat za solidních 57 vteřin. Do Atén v roce 2004 se však kvůli neudělenému vízu již nedostal. Tak nečekejme na lepší podmínky a jděme do každého dne, který je před námi, naplno!

Tabita 3/2022