Luba Šťastná

Studený vítr honí déšť, který buší do oken a stéká po nich. Venku není ani světlo, ani tma, je takové to zamlžené šero. Není ani barevný podzim, ani stříbrná zima. Je ocelově šedé nevlídno. Prostě je počasí je… Vzpomněla jsem si na slova jednoho starého kazatele. Vždy, když jsme říkali, že počasí je hrozné, nechutné, příšerné nebo prostě špatné, nás opravoval: „Počasí není špatné, Bůh nedává špatné věci. Počasí je jen jiné, než jsme si představovali.“ Hm, tak dnes je tedy počasí hodně jiné.

Jiné, než jsme si představovali.

Myslím na článek v tomto čísle o Marii a Anně. A na vánoční příběh. Co si asi mladá Marie představovala? Pravděpodobně se těšila na svatbu s Josefem. Jak bude mít krásné šaty, všichni okolo se budou radovat, tančit a zpívat a nebudou je v tu chvíli tížit žádné starosti. Jenže Bůh chtěl, aby to bylo jinak, protože ji vyvolil pro něco jiného. Nebo její představa o tom, jak se její dítě narodí. Asi se v jejích představách neobjevoval chlév a odloučenost od rodiny. A co představa, jak se bude starat o miminko? Sotva byl v jejích představách útěk do Egypta. Žádné babičky či kamarádky, které by malého chvíli pohlídaly, žádní příbuzní přicházející s dárky. Bylo to jiné. Dnes víme, že dobré.

Často jsou věci jiné, než si představujeme.

Před námi jsou svátky. Chvíle mnoha radostí, ale i mnoha zklamání. Něco jsme si představovali a ono je to jinak. Chtěli jsme někoho potěšit dárkem a nějak to nedopadlo, čekali jsme, že za námi přijde přítel, a nepřišel, přáli jsme si dostat konkrétní dárek a manžel to nepochopil, těšili jsme se na vánoční koncert a máme rýmu, přišla rodina na oběd a vypnuli proud…

Pro mě je vždy nejdůležitější setkání rodiny. Vytvořili jsme si rodinnou tradici, že se 26. 12. sejdeme všichni u nás doma. Já napeču, navařím a těším se na chvíle, kdy v hemžení vnoučat vezme za své můj předvánoční úklid. Všude je mumraj a já jsem šťastná. Před dvěma lety nám do toho zasáhl covid. Nic nám sice nebylo, ale pozitivní test velel odvolat návštěvy. Seděli jsme s manželem doma, dojídali bramborový salát a mně bylo smutno. Měla jsem tak krásné představy. Po svátcích, když jsme se v lednu nakonec sešli, bylo vše možná ještě lepší. Děti byly odpočaté od zážitků z domova a mohly víc vnímat zážitky nové. Vše bylo víc v pohodě. Cukroví vydrželo, díky mrazáku nic nepřišlo vniveč. Takže vlastně svátky nebyly špatné, byly jen jiné.

Pocit zklamání nemusí přicházet jen o svátcích. Tolikrát nás něco zklamalo. Ano, jsou opravdová zklamání, ale někdy to může být i jinak.

Máš pocit, že tě zklamal někdo blízký? Ale třeba tě zklamaly jen tvé představy o tom, jaký by měl být, co a jak by měl dělat.

Máš pocit, že jsi zklamal sám? Nebyly to ale jen představy o tom, co bys měl dokázat či zvládnout?

Máš pocit, že tě zklamal Bůh? Nezklamaly tě jen tvé představy o tom, co, jak a kdy by měl dělat?

Přeji vám do dalších, nejen svátečních dní, co nejméně zklamání.

Ale pokud přijdou chvíle, které budou špatné, zkuste se zamyslet nad tím, jestli nejsou jen jiné.

Tabita 12/23