Jakub Limr

Chutná vám lepidlo na poštovní známce? Posíláte před Vánocemi ještě klasické pohledy a dopisy, nebo už jen e-maily a SMSky? Chtěl bych přinést vánoční pohled – bez ladovské zimy, bez štěňátek v santovské čepici. Skutečný vánoční pohled. Je na něm mladičká Marie, před kterou se objevil anděl Gabriel, aby jí oznámil, že skrze její život se naplní dávné proroctví: Panna (teenagerka) bude těhotná a porodí chlapečka a my poznáme, že Bůh je s námi, a ne proti nám.

Aby si snad Marie nemyslela, že se jí jenom něco zdá, upozorní Gabriel na jiný zázrak, který už probíhá, a je možné si jej ověřit na vlastní oči. Podívej, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci (Bible, Lukášovo evangelium 1,36).  

Marie prožívá něco nového. Nečekaného. Nejspíš… děsivého. Komu se může svěřit? Spolužačce ze třídy? Teď budu nějakou dobu chybět. Doma rodičům? Navštívil mě anděl; budeš děda, tati. Gabriel přihrává Marii spojence: „Hele, Alžběta je taky těhotná. Taky je to nestandardní. Prochází něčím podobným.“

V těch dnech Marie vstala a vydala se spěšně na cestu do hor do města Judova. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu (Bible, Lukášovo evangelium1,39-40).

Tak rád bych Marii viděl do hlavy. Jela si pro povzbuzení? Potřebovala přeci podporu. Nebo ji napadlo, že pomůže stařičké Alžbětě a půjde ji povzbudit? A možná prožívala obojí. Jisté je, že obojí – povzbuzení přijmout i povzbuzení darovat – vyžaduje opustit komfortní zónu. Člověk musí něco překonat. Třeba strach, ostych nebo nějakou vzdálenost.

I stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, poskočilo dítě v jejím lůně; a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala silným hlasem: „Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! Jak se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána? Neboť hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, poskočilo radostí dítě v mém lůně. A blahoslavená, která uvěřila, neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána.“ A Marie řekla: „Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci.“ (Bible, Lukášovo evangelium, Lukáš 1,40-47; ČSP)

Adventní příběh mě fascinuje mimo jiné proto, že na těchto dvou ženách vidím, jak je úžasné, když se obdarováváme napříč generacemi. Starší generace často věří lži „Nemám co dát.“ A té mladší bývá trapné těm starším o něco si říct. Dvě těhotné ženy tyto stereotypy nádherným způsobem boří.

Alžběta zná Boha už roky, ale co se týče mateřství a těhotenství, má před Marií jen šest měsíců náskok. Nemá z toho mindrák, nevyčítá si to, neptá se, jestli má co dát. Nehrne se do toho z lidské síly. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým. Je napojená na Boží zdroj! Z něj nabírá a nabízí Marii tři věci.

Ujištění: Jsi požehnaná a plod tvého lůna je požehnaný (v. 42). S vysokou pravděpodobností byla Marie v domovské vsi vnímaná jako holka lehkých mravů, která skončila s nemanželským dítětem. Co všechno si asi musela na svoji adresu vyslechnout?! Alžběta v ní naopak slovy ujištění pečetí Boží identitu. Jaké pochybnosti potřebují mladí ve tvém okolí rozbít? V čem je můžeš podpořit, ujistit a povzbudit? Marie si vzala Alžbětina slova k srdci. Ve 48. verši vyznává: „Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení.“ To zní dost odvážně, někdo by řekl až nepokorně. Strach, že mladší generace zpyšní, když ji starší budou povzbuzovat, brzdí požehnání. Marie díky Alžbětě uvěřila, kdo je v Bohu a k čemu ji Bůh volá. To je skvělé, ne?!

Otevřené dveře: Jak se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána? (v. 43). Alžběta přistupuje k Marii s postojem „Jsem tu pro tebe“. Chtěla, aby se Marie od první chvíle cítila jako doma. Také v tom slyšíme vděčnost za tenhle speciální vztah. „Marie, mohla sis vybrat kohokoli jiného, ale tys přišla za mnou, aby ses podělila o tu úžasnou zprávu. Děkuju!“ Marie se nakonec zdržela tři měsíce. Mohla. Nenarazila na Alžbětinu zaneprázdněnost. Alžběta si na ni udělala čas.

Vedení v oddanosti a důvěře: Blahoslavená, která uvěřila, neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána. (v. 45) Nejedna rodina by dneska Marii poslala na potrat, aby si zachovala tvář. Jen aby se holka nepřipravila o šťastnou budoucnost. Jak často se děje, že mladší generace potratí to, co se skrze ni má narodit, protože skočí po laciném, instantním štěstí. Blahoslavená znamená šťastná. „Marie, skutečně šťastná budeš jen tehdy, pokud budeš důvěřovat Bohu. Opravdové štěstí najdeš – navzdory těžkostem – uprostřed Božího plánu.“ Je tak důležité a potřebné, když to někdo z mladých chce vzdát, je mu ouvej, má pocit, že to nedá, když někdo starší jeho víru povzbudí. Skrze takové lidi Bůh posílá svoje povzbuzení: To, co děláš, má cenu. Bůh ti něco dal, něco ti řekl a postará se, aby se to splnilo!

Alžbětě se to povedlo. Marie se doslova rozezpívá: Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci (v. 47). S Alžbětinou pomocí v ní roste důvěra v Boží dobrotu i Boží plán. 

Co se nechat o letošních Vánocích od Boha překvapit? Třeba tím, že si dovolíte skrze druhé do života něco zásadního přijmout. Anebo tím, že něco zásadního skrze svůj život darujete.

Tabita 12/2023