Janka Nogová
„Hledal jsem mezi nimi někoho, kdo by opravil hradbu a postavil se přede mě do trhliny.“ (Ez 22,30)
Přivádíme na svět děti, které jsou pro nás darem od Boha. Sledujeme je, jak rostou, jejich první úsměvy, krůčky, slova, jsme jejich průvodci na cestě hledání i objevování… Ale jsme taky svědky jejich prvních pádů, zklamání, proher, smutku a bolesti… Jak moc bychom si přály to „odžít“ za ně, s naší sílou, zkušenostmi a nadhledem. Ale takhle to nefunguje. I ony si musí projít svou cestu, vylézt na své hory a sejít do svých údolí, aby vyrostly a nabraly sílu, zmoudřely a naučily se, co je v životě důležité. Ale nesmíme je v tom nechat samotné.
A právě z tohoto poznání se zrodila služba Maminek, které zacelují trhliny. Služba modliteb za skoro dospělé a dospělé děti, které jsou většinou už mimo dosah našeho přímého působení, nicméně možná právě proto více než kdy dříve potřebují naše přímluvné modlitby. Scházíme se v malé skupince, abychom sdílely své starosti a radosti, ale především proto, abychom nesly na modlitbách před našeho Boha to nejcennější, co nám Bůh svěřil – své děti. Jejich životy jsou někdy – jak to jednou krásně řekla jedna z nás – jako vody, které se vylily z břehů, tečou chaoticky a přes místa, kde je často nečeká nic dobrého. Ale přesto můžeme svými modlitbami spřádat provázky, po kterých může od našeho Boha plynout do životů našich dětí jeho přízeň, požehnání, milost a moudrost. A dříve nebo později si řeky jejich života zase najdou své koryto, poplynou ve shodě s Boží vůlí a stanou se pramenem živé vody pro všechny, kdo se ocitnou v jejich blízkosti.
Buďme maminkami víry, které zacelují trhliny, vášnivě bojují za své děti a spojují se v modlitbě, aby jim pomáhaly vybojovat ta nejdůležitější vítězství v jejich životě. Nesuďme je a nedovolme, abychom negativními slovy srážely své syny a dcery, naopak prosme Otce, aby nám ukázal, jak je vidí on, a vyznávejme nad nimi Boží vizi, protože naše slova mají velkou moc a mohou přinést průlom do životů těch, kteří se narodili, protože Bůh si to tak přál.
Tabita 4/2021