Dárky 

Jolana Kaletová

„Dokud budu bydlet doma, bez adventního kalendáře se prostě neobejdu,” prohlásila moje čerstvě dospělá dcera, když jsem jí oznámila, že s plnoletostí nárok na každodenní dáreček v adventu končí. 

A jak to asi dopadlo?

Zase plním v prosinci i její vánoční punčochu – naši verzi adventního kalendáře, kde holky nacházejí drobná překvapení (např. žvýkačku, tužku, gumičku do vlasů, nálepku, něco sladkého, občas dokonce i ponožky ☺ a kartičku s citátem či biblickým veršem). Sem tam pak utrousí poznámku, jak je pro ně adventní kalendář příjemný a jak se na něj celý rok těší. 

Na jedné straně většina z nás (snad) vnímá všudypřítomný materialismus hojně podporovaný reklamou (obzvlášť před Vánocemi) a snaží se mu nějak bránit, na druhé straně chceme svým milým udělat radost a vidět rozzářená očka (nejen) dětí nebo (v horším případě) dostát tradici či povinnosti. Jsme-li rodiče a křesťané, možná se nad rozporem mezi „kvalitou a kvantitou” Vánoc zamýšlíme. A o to vlastně jde – uvědomit si, co je pro mě o Vánocích nejdůležitější, srovnat si priority a tím ostatním se tolik nestresovat. 

Je fakt, že děti to mohou prožívat jinak. Vzpomínám si, jak jsme si s nejmladší dcerou před Vánocemi prohlížely nějaký reklamní leták s hračkami a ona říká: „Tohle bych potřebovala, tohle taky, to taky, no a tohle úplně nejvíc …!” Aby to bylo kratší, zeptala jsem se jí, jestli tam je něco, co by nepotřebovala. Dlouho přemýšlela a pak ukázala na nějakého sci-fi robota. A tak jsme si povídaly o hračkách, které už má, jak často si s nimi hraje, jak složité je jejich uklízení…, pak jsem se ptala na Vánoce, co se jí líbí, na co se těší, co je pro ni důležité … no, bylo to zajímavé.

Podle psychologů děti dokážou prožít 3-5 dárků. Je-li jich hodně, jsou schopny si užít jejich rozbalování a tu chvilku napětí, než zjistí, co je uvnitř, ale pak už dárek odkládají a jdou na další. Nebezpečným „vedlejší produktem” pak pro děti může být snadné sklouznutí k přesvědčení, že počtem dárků se dá měřit, jak je má kdo rád a jak jsou důležité. Takže zase se nabízí spousta námětů k povídání si. Mimochodem, myslívala jsem si, že věci, které já považuji za naprosto jasné, srozumitelné či triviální, jsou jasné i všem ostatním. Nejsou. Opakovaně se pak chytám za hlavu, když někdo ukřivděně pronese: „Ale to mi nikdo neřekl!”

Kromě přemýšlení nad počtem, přiměřeností, důležitostí, hodnotou (udržitelností atd., podle každého „nátury”), je fajn dopřát dětem i radost z dávání dárků a z radosti jiných. U malých dětí stačí přizvat je k vybírání: „Co myslíš, které ponožky by se tatínkovi líbily☺?”, později je citlivě směrovat k přemýšlení, čím by ony mohly udělat radost sourozencům nebo babičce, a pak jim podle potřeby nabídnout pomoc a zároveň je varovat před zbytečnostmi a plýtváním. U nás jednu dobu „frčely” poukázky všeho druhu: poukázka na masáž, poukázka na uklizení poličky, poukázka na nezištnou pomoc při mytí auta … Další formou učení se štědrosti jsou pak dárky těm, kteří si je nemohou dovolit nebo prožívají obtížné okolnosti. I toto je příležitost ukazovat dětem různé situace, které život přináší, a jak i my můžeme být požehnáním.

O Vánocích je téma dárků více vidět a hodně se řeší, ale osvojovat si umění tvořivě, radostně a s vděčností dárky dávat i přijímat, je výzva na celý rok. Kéž se učíme dary přijímat a zároveň být darem pro druhé. 

„Díky Bohu za Ježíše Krista, ten vzácný dar nad všechny dary.”  2. Kor. 9,15. 

Zdroje:

Iva Kyselá: Kolik dárků je tak akorát? [online]. Dostupné z: https://www.akademierodicovstvi.cz/blog/jak-to-s-jeziskem-u-deti-neprehnat-aby-si-darky-uzily-a-vazily-si-jich

Míša Kramolišová: Je lepší dárky dávat nebo dostávat? [online]. Dostupné z: https://www.mamami.cz/je-lepsi-darky-davat-nebo-dostavat-ctyri-duvody-proc-je-dobre-oboji/

Tabita 12/2023