Recenze připravila Hana Pinknerová

 Přinášíme několik tipů na knihy, které vám mohou pomoci zejména v době, kdy někdo z vašich blízkých prožívá poslední etapu svého života.

Mami, kdy už konečně umřeš?

Martina Rosenberg, Portál 2016

 Snad existuje málo zoufalejších knih, než je tato. Příběh Martiny, která se s celou rodinou přestěhuje do domu svých starých rodičů, aby je dochovala, se možná podobá stovkám podobných příběhů. Rodiče, které milovala a obdivovala, se s věkem, zdravotními problémy a narůstající demencí proměňují v úplně jiné osobnosti. Péče o ně zaměstnává postupně celý štáb lidí.

Soukromí je narušováno zástupy ošetřovatelek, rehabilitačních pracovnic, lékařů a úředníků z různých sociálních zařízení. Emocionální vyčerpanost spolu s fyzickým přepětím Martinu ničí. V zoufalství podniká různé kroky, ale v ničem nenalézá pokoj. Maminka už jen leží a nikoho nepoznává. Není schopna se sama opatřit, vyžaduje stálou péči. Tatínek také fyzicky chátrá a depresivně žárlí na to, kolik je mamince poskytováno pozornosti. Po celý život to byl on, kolem nějž se maminka točila a pečovala o každou jeho potřebu. Martina se nedokáže vnitřně srovnat se změnami, jež se s oběma rodiči odehrály. Cítí, že starost o fyzické potřeby vyřeší vždy jen malou část problému, ale sama nemá řešení. Bez duchovního zázemí je konečnost života ještě tragičtější a smutnější, protože nelze nalézt žádnou naději. Služba umírající mamince a v depresích se utápějícímu otci je k neunesení i přes všechny vymoženosti zdravotnické a pečovatelské služby. Když ve svých myšlenkách dojde k té šokující větě, zalekne se. Mami, kdy už konečně umřeš? Smí si to dcera vůbec pomyslet?

Paradoxně shledávám v této titulní větě největší útěchu pro všechny, kdo stojí před stejným úkolem. Každý může mít slabou chvilku, každý může prožívat, že péče o umírajícího je nad jeho síly. Všichni jsme omezení ve svých schopnostech snášet stres, bolest a žal. Přesto všechno kniha východisko nedává. Jedinou nadějí pro budoucnost je pokoj od fyzického trápení pro maminku a konec námahy spojené s péčí o ni. Domnívám se, že bez duchovního pozadí, víry v něco přesahujícího a životu smysl dávajícího, není kde vzít optimismus a naději.

Pečovatel: Příběh jednoho syna

T. Brown, Návrat domů 2017

Autor Příběhu jednoho syna také sepsal své vzpomínky na poslední měsíce života svého tatínka, během nichž o něj pečoval. Jeho vyprávění je protkáno nadějí v osobní Boží jednání. Často po popisu nějaké události následuje odkaz na biblický verš, z nějž autor při řešení čerpal ať již moudrost nebo posilu. Jako červená nitka podrobným vyprávěním o zhoršujícím se zdravotním stavu, opatřeních konaných pro usnadnění života a loučením se s pozemskými přáteli a rodinou se vine naděje o budoucnosti po smrti. Je světlá a radostná.

Jako pohádka příběh působí v těch místech, kde není problém s penězi, bydlením, prostorem. Autor může opustit svou manželku s malými dětmi a pečovat o otce na jiném kontinentu bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat. Pro toho, kdo prožil něco podobného v českých poměrech, zní příběh neskutečně. Řešení problému, do které ze tří možných místností ve velkém domě bude umístěno zdravotní lůžko, se jeví tomu, kdo vůbec lůžko sehnal a neví, jak ho do dva plus jedna kamkoli nacpat, jako jiná realita.

Když je domov na dohled 

Billy Graham, CREATIVPRESS 2014

Slavný evangelista píše ve věku 95 let svou nejspíš poslední knihu. Co podstatného v ní chce sdělit? Jednoznačně předává naději v Boží milosrdenství, zdůrazňuje nutnost obrácení a povzbuzuje k odvaze věřit, že poslední léta života mohou být překvapujícím životním obdobím. Billy Graham je motivujícím svědectvím o tom, jak navzdory chátrajícímu tělu lze uvnitř nezestárnout, ale dozrát.