Láska a úcta

Když nebudu moci říci nic uctivého, neřeknu raději nic.

Muž si manželčinu nelibost či nespokojenost často vykládá jako neúctu nebo dokonce pohrdání.

Plně svého manžela milovat znamená dávat mu najevo úctu tak, aby sdělení lásky mohl porozumět.

Čtyřiasedmdesát procent mužů uvedlo, že by raději žili
s manželkou, která by si jich vážila, ale nemilovala by je, než s manželkou, která by je milovala, ale nevážila by si jich.

Když se žena pouští do svého manžela s opakovanými výtkami a hubováním, je to zaručený způsob, jak mu pořádně lézt na nervy.

Pro muže je láska jako jídlo a úcta jako voda.

Když jako manželka začnete chápat, jak je pro vašeho muže důležitá práce, uděláte obrovský krok k tomu, abyste mu mohla dávat najevo úctu a čest. Už od vás manžel někdy slyšel: „Díky, že chodíš do práce?“

Poslouchejte jeho vyprávění o práci se stejnou pozorností, jakou očekáváte od něho, když mu sdělujete, co se děje doma.

Problémem mnoha žen dnes je to, že chtějí, aby se s nimi jednalo jako
s princeznou, ale v hloubi duše odmítají jednat se svým manželem jako s králem.

Ona řekne: „Nemám co na sebe.“ (Myslí tím, že nemá nic nového.)

Žena, která si myslí, že musí mít na všechno odpověď a myslet i za svého manžela, je jako Eva, která rovněž dospěla k závěru, co je pro ni a jejího manžela nejlepší, a přesvědčila ho, aby následoval jejího příkladu.

Je třeba, abychom se jako zralí muži chopili vedení
a vyložili karty na stůl. Musíme přiznat své pocity – potřebujeme cítit, že si nás druzí váží.

Pánové, je pravda, že jste byli stvořeni tak, aby se vám pohrdání nelíbilo, ale jste povoláni k tomu, abyste snesli nějakou tu ránu.

Muži se bojí, že budou znevažováni.

U manžela s dobrou vůlí tiché a uctivé chování jeho ženy působí jako magnet.

Většina manželek má v podstatě dobrou vůli. Pouze se chovají kriticky, svárlivě a neuctivě, protože takto volají po lásce.

Stejně jako církev vkládá svá břemena na Krista, i žena chce vkládat svá břemena na manžela. Když u vás hledá porozumění, je to kompliment. A potřeba ženy cítit vaše porozumění je neukojitelná.

Vaše žena si je jista vaší věrností, když o ní před druhými mluvíte s uznáním; zajímáte se o věci, které jsou pro ni důležité; ji vlídně a s nadšením povzbuzujete a chválíte; neopravujete ji před dětmi a dodržujete sliby.

Manželka potřebuje vaši plnou pozornost, místo abyste na ni jen něco zavrčel, zatímco se díváte na televizi, čtete si noviny nebo píšete email.

On řekne: „Nemám co na sebe.“
(Myslí tím, že nemá nic čistého.)

V typickém manželství tíhne žena ke „kontaktu“, zatímco muž směřuje spíše k „nezávislosti“.

Snadněji vidíme, co nám dělá ten druhý, než to,
co děláme my jemu.

Nic není snazšího než odsoudit a není nic těžšího než odpustit, ale nic nemůže přinést větší požehnání.

Na míře viny v manželském konfliktu nezáleží. Jako vždy jde především o lásku a úctu.

Cokoli udělám pro svého manželského partnera, dělám také Kristu.

Důvěra a poslušnost Božímu slovu z lásky a úcty k Bohu z nás nikdy pokrytce neudělají! Když ráno zazvoní budík, vstaneme, i když se nám vstávat nechce. Když uděláme něco, do čeho se nám nechce, je to od nás pokrytecké? Ne, je to známkou toho, že jsme zodpovědní lidé. Uctivé chování, když „úctu nebo lásku necítíme“, svědčí o zralosti, nikoli o pokrytectví.
Nehledě na to, jak mě můj partner deprimuje nebo popuzuje, za své reakce nesu zodpovědnost já. Co je uvnitř, vyjde jednou najevo.

Mohu cítit bolest a zklamání, ale nenávist je moje
rozhodnutí.

Když létají jiskry a manželé jsou spolu v konfliktu, vážném
či drobnějším, samozřejmě to znamená riziko. Situace se může ubírat jedním ze dvou směrů. Jiskry mohou roznítit zvládnutelný oheň, který prohřeje dům a přinese teplo
a pohodlí, nebo mohou způsobit požár, který celý dům spálí.

Klíčem k úspěšnému vztahu je toto: to, co chcete, dostanete tak, že druhému dáte to, co chce on.