Jak dětem přiblížit výtvarné umění

Barbora Jeřábková

Umělecká tvorba vždy byla nedílnou součástí lidské společnosti. Odrážela její myšlenky a její reakce na různé události v průběhu historie. Nejinak je tomu i dnes. Podobně jako literatura nebo hudba i výtvarné umění nám poví mnoho o tom, jakým způsobem lidé uvažovali, což bývá nesmírně zajímavé. Současně nás ale umělecká tvorba podněcuje k našemu vlastnímu uvažování a konfrontuje nás se sebou samými. V dnešní době již příliš výtvarné umění číst neumíme. Je to důsledek nešťastného pojetí i postavení estetické výchovy ve školách. A samozřejmě vývoj moderního umění, ve kterém v současnosti tak výrazně figuruje konceptuální tvorba[1], nám jeho interpretaci vůbec neusnadňuje. Jak tedy uchopit výtvarné umění, zvláště tehdy, chceme-li je přiblížit dětem?

Dekorace nebo myšlenka?

Naše nazírání na výtvarná díla bývá často velmi zjednodušeno. Paní učitelky ve školách (samozřejmě je mnoho výjimek) po nás často požadovaly, aby obrázek byl podle nějaké předlohy, pokud možno co nejpřesněji dle reality. Ty pěkné obrázky byly vystaveny na nástěnku a oceněny jedničkou. Hodnotila se spíše řemeslná složka než expresivní a kreativní. Proto jsme naučeni hodnotit umění z tohoto úhlu pohledu. Ve chvíli, kdy se nám zdá obraz velmi jednoduchý, odsoudíme jej s větou „to bych zvládl taky”. Když není esteticky příjemný – tedy krásný – taktéž nepovažujeme dílo za povedené. Mnohdy taková díla prostě přejdeme s tím, že tomu nerozumíme. V dnešní době máme ale velmi dobrý přístup k informacím. Můžeme si zjistit, za jakých okolností bylo dílo vytvořeno. A mnohdy pak pochopíme, o co vlastně šlo, a že zdaleka nejde jen o vizuální záležitost. Moderní umění je možná někdy spíše filozofickou otázkou. Od té doby, co se objevila fotografie, zmizela potřeba kopírovat realitu a vznikl širší prostor pro vyjadřování myšlenek a pocitů.

Děti a galerie

V dnešní době má mnoho galerií doprovodné vzdělávací programy jak ve speciálních prostorách pro děti, tak i přímo v expozici. Dále pro děti bývají k dispozici výtvarné dílny. Tyto aktivity mají návaznost na aktuální výstavu, takže si zde děti vyzkouší např. použít danou techniku, rozvést myšlenku nebo různě experimentovat, a to buď pod vedením galerijního pedagoga, či samostatně. Některé galerie mají program rozdělený pro děti velmi malé, předškolní i školní a dospívající. Výjimkou nejsou ani programy pro rodiny. Pokud se s dítětem někdy nějakého doprovodného programu zúčastníte, můžete pochytit užitečné tipy a nápady, jak příště se svým dítětem o umění mluvit i jinde.

Výborné jsou výstavy interaktivní, tedy takové, kde se počítá s tím, že s díly bude návštěvník manipulovat. V tomto vynikaly výstavy umělce Petra Nikla, který se zaměřoval právě na děti, i když dospělí si to užili zrovna tak.

Jak hovořit o díle

Pokud půjdeme s dětmi do galerie a ony uvidí například nějaký abstraktní obraz, můžeme je vyzvat k tomu, aby zkusily vymyslet, co na obraze je, co jim to připomíná. Co si malíř při jeho malbě myslel, jak se cítil. Kolik barvy musel asi spotřebovat. Jak dlouho to asi mohl dělat. Mohou zkusit mluvit o tom, jak se při pohledu na obraz cítí ony samy. Jestli by je bavilo jej také tvořit… Nejlepší bude, když budete s dětmi hledat tyto odpovědi společně. Aby jen neplnily nějaký vámi zadaný úkol. Vy sami můžete svými otázkami a nápady podněcovat děti k tomu, aby se ve svém uvažování vydávaly dalšími směry.

Co je důležité, je neomezit se pouze na hodnocení díla, a už vůbec ne jen stylem líbí se mi/nelíbí se mi. Samozřejmě že je v pořádku říci, jestli se nám něco líbí nebo ne, ale nemělo by jít o to jediné, co si z díla odneseme, jelikož k tomu primárně nebývá určeno.

Pokud si zjistíme něco o technologii a okolnostech vzniku díla, může to významně proměnit náš konečný dojem. Je zajímavé dílo nejdříve zkusit číst bez těchto informací a pak si srovnat své názory před a po jejich dohledání. V dětech takový postup probudí velkou zvědavost. Dále samozřejmě můžeme děti seznamovat s tím, jak to například tehdy bylo s těmi olejovými barvami, že si je nemohli koupit v obchodě jako my dnes, že byly jedovaté atp.

Využívejte výtvarných děl k tomu, abyste děti inspirovali v jejich vlastním tvoření a ujišťovali je o tom, že jejich osobní zpracování a pojetí je zcela v pořádku. Děti jsou někdy úzkostné a nespokojené se svou tvorbou, protože to není zcela dle skutečnosti. Ale třeba na kubistickém portrétu jim můžete ukázat, že o tom to právě vůbec nemusí být. Právě ona kreativita a schopnost vyjádřit se pomocí malby či kresby je pro děti mnohem důležitější, než aby dokonale zvládly proporce a perspektivu.

Pokud si připadáte nedostatečně kompetentní k hovorům o umění, vězte, že nejde jen o to předávat nějaké informace. Mnohem hodnotnější je právě toto společné zkoumání a vymýšlení někdy možná i docela legračních nápadů. Je však samozřejmé, že proniknutí do skutečného příběhu díla nám dá taktéž mnoho. Jestliže byste chtěli více porozumět modernímu umění, které bývá skutečně velkým oříškem, nemohu nedoporučit velmi čtivě a srozumitelně napsanou knihu Na co se to vlastně díváme od Willa Gompertze. Dále spoustu informací najdete i na internetu.[2]

K čemu je to vlastně dobré?

Děti vždy překvapí svými myšlenkami a byla by škoda je podceňovat. V rámci takových úvah nad obrazy není nic špatně. I negativní názor se počítá. Ve výsledku vlastně vůbec nezáleží na tom, jestli se děti skutečně strefí do původního významu. Však mnozí umělci záměrně neprozrazují svá východiska, aby nechali své dílo působit na každého diváka individuálně. Takto ke svým malbám přistupuji i já sama. A právě na jedné výstavě nějaké dítě kdysi o jednom z mých obrazů prohlásilo, že je na něm vůně z palačinek! Důležité je to, že děti rozvíjejí své uvažování zas zcela novým způsobem. Dnes velmi potřebují rozvíjet abstraktní a kritické myšlení, svou kreativitu. A ve školách k tomu nemají dostatečnou příležitost. Je to mnohem důležitější než memorování faktů. Nicméně i při osvojování informací si pak budou umět více dávat věci do souvislostí a přemýšlet o nich do hloubky. To je již samozřejmě otázka celkového nastavení ve výchově a vzdělávání, ale věřím, že každý čas takto strávený s dětmi jim dá opravdu mnoho.

[1] Konceptuální umění považuje za stěžejní myšlenku. Jeho hodnota nespočívá v uměleckém a materiálním provedení, ale v tom, že je nositelem myšlenky. Umělecké dílo pak často funguje na diváka jako podnět k zamyšlení se nad něčím, vyvolává v něm nějaký pocit nebo myšlenkové asociace, na něco jej upozorňuje apod.

[2] Pro ty z vás, kteří ovládáte anglický jazyk, bych chtěla vřele doporučit YouTube kanál Smarthistory. art, history, conversation. Zde se dozvíte nesmírně zajímavé informace o uměleckých dílech všeho druhu ze všech období. Výborný je též kanál Artrageous with Nate, který je koncipovaný pro mládež, a lze zde nalézt i inspiraci pro nějaké vlastní tvoření.