… Myslela jsem, že mě má rád, ale dal mi na výběr: buď dítě, nebo on.
Nevím, co mám dělat. Byt patří příteli a nevím, kam bych šla… Jana
Nesoudíme. Pomáháme je projekt Hnutí Pro život ČR zaměřený na pomoc
maminkám, které čekají nečekaně dítě a okolí je nutí k podstoupení potratu, aby
se mohly rozhodovat skutečně svobodně.
Odborná pomoc je realizována prostřednictvím Linky pomoci. Ta v roce 2017
poskytla bezplatně pomoc 367 ženám. Prokazatelně pod tlakem bylo 47 %
těhotných žen. Více než 22 % žen vyhledalo pomoc po potratu, k němuž byly
donuceny partnerem, zastrašováním v rodině či obavami z budoucnosti. Téměř
10 % případů představovalo otevřené násilí. Průměrná doba terapie
postabortivního syndromu je 10 měsíců.
Bezplatná nabídka Linky pomoci zahrnuje odborné poradenství, konkrétní
profesionální, hmotnou i lidskou pomoc při běžných úzkostech z nečekaného
těhotenství, psychologickou pomoc a sociální poradenství.
Projekt Hnutí Pro život ČR na pomoc ženám Nesoudíme. Pomáháme v současné
době zaštítilo 88 měst a obcí včetně Magistrátu hl. m. Prahy. K podpoře se
připojilo také 71 českých osobností z řad umělců, novinářů, vědců, lékařů, např. Martin Dejdar, Daniela Drtinová, prof. Max Kašparů, Naďa Urbánková,
Veronika Žilková, prof. Tomáš Tláskal nebo Doc. MUDr. Zdeněk Novotný.
Jejich slova podpory najdete na této adrese: https://hnutiprozivot.cz/nesoudime-pomahame/2585-podpora-osobnosti-projektu-nesoudime-pomahame
Projekt Nesoudíme. Pomáháme podporuje i 131 zdravotnických a dalších institucí. Na mnoha gynekologiích a v areálech nemocnic a poliklinik jsou díky pochopení
zdravotnického personálu k dispozici letáčky a někde i informační stojany. Česká
gynekologická a porodnická společnost vzala projekt Nesoudíme. Pomáháme na
vědomí.
Stránky projektu: www.nesoudimepomahame.cz
Bezplatná Linka pomoci: 800 108 000
Vedoucí projektu: Jaroslava Trajerová, tel. 607jaroslava.trajerova@hnutiprozivot.cz
Příklady anonymizované kazuistiky Linky pomoci:
„…Jsem těhotná a přítel mi nejdřív řekl, že to zvládneme, pak najednou prudce otočil a posílá mě na potrat. Řekl mi, že se mám rozmyslet, nevím, co dělat. Nedokážu žít s pocitem, že bych to dítěti udělala a žila dál…“
„… Nečekaně jsem otěhotněla. Jsem v sedmém týdnu a manžel mi řekl, že půjdu na potrat, a když nepůjdu, tak že od nás odejde a opustí nás. Už jsem si vyřídila všechny papíry na interrupci, ale už jsem to dvakrát zrušila. Já to prostě psychicky nezvládnu jít na potrat. Bojím se mu říct, že nechci na potrat, že opravdu hned odejde a já to psychicky nezvládnu…“
„… Jsem pod hrozným tlakem a nevím, jak se mám rozhodnout. Rozešla jsem se s přítelem a týden poté jsem zjistila, že jsem těhotná. K příteli už se vrátit nemůžu. Nejde to. Nicméně teď mě nutí k potratu. Nebo si to přeje a já nevím jak dál…“
Linku pomoci kontaktovala devatenáctiletá slečna, která zjistila, že je těhotná. Dívka hovořila velmi rychle, zřejmě se cítila pod tlakem. Už je to delší doba, co jí vynechala menstruace, a proto si dnes udělala test. Vyšel pozitivně. Říká, že je úplně „zblblá“, neví, co má dělat. Mluví o tom, že je to „průser“, že to všechno „podělala“. Rekapituluji všechno, co jsem slyšela, pracuji s jejím hlasem, podporuji dívku v tom, že je normální cítit se takto. Dívka pláče a vzlyká, za své slzy se omlouvá, ujišťuji ji, že tu může plakat. Je pro ni velmi úlevné cítit, že jí rozumím, že na ni nespěchám. Snažím se také dívku pochválit za to, že s tím nezůstává sama a hledá řešení.
Dívka se rozhovoří, přítel je o hodně starší, má svou rodinu. O těhotenství mu napsala sms. Odepsal, že je to na ní, ať se rozhodne, jak chce, s poznámkou, že je opravdu mladá. Dívka si také připadá mladá. Nastupuje teď do nové školy do 1. ročníku. Předtím školu přerušila. Říkala, že své rozhodování vidí jako 50:50 (potrat vs. narození dítěte). Podporuji dívku také v tom, aby vyjádřila své obavy, a následně s nimi pracujeme. Společně také hledáme, co by v tuto chvíli potřebovala, čili zjišťujeme zakázku.
Z rozhovoru bylo zřejmé, že je teď pro ni podstatné, jak zprávu oznámit rodičům. Dívka zjistila, že se nechce rozhodovat sama. O příteli ví, že svou manželku a syna neopustí. Bavily jsme se o tom, jak mohou rodiče reagovat na zprávu o těhotenství, ptala se mě na zkušenosti z poradny. Sama si ale nahlas vyslovuje názor, že již není úplně malá a už o mnoha věcech rozhoduje sama. Kladla jsem důraz na to, aby nemusela cítit strach a úzkost. Otevřeně jsme hovořily o tom, jak nejlépe zprávu rodičům sdělit. Dospěly jsme po delším hovoru k tomu, že by jí pomohlo, kdyby jí vyjádřili podporu. Domluvily jsme se, že si o tom spolu pohovoří a otevřeně si řeknou, jak se v nové situaci cítí. Dívka se také ptala na interrupci. Byla ráda, že s ní někdo otevřeně mluvil. Říkala, že možná znovu zavolá, kdyby nevěděla, jak dál. Končila hovor s úlevou.