Spisovatelka Hana Pinknerová je čtenářkám Tabity dobře známá. V mnohých číslech časopisu můžete najít její články.
Dnes vám chceme představit další z jejích aktivit: malý obchůdek. Již na fotografiích je vidět, že je to mimořádné místo. Hanka obchůdek povýšila na umělecké dílo. Protože vytvořit prostor, který na vás dýchá pokojem a z kterého čiší krása, je umění.
Hanko, naši čtenáři znají především tvé články, v dnešním čísle ale představujeme tvůj obchod. Spisovatelka a podnikatelka. Obě jsou to povolání, ke kterým asi není jednoduchá cesta. Zeptám se tě nejprve: Čím jsi chtěla být původně?
Myslím, že toho bylo tolik, že si to ani nepamatuju. Určitě jsem chtěla být zpěvačkou, učitelkou, herečkou, redaktorkou, prodavačkou v cukrárně a samozřejmě taky maminkou.
- Vystudovala jsi a pracovala jako učitelka. Jak ses dostala k psaní?
Učitelka češtiny má ke psaní blízko. Musím ovšem připomenout, že po ukončení pedagogické fakulty jsem nešla učit, ale dostala jsem místo jako redaktorka hudební revue Opus musicum. Pracovala jsem tedy jako hudební kritik. Učit jsem šla až po revoluci. Systematickému psaní, tak jak je čtenáři znají dnes, jsem se začala věnovat až na mateřské dovolené. Já jsem si ji protáhla na patnáct let, takže jsem měla i toho času na psaní dostatek. Začínala jsem scénáři k relacím Trans World Radia, které pak vždy po roce vycházely knižně.
- Co tě vedlo k tomu, otevřít si vlastní obchod?
Byla to životní nutnost. Obchod, v němž jsem byla zaměstnaná, se jeho majitel rozhodl zavřít. Nabídl mi jej k odkoupení. Strašně jsem se toho bála, neuměla jsem si představit, jak to sama zvládnu, ale můj muž mne podržel. S odstupem času vidím, že to byla správná volba.
- Co bylo pro tebe nejtěžší v době, kdy ses rozhodovala, že začneš podnikat?
Nejvíc jsem se bála účetnictví. Na administrativní věci nejsem dobrá. Jak někde vidím sloupce čísel, zatmívá se mi před očima. Ale ono to vždycky po chvíli přejde a nakonec všechno nějak spočítám.
- A nyní? Co je teď těžké? Co ti naopak dělá radost?
S čísly bojuju stále, ale nevzdávám se. Naopak nemůžu se nabažit vybírání knih. To je skutečné potěšení bádat v nabídkách knižních nakladatelství a vybírat krásné a hodnotné knihy. Specializuju se na duchovní literaturu, ale v poslední době se hodně věnuju dětské literatuře. Vychází obrovské množství titulů a pro zákazníky není snadné se v této nabídce zorientovat. Já nabízím jakýsi předvýběr. Vybírám knižní tituly, aby se zákazníci nemuseli brodit brakem. Jako bývalá učitelka češtiny miluju dětskou literaturu a moc mě těší nabízet kvalitní dětské knihy. Při výběru knih hledím spíše na trvalou kvalitu než na atraktivitu novosti. Dokážu poradit a navrhnout vhodný titul, pořád hodně čtu a mé pedagogické zkušenosti se také hodí. Kromě knih ve svém obchodě nabízím i dárkové předměty, šperky, různé drobnosti k potěšení. Jako parádnice vybírám a sháním zajímavou bižuterii a autorské šperky, které se hned tak neseženou. Obrazová galerie mi vznikla pod rukama tak nějak spontánně. Každý měsíc pořádám výstavu a kromě toho nabízím ke koupi výtvarná díla ve stálé expozici. S knihami se to dobře doplňuje. Raduju se, když se krásný předmět nebo kniha setká se svým majitelem. Vymýšlím prostor, do jakého bych sama ráda chodila. Nabízím pokojné místo k odpočinku a kochání se. Je možné se tu začíst, popřemýšlet si, zkoušet si náušnice nebo prohlížet obrazy.
- Ve svých článcích a knihách často mluvíš o hledání a nacházení radosti. Jak je to s tebou? Z čeho čerpáš sílu a kde nacházíš radost?
Potěšující věci jsou samy o sobě prima, ale opravdovou sílu, tu vnitřní, člověku beztak neposkytnou. Mohou ovšem zprostředkovat Boží dotyk. Bůh je zdroj síly a potěšení. A k jejich předávání si používá všelijakých způsobů. Může to být dobrý oběd, přátelské setkání, poklidná hladina vody, let ptáka, krásná hudba, voňavá květina, vydatný spánek, jízda na koloběžce …, však víte.
- Můžeš nám svůj krámek blíže představit? Jak bys ho popsala?
Tradiční malé knihkupectví se zaměřením na duchovní literaturu sídlí v domě Církve bratrské na Kounicově ulici 15 již od začátku devadesátých let. Jak čas šel, jeho tvář se neustále proměňovala. V rozlehlé vstupní prostoře s vysokým stropem přibylo patro, kde se dobře čte a sní. Místnosti do dvora, které sloužily postupně jako kancelář, knihařská dílna a jako sklad materiálu, se proměnily v galerie. Stále nabízíme knihy s duchovním zaměřením a křesťanskými hodnotami. Máme knihy odborné – teologické, ale i z oblasti poradenství. Samozřejmě nabízíme i beletrii a knihy pro děti. Snažíme se vybírat knihy, které jsou nadčasové, přinášející potěšení a povzbuzení. Nabízíme také nahrávky křesťanské hudby a filmy s myšlenkou.
Myslím, že na celkové atmosféře obchodu se nápadně projevilo, že ho převzala ženská ruka. Podařilo se navázat spolupráci s několika autorkami šperků. Každá z nich má svůj velmi osobitý rukopis a jejich výtvory nesou pečeť jejich osobností. Nabízíme šperky v různých cenových kategoriích a pro různě stylově zaměřené ženy. Od klasiky po modernu.
V galerii, která nese název Světlo, se vedle pravidelných výstav konají různé akce jako autorská čtení, pravidelná čtení pro děti nebo autogramiády.
- A ještě poslední otázka: Pokud čtenáři nezavítají do Brna, mohou si knihy objednat i na dálku?
Objednávky posílám, ale eshop nemám, to bych zatím nezvládla. Čtenáři se mohou obracet na tyto adresy:
Děkujeme za rozhovor a tobě i tvému krámku přejeme požehnaný čas.
Ptala se Luba Šťastná