Když se Dougal Robertson po dvanácti letech strávených na moři pustil s nadšením do rolnického života, sotva věděl, co ho čeká.
Naděje a představy se postupně hroutily, drceny nemilosrdnými koly ekonomiky.
Brzy si také uvědomil, že duševní obzor jeho tří dětí je značně omezený a těžko se v podmínkách farmy bude dále rozvíjet. Snadno proto podlehl bláznivému romantickému nápadu, který vznikl na jednom z mála společných rodinných večerů. Vydat se na cestu kolem světa! Protože hlava rodiny je bývalý námořník (s kvalifikací kapitána dálkové plavby), tak samozřejmě na lodi!
Rozhodování napomohla i krize, která v posledních letech zredukovala počet výrobců mléka na polovinu.
Do dvou let byla mléčná farma prodaná a zakoupená loď Lucette se začala rychle připravovat k vyplutí. Po osmnácti měsících plavby však tento netradiční rodinný výlet málem skončil tragedií. Lucette napadly dravé kosatky a poslaly ji během krátké chvíle ke dnu.
Počáteční překvapivě dobrá pohoda panovala mezi trosečníky zachráněnými na gumovém člunu jen do chvíle, kdy je po týdnu plavby na nouzovém plavidle jen těsně minula velká loď, aniž by si jich všimla. Především ztráta nečekané naděje, ale i stísněné podmínky, nedostatek pitné vody a v neposlední řadě pohled na neustále řídnoucí pletivo vzduchových komor záchranného člunu, byly pro rodinu Robertsonových velkou zatěžkávací zkouškou.
Kniha je napsána dle lodního deníku, takže nepostrádá autenticitu. Je přesto plná humoru a porozumění pro slabosti nejbližších. Autor si dokázal udržet velkou dávku nadhledu nad potížemi, které by druhé zlomily, a četba této knihy, i když se jedná místy o drsné drama, tak na duši spíše pohladí. Zvláště mě zaujala postava manželky a maminky Lyn. Jako zdravotní rehabilitační sestra dokázala s minimem materiálu, ale s velkou vnitřní silou, každý den čerpanou na modlitbách, udržet ostatní v relativně dobré duševní a fyzické kondici. Její pozice jediného věřícího člena posádky je z mého hlediska zajímavá. Čtenáři se díky tomu dostává možnost vidět řešení některých krizových momentů ze dvou rozdílných úhlů pohledu.
Když se Dougal ocitl na palubě japonské lodi, která je zachránila, těžce na něj dolehla skutečnost, že mu za války Japonci rozstříleli loď a mnoho kamarádů viděl jejich vinou umírat. Pro autora byl závěr anabáze tak zvláště užitečný a jak přiznává, nikdy by nedokázal Japoncům odpustit, kdyby neprožil takové martýrium. Ani prožité útrapy ho ale neodradily od další služby na moři, na kterém zůstal až do smrti.
Přežili jsme v Pacifiku je dílem literárního mistra. Dramatičnost, se kterou je dílo napsáno, dokáže čtenáře udržet v napětí přesto, že od začátku je jasné, jak vše dopadne.
Knihu v běžné prodejní síti knihkupců už asi neseženete, neboť vyšla u nás naposledy v r. 1993 v nakladatelství Dekon. V mé knihovně se nachází první vydání z roku 1978, které vydalo nakladatelství Panorama. Rozsah je čtenářsky velmi přívětivý. Sto osmdesát tři strany zvládne bez problémů každý. Potřebujete-li formát vhodný na dovolenou, volte vydání z r. 1993. Má sice o padesát stránek víc, ale rozměr 21×14 se vejde všude a vazba je navíc i omyvatelná.
V knihovnách se ještě nějaký exemplář najít dá. Sehnat se dá také přes internet, kde jedno či druhé vydání nabízí několik internetových antikvariátů v cenách okolo 40 Kč.
Doporučuji přečíst s dodatky, ve kterých je například Robertsonovo zásadní stanovisko k možnému kanibalismu v případě extrémních podmínek. Dále zde najdete mnoho užitečných úvah o efektivitě různých úsporných opatření i velké množství dalších zajímavých postřehů, které se o prázdninách mohou hodit.
Pavel Rosecký