Janka Nogová
Marek 11,24 (Bible21)
Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.
Vědět, co máme dělat, a dělat to v našich životech často odděluje obrovská propast. Znáte to, že? Duch je hotový, ale tělo vehementně protestuje, mysl hledá důvody, proč ne teď, argumentuje, proč ne tak, přichází únava, shon, stres… A najednou je příhodný čas pryč a nám zůstává jen trpká příchuť z toho, že jsme neudělali, co jsme měli.
Ve všem, co je v souladu s Boží vůlí, budeme zažívat protivenství, protože její naplňování přímo ohrožuje satanovo panování na této zemi. Není možné nevidět, jak se situace ve světě stále zhoršuje, lidé jsou ochromováni strachem, jejich srdce jsou plná beznaděje, namlouvají si, že život nemá cenu, anebo je to naopak pohání k tomu, aby více pracovali, více vydělávali, zajistili se do budoucna – a co je asi nejhorší, aby se uzavřeli do svých malých světů v marné naději, že si uchovají alespoň poslední zbytky pohody a klidu.
Ani naše děti nejsou vůči těmto věcem imunní, právě naopak – mnohé z nich ještě nemají vybudované tak silné základy v Bohu, aby dokázaly těmto tlakům vzdorovat. Propadají se do cynizmu, věří falešným doktrínám, chovají se lhostejně, nechávají se ovládat starostmi o budoucnost, anebo naopak žijí tak, jako by žádná budoucnost ani nebyla. Anebo možná usilují o bohatství a úspěch, platí za to vysokou cenu a pak marně bojují se stresem a únavou…
A co my, maminky? Jak je vidíme my? Jak jsem to právě popsala, anebo dokážeme vidět dál, za hranice toho, jaké jsou naše děti nyní? V poslední době na našich setkáních maminek silně prožíváme několik věcí;
- Vidíme, jakou sílu mají negativní myšlenky a slova. Tím, že mluvíme o tom, co je v životě našich dětí špatné, v čem se jim nedaří, v čem selhávají, se soustředíme na negativní věci a – jak to řekla jedna z nás – svým způsobem „oslavujeme“ jejich selhání a to, co je v jejich životě zlé. Ale tak to přece nesmí být. Jediný, komu patří sláva, je náš Bůh a jeho skutky.
- Vnímáme, jak je důležité mluvit o svých dětech s přesvědčením, že špatné věci, které nyní možná dočasně prožívají, nemají vládu nad jejich životem. A nejenom o nich, ale i s nimi, aby věděly, že i když někdy nesouhlasíme s tím, co dělají, jsou pro nás dary od Boha a věříme, že Bůh má pro ně velkou budoucnost. Nezáleží na tom, jakým temným údolím nyní možná procházejí, naopak je důležité v nich vidět potenciál, který do nich Bůh vložil.
- Prožíváme obrovskou vděčnost za to, že se jako ženy můžeme scházet a pomáhat jedna druhé nést břemena v jednotě ducha. Mít „portfolio“ sester a přítelkyň, které bojují po mém boku a které jsou vždy „online“, je nesmírný dar; vzájemně si můžeme dát to, co té druhé v daném okamžiku chybí, přinést slovo povzbuzení, nový pohled na staré věci, naději a moudrost.
- Je tu ještě jedna věc, kterou hodně silně prožíváme: snahu tohoto světa, aby nás zaměstnal natolik, že nám na modlitbu a scházení nějak nevybyde čas. Únava, starosti, povinnosti, u kterých máme pocit, že nesnesou odklad, anebo důvod ze všech nejprostší, že se nám nechce, to vše jsou věci, které stojí v cestě naplnění Božích záměrů pro náš život. Kdysi dávno, když jsme se s kamarádkou domlouvaly, že začneme chodit pravidelně běhat, jsme narazily na podobný problém. A ona tehdy řekla: „Pokud jediný důvod, proč nejdu, je to, že se mi nechce, tak to není žádný důvod.“ Řídím se tímto slovem v mnoha oblastech svého života a je to super. Protože kdybychom měli promeškat naplnění Boží vůle jen proto, že se nám do něčeho nechce, připravili bychom sebe i ostatní o dobré věci, které pro nás Bůh nachystal.
Tabita 3/2022